Dostala jsem pozvánku na módní přehlídku do Varšavy.
Přiznám se, že jsem zprvu trochu váhala, protože ve stejném termínu probíhal brněnský veletrh módy Styl a Kabo, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem vytáhla paty za humna a viděla, jak se dělá móda v Polsku.

Přehlídka se konala ve spolupráci s dánskou obuvnickou firmou Ecco, která vyhlásila konkurz pro mladé návrháře na oděvní vyjádření Ecco filosofie. To znamená, že oblečení vznikalo k botám a ne naopak, jak bývá zvykem.
Odborná porota si nakonec vybrala netradiční a odvážné pojetí dvou mladých tvůrců Oskara Perka a Michala Szula, jejichž modely vám chci dnes představit.

Musím s trochou závisti uznat, že Poláci nejsou žádní žabaři.
Celá akce se odehrávala ve velkém stylu, za přítomnosti kamer, novinářů a nechyběly ani místní celebrity.
Obzvlášť jedna mladá dáma oblečená jak Pepina Rejholcová, byla neustále v obležení reportérů. Později jsem vysondovala, že to byla taková Lucie Bílá po polsku.
Ale dost bulváru, přehlídka začíná.

Světla v sále potemňují, hudba volume doprava a po technicky čistém molu přicházejí krásné modelky a modelové v herecky pojaté choreografii.
A první dojmy?

Modely opravdu neformální, místy až provokativně ztřeštěné, nic pro konzervativní konzumenty běžných oděvních konfekcí.
Zprvu jsem si musela trochu zvyknout a pravda, vadily mi nezačištěné délky sukní a šatů, z kterých bezohledně visely nitě.
“Asi jsem už stará,“ bliklo mi hlavou, ale nakonec jsem tomu mladistvému entuziasmu tvůrců i prezentaci musela podlehnout.
Kromě takřka nenositelných kreací se v kolekci objevila spousta zajímavých a originálních nápadů s moderně uchopenými prvky retra.
Od minimalisticky jednoduchých šatiček let šedesátých, přes (sebou)skládané sukně s tenkými svetříky padesátých a podkasané tuniky s úzkými kalhotami let osmdesátých.
Ani stopa po podbízivosti a laciné líbivosti.
Celé kolekci se nedala upřít lehkost a jakási jiskřivá radost ze života.

A nejen kolekci.

Atmosféra celého večera byla sympaticky přirozená a uvolněná, bez důležitého a křečovitého tváření, na které při podobných akcích narazíte u nás.

Uvědomila jsem si, že ve srovnání s Poláky jsme nudně uniformní, zapšklí a šediví.

Co s tím? Nechtělo by to pár injekcí polské hrdosti a optimismu?

Reklama