Vaření

Pokud se dva spolu nedokážou harmonicky najíst, pravděpodobně jim to nebude klapat ani při sexu

Na rozhovor s kulinární koučkou Mgr. Janou Vlkovou jsem se opravdu těšila. O tomto oboru jsem měla jen mlhavé představy, a tak jsem chtěla být moudřejší. A výsledek? Nejen že jsem se dobře pobavila (paní Jana je opravdu vtipná), ale dozvěděla jsem se i spoustu zajímavých věcí, o které se teď s vámi podělím.

nCo si mám představit pod pojmem kulinární koučka? Představte si učitelku lásky k jídlu. Někoho, kdo chce zprostředkovat jídlo jako šťastnou část života, jako požitek, a ne jako nebezpečí, po kterém se tloustne.

Souvisí to i se zdravým životním stylem?
Určitě, jídlo je základ. Je to primární pud, a ten když nefunguje dobře, tak se všechno sesype. Řečeno s nadsázkou.

Jak jste přišla k tomu začít s kulinárním koučinkem?
Povedlo se mi „napravit“ několik lidí, kteří měli s jídlem problém. Zjistila jsem, že to mají tak nějak „pomotané“. Stále počítají kalorie. Nebo se obviňují, že snědli to a to, a mají z toho černé svědomí. Týká se to hlavně žen, ale muži nejsou výjimkou. Jenomže o tom to není. Pro mě je daleko důležitější než to, co jíte, jak to jíte. Umět si prostřít, v klidu si k jídlu sednout a umět si ho vychutnat.

Stejně si nedokážu představit, jak vaše teorie vypadá v praxi? Kdybych za vámi přišla já, jak by to fungovalo?
Pozvala bych vás do svého kabinetu. Já tomu tak říkám. Protože to není žádná „koučovna“ ani ordinace ani kancelář. A tam bych se vás zeptala, co vám na jídle vadí, čeho se bojíte a kde máte problém. Pak bych vás požádala, abyste si vedla kulinární deníček. Chci po lidech, aby kulinární deníček obsahoval alespoň týdenní zápisy o tom, co, jak a kde jedli. Aby to napsali přesně tak, jak to prožívají. Např. dnes ráno jsem sežvýkala obloženou housku v metru, protože jsem měla vlčí hlad, k tomu jsem vypila kafe z kelímku apod.
A z toho odvozuji, jací jsou. Zpravidla se tam objeví ta věc, ze které mají obavy (např. zase jsem si přidala, cítila jsem se přejedená, neodpustila jsem si čokoládu, jedla jsem něco tajně, aby mne nikdo neviděl, a podobně...) Z těch deníčků vyplyne problém, který spolu pak řešíme. Řešení je spousta, kolik lidí, tolik problémů... Princip spočívá v tom, jak mají lidé jíst, a ne co mají jíst. Mám velmi nerada výraz výživa nebo stravování. To staví jídlo do role jakéhosi technického paliva.

A vy se ho snažíte pozvednout spíš na rituál a vrátit mu kulturu.
Dá se to tak říct, ale rituál, který nebude obtěžovat. Nesmí svazovat. Když se v neděli nebude obědvat ve dvanáct, tak se zboří svět?! Ne, uděláme si příjemný oběd, na co máte chuť a kdy chceme. Hodně problémů je také technicky fyzických, neumíme prostírat, jíme u televize, ve stoje u kuchyňské linky, nebo dokonce ještě v kabátě u lednice. Velký problém vidím v tom, že lidé často nemají jídelní stůl. Ať už z důvodů, že se jim nevejde do bytu, nebo ho prostě nepotřebují, nevyužijí. Když nemáte byt se stolem, nemůžete mít přece požitek z jídla

Takže kultura stolování v dnešní hektické době upadá ...
Ano.

Takový je ale fenomén doby, uspěchaná, individualistická.
Já si myslím, že jídla je moc. A lidi si ho neváží a plýtvají. Navíc dneska je jídlo všude, i v každé trafice si můžete koupit bagetu a v každé drogerii müsli tyčinky. Je až příliš dostupné a lidi nemají potřebu se přípravou jídla zabývat. A tím upadá jeho sociální složka. Jídlo je přitom příjemný sociální tmel rodiny, kolektivu. Lidi by se měli u jídla sejít. Je to důležité, být společně u stolu a nemusí to být žádné velké jídlo. Vydržet u stolu, „nemobilovat“, ale příjemně komunikovat.

Je ale těžké dát rodinu dohromady třeba u snídaně, každý má jiný rytmus.
Dřív, když lidé chodili na pole, taky doma nesnídali, nosili si jídlo s sebou, nebo jedli, až obsloužili zvířata. A jedlo se taky jen dvakrát denně. Dnešní výživáři nám doporučují, že je dobré jíst méně, ale často x-krát za den. A já říkám, že není podstatné, o jaké jídlo se jedná, důležité je, aby to společné bylo alespoň někdy. Záleží na domluvě.

Byla bych dobrým adeptem pro kulinární koučink? (Pozn. red.: Popsala jsem stručně svůj kulinární týden a byla jsem celkem pochválena. Kromě oběda, který si servíruji na pracovním stole. Ale na ubrousku a nekoukám na monitor.)
Vy nejste ten správný adept pro kulinárního kouče. Leda že byste chtěla napravit ty „nudle na klávesnici“. (Smích) Vy nemáte v práci kuchyňku a jídelní stůl?

Kuchyňku máme, ale jídelní stůl se tam opravdu nevejde. Takže část redakce to řeší tak, že chodí do restaurace na oběd, a část jídlo konzumuje na pracovním stole, včetně mě.
Společnost u jídla potřebuje skoro každý. Když lidé jedí sami úmyslně, nebo samotu při jídle vyhledávají, jako by ho chtěli zapřít. Jakoby se za něj styděli. Jsou to většinou ti, co bojují s váhou. Nezaměňujme je ale s lidmi, kteří jedí sami, protože jim nic jiného nezbývá. Jako jedna paní, jejíž dítě dospělo a odjelo na rok studovat, považovala jídlo o samotě za nejhorší prožitek svého života.

jídlo

Takže i to může být problém, se kterým se na vás lidé obrací?
Ze začátku jsem si myslela, že nejčastějším problémem bude obezita nebo přibírání, ale tak to není. Protože lidé, kteří se cítí být tlustí, nevyhledávají mne, ale výživové poradce. Na mne se nejčastěji obrací s jinými problémy. Ale je to strašně individuální. Jak už jsem mluvila o tom deníčku, třeba mají problém s jídlem u tchyně. Vaří sice dobře, ale... oni mají blok.

Co říkáte televizním pořadům o vaření?
Já nemám televizi. Ale vím o nich, samozřejmě. Chybí mi ale při tom vaření, při té propagaci alespoň minimální osvěta kultury stolování. Všimněte si, že to uvaří, ale nikdy už to nejí. Je sice hezké, když nám ukazují, jak lidé vaří, co si dávají na talíř, ale mě spíš zajímá, jakým způsobem jedí. Televize nemá v tomto smyslu žádný program, se kterým bych se ztotožňovala. Třeba takový pořad Prostřeno, který jsem dokázala vidět maximálně dvakrát. Vadilo mi, jak návštěva v době, kdy hostitelka připravuje pokrm, šmejdí po bytě. To mi přišlo absurdní.

Vám tedy připadá, že se vytrácí kultura stolování? Co považujete za největší prohřešek?
Třeba pití kávy z papírového kelímku. Když mi dojdou argumenty, sahám po příměru se sexem, protože sex a jídlo jsou dva primární pudy, bez nichž se člověk neobejde. Když nešlape jedno nebo druhé, tak není něco v pořádku. Je v tom mnoho podobností. Takže pít kafe z papírového kelímku je pro mě jako orální sex přes kondom.

Ale to tam nemůžu dát...
A dejte to tam klidně, někdy tenhle příměr uvádím, jinak se lidi neproberou.

A jak to vypadá ideálně u vás? Co příměr o kovářově kobyle? Jak jíte vy, třeba dnes?
Začneme snídaní, uvařím si kávu do postele a projdu e-maily. Pak snídám třeba jogurt s marmeládou. Sedím u stolu, jogurt mám v mističce a marmeláda je moje, domácí. Klíčovým jídlem je pro mě oběd, jíme společně v kanceláři, kam každý střídavě přinese oběd, který vytvořil. A večeři dnes vynechám a půjdu místo toho plavat. V sobotu a v neděli hledám jídlo, u kterého se sejdu společně se svými syny.

Vaříte ráda?
Ano, ale musím mít pro koho. O Vánocích nebo narozeninách vařím pro širší rodinu, a to mě moc těší.

Mohli bychom si vzít příklad třeba ze světa? Kde ještě přetrvává tradiční model stolování?
Středomořské národy, všechny. Hlavně Francouzi. Své tříchodové menu mají dokonce zapsané v dědictví UNESCO. Oni mají pestrou stravu, a z toho bychom si měli vzít příklad. Čím je jídlo monotónnější, tím menší chuť na něj máme. Důležitá je i příprava jídla, během níž už se vám startuje proces trávení, takže když potom jíte a vychutnáváte si jídlo pomalu, ukojíte centrum sytosti dříve. Když do sebe jídlo ve chvatu házíte a nemyslíte na něj, tak ho spotřebujete mnohem více. Takže stručně řečeno, místo čtyř knedlíků s vychutnáváním jich potřebujete šest. To je i jeden z momentů, proč lidi nemůžou hubnout.

Co byste doporučila lidem, kteří zapomněli na kulturu jídla?
Nedoporučuji obecně nic, protože každý člověk je originál. Ale v jednom bych udělala výjimku. Doporučila bych to, co mi prozradil jeden francouzský stařík na lyžích, když jsem se obdivovala jeho kondici v pokročilém věku, a on mi odpověděl, že nikdy nejedl nic baleného. Když se nad tím zamyslíte, tak je v tom velké moudro.
Protože kultura jídla začíná už u jeho nákupu. Jen si srovnejte kvalitu zeleniny v zataveném obalu, a když si ji koupíte čerstvou na trhu. Koupit si raději kus „flákoty“ u řezníka než balíčkové maso v supermarketu. Je to sice dražší, ale tím spíš si pak jídla vážíte.

A ještě něco bych chtěla zmínit. Jsem velký nepřítel tzv. malého hladu. To je ten hlad, který my považujeme za velký a který nás nutí jíst třeba v metru nebo v tramvaji. Ale to není ten hlad, který by se nedal vydržet. Hlad ve fyziologickém slova smyslu. Ve skutečnosti se jedná o stav nazývaný lačnění. Doporučuji se v takovém okamžiku ovládnout. Zhltnout tu housku v metru, chroupat buráky, nebo jíst cokoliv na ulici je stejně nevkusné jako provozovat veřejně sex. No vidíte, a jsme zase u toho.

Teď jste mě přivedla na otázku: Jak důležité je jídlo při seznamování? První rande. Pozve mě muž na kafe. Další fází je třeba večeře. Co o muži napoví způsob, jakým jí?
Prozradím vám tajemství pro vaše čtenářky. Ať si všímají rychlosti, s jakou muž jí. Pokud to do sebe hází jeden podstatně rychleji než ten druhý, tak se s největší pravděpodobností nesejdou ani v posteli. Nejsou stejně naladěni. Ta interpretace může být různá, ale hrozí tam potencionální nebezpečí, že pokud se dva spolu nedokážou harmonicky najíst, tak ať se pak nediví, že jim to spolu neklape při sexu. Nemusí to tak být vždycky, ale je to dost podstatný signál. Pravděpodobnost, že to tak bude, je vyšší. Nebo sledujte, jak drží příbor. Pokud je vám něco nepříjemné a něco vám na něm při jídle vadí, zbystřete. On se vlastně proflákne dřív, než nějaký hlubší vztah navážete. Když budete pozorná, zjistíte o něm mnohem víc, než vám stačí říct.

Máte nějakou profesionální deformaci?
No jeje, tuhle jsem pokárala nějakého chlapečka v autobusu, když si sedl vedle mě s nanukem. Řekla jsem mu, že v autobusu se nejí. A chlapeček měl u sebe maminku, a ta na mne spustila bandurskou: „Copak vás umazal?“ Ne, ale až mě umaže, už bude pozdě! Byla jsem prostě za megeru.

Jak byste ohodnotila kulturu stolování českého národa?
Já mohu mluvit jen o Pražácích. A to je opravdu katastrofa... ale dá se říct, že se to trochu zlepšuje. Už se víc prosazují kvalitní suroviny, a když si člověk dá práci a investuje peníze do kvality, tak si přece dá víc záležet na tom, jak s ní potom naloží. Abyste si ji pak naservírovala nějakým kulturnějším způsobem.

Děkuji za rozhovor a příště si dám pozor na to kafe v kelímku.

   
21.01.2015 - Gastronomie - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [28] Dudlajlama [*]

    Az do tohoto clanku jsem si myslela, ze vrchol je laktacni koucka. A ted koukam, ze bez odborneho vykladu se ani spravne nenajim. Jsem stastna, ze uz jsem postarsi kousek, ktery netreba formovat a pasirovat do mnoha tvaru a nezavidim dnesni mlade generaciSml23. Jeste bych chapala vyuku "jidelniho protokolu," kdyz jde clovek na veceri nekam do vysoke spolecnosti. Nevim jak jinde, nas uz ale ucili od detstvi jak operovat s priborem, davat pod talir prostirani, ze v jidle se nenimra, ani se nehlta atd.Sml80.

    Potkat me pani koucka vcera, dostane ze me nejspis pupinky. Jeste v obchode jsem uzdibovala kousky nadherne krupave francouzske veky, takze pred pokladnou jsem ji musela v sacku obratit a schovat ten ozrany konecSml16.

    superkarma: 1 28.01.2015, 17:28:28
  2. avatar
    [27] Linde [*]

    kobližka — #25jj, většinou jedeme v zajetém režimu, dopoledne práce, pak zhruba oběd ve stejnou dobu, lehce popolední klid a šup opět k nějaké práci. Jídla se u nás docela dodržují a to jak časově, tak i jako rodinný rituál, jde-li to v týdnu kvůli rozeběhanosti rodiny udělat. A jídlo v posteli se u nás nějak nepěstuje, kupodivu ani jeden z nás si to jako zvyk z domu nedonesl, tak mi to přijde zvláštní Sml22 a dost možná i nepohodlné.

    superkarma: 0 22.01.2015, 20:46:19
  3. [26] Leena [*]

    Pani tak často něco přirovnává k sexu, že mam pocit, jestli taky nemá nějakej problém.

    Jestli bysme ji neměli poslat k podtexto-koučce... a nebo za trest k poupětový Sml30

    superkarma: 1 22.01.2015, 00:11:18
  4. avatar
    [25] kobližka [*]

    linde — #24 Fakt jste tak dochvilní a zasedáte ke stolu pořád ve stejnou dobu? My teda ne,i když preferuju 12 hodinu,ale svět se nezboří,když to tak nebude pokaždé.Někdy vstáváme dýl,tudíž je snídaně posunutá a oběd v poledne nevyžadujeme.A kafe (nebo prostě snídani) do postele? Jo,klidně,je to takový malý luxus,tak proč si ho nedopřát Sml16

    1. na komentář reaguje linde — #27
    superkarma: 0 21.01.2015, 23:25:44
  5. avatar
    [24] Linde [*]

    některé ty rady mi přijdou dost mimo Sml80. Když nebude oběd v neděli ve dvanáct, svět se nezboří, udělejte si ho, kdy vám to vyhovuje, hlavně že se sejdete s rodinou u stolu...Sml80 Pokud jíme všichni pravidelně, máme holt nastavený pravidelně i hlad a asi by to nebyla příjemná společná rozprava u stolu, když rodina řve hlady, ale já, matka si chci po poledni v klidu sedět u stolu a vychutnat si rodinnou atmosféru Sml24Sml58. A paní koučka má dovoleno kafe hned po ránu v posteli u čtení emailů? To mi přijde jako horší prohřešek než kafe u stolku vedle nádraží v papírovém kelímku Sml31.

    A co se týče sledování u společného stolování, nemyslím si, že by mělo až takovou váhu, ty růžové brýle jsou v prvních měsících natolik tlusté, že nám i jezení rukama může přijít roztomilé, takže průzkum nulové hodnoty Sml24

    1. na komentář reaguje kobližka — #25
    superkarma: 1 21.01.2015, 21:53:01
  6. avatar
    [23] Mickey Mouse [*]

    gerda — #22Nic nového pod sluncem. Dřív lidem radila bába kořenářka dnes je to kouč. Vždycky se najdou lidé, kteří svému úsudku nevěří a potřebují radu od nějakého experta na "tajemno a život" nebo "život a tajemno".

    Takže stejně jako kartářky se uživí i kouči. Narozdíl od kartářek ale přece jenom méně lžou.

    superkarma: 0 21.01.2015, 19:24:41
  7. avatar
    [22] gerda [*]

    Dana Haklová — #21No, já jsem dost skeptická - na uživení to nebudeSml15 Je to takové....hraní si na něco a rady spíše hraběcí. Myslím si, že pokud mají lidé, co paní vyhledají, jenom tyhlety starosti, pak jsou ve skutečnosti velmi šťastní a zatím o tom jenom nevědí. Možná by to chtělo dalšího kouče, který by jim to naznačil. Sml57Sml30Nikomu nic zlého nepřeju, ale tady by stačilo zažít skutečnou velkou kalvárii, a nad jídlem by rozhodně složitě nepřemítali.

    1. na komentář reaguje Mickey Mouse — #23
    superkarma: 4 21.01.2015, 16:00:54
  8. [21] Dana Haklová [*]

    gerda — #19Milá Gerdo, i taková otázka samozřejmě padla. Paní Jana se mi svěřila, že jich nemá moc, ale jsou. Jsou to spíš intelektuálně založené osoby, které všechno moc řeší a o všem hodně přemýšlí. Když má člověk nějaký problém, asi hledá řešení všude

    1. na komentář reaguje gerda — #22
    superkarma: 0 21.01.2015, 15:35:22
  9. avatar
    [20] ToraToraTora [*]

    Mickey Mouse — #12 No to víš že jo. Hlavně se můžeme donekonečna vymlouvat. Mám život v troskách, protože mi radí blbej jídelní kouč, ale měla jsem jít radši za specialistou zeleninovým koučem a možná za kniho koučem

    superkarma: 2 21.01.2015, 14:43:44
  10. avatar
    [19] gerda [*]

    Dana Haklová — #7Mně by ale hodně zajímalo, jak dlouho se této práci paní věnuje. A kolik má klientů (to asi bude tajemství). Pořád mi nejde do hlavy, že by za takové rady, které koneckonců každý může lehce najít na internetu, měl někam docházet a navíc za ně platit? Souhlasím s pisatelkou, která lehce shodila celý rozhovor, že ta ironie rozhodně není mířena proti Vám - to vůbec. Ale směřuje k té odvážné paní koučce (koučkyni?), protože se fakt musím štípnout, jestli se mi toto nezdá. V dnešní době ostrých loktů a výkonů se budou těžko hledat adepti, kteří mají dostatek volného času a ochoty k takovým pokusům na své osobě.Sml80

    1. na komentář reaguje Dana Haklová — #21
    superkarma: 3 21.01.2015, 14:18:02
  11. [18] Pavla_b [*]

    Pavla_b — #17 omluva za překlep..koučce

    superkarma: 0 21.01.2015, 14:13:35
  12. [17] Pavla_b [*]

    Kulinární koučka? Tyy jo, my už fakt máme kouče a koučky na všechno - sexuální koučka, life koučka, koučka stylu.. Sml52 už koučka na jídlo.

    A k některým výrokům paní koučky - jíst veřejně na ulici je děsný prohřešek, takže když nemám čas najíst se v soukromí, radši nebudu jíst vůbec?Sml80

    Co se týče nanuku v autobuse, souhlasím s koučkou, ona tam ta cedulka s přeškrtnutou zmrzlinou není zbytečně. Ale rohlík by dítě v autobusu konzumovat klidně mohlo.

    Je paní koučka opravdu ta kulinární koučka? Nefušuje do řemesla paní koušce sexuální? Sml57 "Třeba pití kávy z papírového kelímku. Když mi dojdou argumenty, sahám po příměru se sexem, protože sex a jídlo jsou dva primární pudy, bez nichž se člověk neobejde. Když nešlape jedno nebo druhé, tak není něco v pořádku. Je v tom mnoho podobností. Takže pít kafe z papírového kelímku je pro mě jako orální sex přes kondom." Sml57

    1. na komentář reaguje Pavla_b — #18
    superkarma: 0 21.01.2015, 14:09:58
  13. avatar
    [16] gerda [*]

    aviaki — #6prostě se musí vytipovat prázdná místa na trhu a hrrr na ně.Sml30Klidně se stolicovým koučinkem,to tu taky chybí..... napadá mě taky, že lidi nedovedou slušně a vydatně zívnout, okysličování organismu je přece vysoce důležitá záležitost!!Sml58

    superkarma: 1 21.01.2015, 14:08:04
  14. [15] cilani [*]

    cilani — #14 všeobecně mi vadí, když se dospělí chovají k dětem povýšeně. Mnohokrát se mi osvědčilo mile požádat, aby něco děti nedělaly a v 99 % případů mi vyšly vstříc a ještě upozornily své kamarády, že to nemají dělat a díky tomu se nestalo, že by házely petardy, nebo rozkládaly starý nábytek u pudlic, když jsem šla kolem se psy a tím mi je stresovaly.. To jedno procetno mi akorát řeklo něco neslušného a pak zdrhlo, takže výsledek byl taky snesitelný.. Obvykle dospělého i dítě stačí slušně, nenadřazeně a hlavně mile požádat..

    superkarma: 1 21.01.2015, 13:55:44
  15. [14] cilani [*]

    Když nemáte byt se stolem, nemůžete mít požitek z jídla - co to je za blbost? Nejraději jím u televize s talířem na kolenou. Jídlo si vychutnám. U stolu to do sebe naházím..

    to s tím sexem je taky kravina, takže bohužel, tohle jde mimo mně.. nebo naštěstí? Z hladu mě bolí hlava, takže doopravdy ho nehodlám vydržet..

    Mno a mně osobně celkem vadí sprdávání malých dětí, místo jejich rodičů. Na ty ale nemáte odvahu, tak se raději pustíte do malého kluka. Nemám to ráda. Dítě dělá to, co mu rodič dovolí a když má tedy dozor vedle sebe, máte se obracet kvůli toho nanuka na něj, neb dítě je pak akorát zmatené.. Souhlasím s tím, že v buse, tramvaji.. jíst nemá, ale je to o rodiči..

    1. na komentář reaguje cilani — #15
    superkarma: 2 21.01.2015, 13:37:19
  16. avatar
    [13] Midsummer [*]

    Mě teda zaujalo, jak paní koučka poučovala malého chlapce. Běžně vídám v metru i v busu jíst dospěláky. Řekla by to i jim?

    superkarma: 1 21.01.2015, 13:35:11
  17. avatar
    [12] Mickey Mouse [*]

    ToraToraTora — #8 Sml67 Souhlasím. Je spousta problémů, které by si lidé mohli vyřešit sami, jen tomu dát více času a přemýšlet.

    Jenže zeptat se kouče/koučky je jednodušší a navíc... případný neúspěch je na koho svést! Pak mohou jít k dalšímu kouči a nemusí pracovat na svojí vlastní změně.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #20
    superkarma: 4 21.01.2015, 13:08:30
  18. avatar
    [11] ToraToraTora [*]

    aviaki — #10 No, také znám takové. někteří dokáží řídit své životy na základě informace, že to "psali v Květech"

    superkarma: 0 21.01.2015, 13:04:08
  19. avatar
    [10] aviaki [*]

    ToraToraTora — #8 a bohužel v dnešní společnosti se u některých lidí vytrácí selský rozum, a (opět někteří) lidé si myslí, že si vyřeší svůj život přes nějakého kouče. Trochu mi to připomíná jednu mojí dřívější známou, která byla samá choroba (a je tu v 76 doteď), vždycky se nadchla pro nějakého léčitele, ten jí vyšetřil, předepsal bylinky, masáže či cosi jiného, ona nakoupila bylinky nebo cokoli, pak to nepoužívala, ale stejně pořád byla nadšená, jak ten léčitel byl skvělý - že kdyby ty bylinky vařila přesně dle návodu (strašně složitého), tak by to ty výsledky přineslo.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #11
    superkarma: 0 21.01.2015, 12:19:18
  20. avatar
    [9] aviaki [*]

    Dana Haklová — #7Nechtěla jsem se vás dotknout jako autorky článku, spíš jsem to myslela tak, že dneska už je fakt kouč úplně na všechno a tak nějak mi to moje téma začalo vyskakovat v hlavě. Ale asi jak tady připomínají ostatní, kde je poptávka, je i nabídka. (Ale marketing dělá divy...Sml22Sml58)

    superkarma: 4 21.01.2015, 12:11:17
  21. avatar
    [8] ToraToraTora [*]

    Kde není poptávka, není nabídka. není problém, že jsou koučové na kdeco. problém vidím v tom, že se najdou lidé, kteří jsou ochotni řešit svůj život přes jídelní koučku

    1. na komentář reaguje aviaki — #10
    2. na komentář reaguje Mickey Mouse — #12
    superkarma: 5 21.01.2015, 11:49:28
  22. [7] Dana Haklová [*]

    aviaki — #5To klidně můžete

    1. na komentář reaguje aviaki — #9
    2. na komentář reaguje gerda — #19
    superkarma: 0 21.01.2015, 11:42:52
  23. avatar
    [6] aviaki [*]

    Článek by pak mohl vypadat třeba takto:

    Co si mám představit pod pojmem kakací koučka? Představte si učitelku lásky ke kakání Někoho, kdo chce zprostředkovat kakání jako šťastnou část života, jako požitek,

    Souvisí to i se zdravým životním stylem?

    Určitě, kakání je základ. Je to primární pud, a ten když nefunguje dobře, tak se všechno sesype. Řečeno s nadsázkou.

    Jak jste přišla k tomu začít s kakacím koučinkem?

    Povedlo se mi „napravit“ několik lidí, kteří měli s kakáním problém. Zjistila jsem, že to mají tak nějak „pomotané“. Stále počítají kdy a kolik. Týká se to hlavně žen, ale muži nejsou výjimkou. Jenomže o tom to není. Pro mě je daleko důležitější než to, co kakáte, jak to kakáte Umět si klidu si ke kakání sednout a umět si ho vychutnat.

    Stejně si nedokážu představit, jak vaše teorie vypadá v praxi? Kdybych za vámi přišla já, jak by to fungovalo?

    Pozvala bych vás do svého kabinetu. Já tomu tak říkám. Protože to není žádná „koučovna“ ani ordinace ani kancelář. A tam bych se vás zeptala, co vám na kakání vadí, čeho se bojíte a kde máte problém. Pak bych vás požádala, abyste si vedla kakací deníček. Chci po lidech, aby

    A vy se snažíte kakání pozvednout spíš na rituál a vrátit mu kulturu.

    Dá se to tak říct, ale rituál, který nebude obtěžovat. Nesmí svazovat. Když se v neděli nebude kakat ve dvanáct, tak se zboří svět?! Ne, uděláme si příjemné kakání kdy chceme. Hodně problémů je také technicky fyzických, neumíme posedět, kakáme u televize, ve stoje u kuchyňské linky, nebo dokonce ještě v kabátě u lednice. Velký problém vidím v tom, že lidé často nemají pořádný záchod. Ať už z důvodů, že se jim nevejde do bytu, nebo ho prostě nepotřebují, nevyužijí. Když nemáte byt se záchodem, nemůžete mít přece požitek z kakání

    Takže kultura kakání v dnešní hektické době upadá ...

    Ano.

    Dle potřeby mohu pokračovat…..

    1. na komentář reaguje gerda — #16
    superkarma: 1 21.01.2015, 11:33:59
  24. avatar
    [5] aviaki [*]

    Při čtení tohoto článku mě napadlo, kdybych někdy potřebovala práci, tak začnu dělat koučing (jak to říci slušně) kakání. Představte si, že budu doporučovat mladým partnerům, aby si všímali, jak ten druhý kaká, jestli kaká stejně rychle, aby se pak třeba shodli v sexuální oblasti....Sml57

    1. na komentář reaguje Dana Haklová — #7
    superkarma: 1 21.01.2015, 11:25:09
  25. avatar
    [4] Pentlička [*]

    Dneska je už kouč úplně na všecko! Zatím mi připadala nejabsurdnější sexuální koučka Julie Gaia Poupětová, ale jídelní koučka je ještě lepší!

    superkarma: 1 21.01.2015, 08:38:37
  26. avatar
    [3] gerda [*]

    No, a k tomu tempu jedení....není dobrý ani jeden extrém. Já třeba nesnáším nimrání se v jídle. Házet to do sebe je nešvar, a stejně tak jako vrtání do talíře tak dlouho, až je všecko studené a nakonec se to odnese nesnězené. U nás platilo JAK K JÍDLU, TAK K DÍLU a na to se dá spolehnout. Nemyslete jenom na sex, kdo má hodiny čas na to, aby něco pozřel, pak mu ty hodiny chybí na to, aby předvedl výkon v práci.

    superkarma: 1 21.01.2015, 06:20:12
  27. avatar
    [2] gerda [*]

    Páni, a za tohle jí lidi vážně platí? Sml80 Jinak nic proti, když je poptávka, je i nabídka.Sml58

    superkarma: 1 21.01.2015, 06:17:17
  28. [1] Rikina [*]

    Mno, tak to slyším prvně - jídelní koučka Sml57 a zjišťuju, že mám na kontě asi všechny prohřešky. Nemám stůl. Ani doma, ani v práci nemáme kuchyňku se stolem. Jím ve vlaku. Tam se to smí. V autobusu, metru a tramvaji nikoli, což je celkem logické, tak to nedělám. Sml80 Jím na ulici. Párek v rohlíku, nebo pražené mandle z kornoutu, zmrzlinu, palačinku na papírovém tácku, a podle mého není důvod, proč by člověk například na masopustu nemohl popadnout do ruky klobásu s chlebem, do druhé kelímek s pivem a baštit, až má boule za ušima, a přitom sledovat průvod maškar. Sml24 Nebo si dát na jarmarku "čerta v lokši". Případně koblížky sypané cukrem a skořicí, v papírovém kornoutu. A to si teda vzít nedám od žádné koučky. Sml57 No a můžu paní koučku ujistit, že jsem zkusila oboje - jíst na ulici i provozovat veřejně sex. Nedá se to srovnat. Obé je velice příjemné, ovšem každé jiným způsobem.

    superkarma: 6 21.01.2015, 03:09:51

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme