Tak jsem se zamyslela, trochu zasnila a tady je pokračování o balení trenéra :).

Předchozí díly najdete ZDE (1. díl) a ZDE (2. díl).

Sedím na nemocniční posteli jednou nožkou ladně kývajíc, s druhou to jde hůř, protože mám tu obrovskou sádru. No vážně, má noha teď váží snad tunu, jsem zvědavá, jak se dobelhám k Tomíkovu autu. Má nějak zpoždění, už tu čekám půl hodiny.

Venku za okny se snáší jedna vločka za druhou a odněkud jsou slyšet koledy. No jo, už zítra budou Vánoce a já místo toho, abych radostně běhala po obchodech a balila koupené dárečky, se tu válím. I když tahle zlomenina za to opravdu stála, získala jsem nejlepšího ošetřovatele na světě. Tomáš za mnou chodil každý den, nosil mi pořád nějaké věci, hlavně kytičky, pití a tak podobně. Dokonce mi chtěl pomáhat při mytí, ale to jsem ho vždycky vyhnala, myslím, že bych byla tak rozpálená, že by mě doktoři odsud snad nikdy nepustili. :) Pořád musím myslet na jeho nesmělé pusinky na čelo, které mi vždycky vlepil, když odcházel se smutným kukučem domů. Za těch pár dní jsme si o sobě stačili říct snad všechno, ale kromě držení za ruku a čelových pusinek jsme si nic nedovolili. Ono to taky v pokoji s dalšími dvěma pacientkami moc nejde. Teď ale přemýšlím, co bude dál, pojedu domů, a jestlipak to Tomovi vydrží?

Z přemýšlení mě vytrhne zavrzání dveří a už vidím rozzářeného Tomáše řítit se do dveří. „Ahoj, nemocniční vílo, tak jak se těšíš domů?" haleká na celý pokoj...  ostatní pacientky se culí do polštářů. Rychle se loučím a sápu se po berlích. Ne ne, princezno, já si tě radši odnesu do auta sám," ozve se Tomáš, ještě by sis zlomila tu druhou nožku." Všichni kolem se smějou a já nakonec taky. Jen se divím, že se mu se mnou chce pořád tahat, zvlášť když jsem těžší o tu sádru.

Když mě konečně bezpečně naložil do auta, čekám, že nastartuje. Tomáš ale nic a jenom se na mě dívá, připadá mi strašně nervózní a nechápu, co se děje. Pak ze sebe pomalu souká, že dostal takový nápad, co kdybychom se stavili u mě doma, zabalili mi pár věcí a on mě pak odvezl k sobě na chatu? Váhám, přece jenom, co řeknu našim na Štědrý den, mám ho slavit bez rodičů? Tomáš se dušuje, že mě za rodiči odveze hned po Štědrém dnu. Neodolám jeho pomněnkovým očím a kývnu, asi jsem se zbláznila, člověk, kterého skoro neznám, a já s ním budu na Vánoce sama někde na chatě. Něco mi ale říká, že nebudu mít čeho litovat.

Na chatu jsme dorazili pozdě večer, byla to krásná roubenka v zasněženém údolíčku a kolem nikde nikdo. Romantika jak má být. Tomáš mě posadil na kanape, uvařil mi čaj a utíkal zatopit v krbu a vybalovat věci. Chtěla jsem mu pomoct, ale pod pohrůžkou přivázání k posteli jsem to nakonec vzdala. Praskání ohně a teplo linoucí se z něj mě ukolébaly. Prostě jsem usnula jako špalek :).

Ani jsem si nevšimla, že  mě Tomáš přikryl dekou a opatrně se ke mně přitulil.
Ráno, než jsem stačila otevřít oči, byl už na nohou a budil mě se snídaní, tenhle chlap se mi snad jenom zdá. Než jsem se stihla osprchovat v malé koupelničce, on zatím přitáhnul stromek a začal připravovat salát. No pravda, v koupelně mi to díky sádře trvalo snad dvě hodiny, ale můžu si za to sama, protože Tomík se snad desetkrát nabízel, že mi pomůže, ale já ho odehnala. :)
Celý den jsme strávili přípravami na večer, blbli, zdobili stromek a tak podobně. Pak nastala ta velká chvíle a my seděli u Štědrovečerní večeře. Přiznám se, že jsem toho moc nesnědla, jak jsem byla nervózní z toho, co přijde pak.

Tomáš se na chvilku vytratil, jako že pro něco musí, a ozval se zvoneček. Jééé, už tu byl Ježíšek!" zavolal Tomáš od stromku, musela jsem se smát, připadal mi v tu chvíli jako malý kluk. Odnesl mě ke stromečku a tam na mě čekal malý balíček, až teprve v ten moment jsem si uvědomila, že já pro něj vlastně nic nemám. V balíčku byl stříbrný přívěšek, s řetízkem, a náušnice ve tvaru srdíčka. Nevěděla jsem, co říct, a bylo mi smutno z toho, že já mu nemám co dát. Tomáš to vyřešil za mě, přitáhl mě k sobě a pošeptal mi do ucha, že jediné, co si k Vánocům přál, jsem já, a to se mu splnilo. Konečně padla naše první opravdová pusa a nezůstalo jen u ní... Naše první milování proběhlo trochu nemotorně a komicky, díky všudepřekážející" sádře, ale o to víc jsme si to snažili užít. Když jsme pak usínali přitulení k sobě, slyšela jsem Toma, jak ospale mumlá: Děkuju Ti, Ježíšku".

P.S.: Já vím, je to slaďárna, asi mi z těch Vánoc měkne mozek :), tak šťastné a veselé Vánoce :).

oalison


Děkujeme za krásný další díl a posíláme za něj 1000 bodů do VVS :).
Reklama