Letáčky ve schránce - ty mne štvou. Přestože mám napsáno, že je nechci, stejně je tam vždy najdu. A nechápu, jak někdo na jisté věci může naletět. Nejvíc mne pobaví nabídka jisté cestovní kanceláře, která pořádá výlety spojené s nabídkou nákupu zboží. Vezmou vás někam na rychloprohlídku hradu či zámku (samozřejmě takových, kde téměř nic není - na Karlštejn můžete zapomenout), pak vás vrhnou někam do restaurace a začnou vnucovat zboží. Skvělé deky, příbory, kuchyňské roboty - koupíte? Dobrá, manželovi dáme návdavkem kravatu a paní dostane
„překrásnou" brož. Obé za pár šupů.

Můj kamarád vlastní bývalý kulturní dům v jednom malém městečku, kde je shodou okolností zámeček. A tato cestovka ho zkontaktovala - prý jestli by nechtěl zapůjčit prostory kulturáku k prezentaci výrobků a posléze k volné zábavě. Každá koruna dobrá, řekl si, a byla ruka v rukávě. Netušil, jaký je o tuto atrakci zájem. A co přitom zažije za scény a co si vše vyslechne. A hlavně, co všechno jsou lidé schopní koupit, i když vědí, že se jim to vůbec nehodí.

Tři týdny, den co den, před budovou zastavovalo 6 autobusů, z nich se vyhrnuli důchodci a uháněli dovnitř. Zámek měli prohlédnutý za půl hodinky (jsou tam jen 4 reprezentační místnosti), ale to hlavní je teprve čekalo. Dostali zadarmo klobásku, kávičku se zákuskem a sledovali, co se jim bude nabízet. A obchodní zástupci byli přesvědčiví - vždy něco udali, no občas tomu bylo pomalu pod nátlakem. A tak si rodinka, která bydlí v činžáku, nemajíc zahrádku, zakoupila strunovou sekačku - třeba se někomu bude hodit. Jindy se manželský pár pohádal kvůli televizním dekám". Pán oponoval, že už mají doma dvě, ale manželka se nedala. Tak se přikreješ ještě jednou, podívej na tu cenu!" Igelitky se plnily zbožím, pod stoly se kupily krabice, obchodníci si mnuli ruce.

Třešničkou na dortu byla volná zábava. Strahovanka spustila dechovku, důchodci zajásali a vrhli se na parket. Pánové, kteří před tím nechtěli dát peníz za skvělé nerez příbory, nakupovali panáčky" a tančili jak o život. Sál se veselil a čekal na finále. Tím bylo losování tomboly. Hlavní cena? Sněhová fréza. Řezačka na papír. Kancelářský stůl. Samé potřebné věci" do domácnosti.

Vítězové byli přesto nadšení a fakt, že jim domů přivezou kancelářský stůl nebo frézu, je v tu chvíli nezajímal. Měli nakoupeno a ještě vyhráli. A poražení? Rychle se začali soukat do kabátů a zpátky do autobusů. Občas se mezi sebou tiše dohadovali, proč zrovna ta baba v zeleném svetru vyhrála a k čemu jí bude ten stůl, nám by se hodil mnohem víc... Ale byli spokojení, užili si zábavy, koukli se na zámek a že si domů táhnou tašky zbytečného zboží, za které utratili peníze ze svých malých důchodů, jim nedocházelo.

Kamarád to po těch 3 týdnech vzdal. Neměl žaludek na to dívat se, jak jsou lidé okrádáni a nuceni ke koupi nekvalitních hloupostí. I když, každý svého štěstí strůjce a každý má snad vlastní rozum.

Kamarád rozum měl, ale on se jistě nějaký kulturák najde. A zase před ním budou stavět narvané autobusy...
Soňa


Milá Soňo, tak to znám skoro důvěrně. Moje mamka má takových letáků doma mraky. Už se jí ale nechce nikam jezdit, což je možná pro ni štěstí, jinak by se nechala ukecat na kdeco. Je na to chytlavá.



Reklama