Reklama

zarl

Psychologové dělí žárlivce na dva druhy. Chorobné a reaktivní na momentální situaci.

Reaktivní žárlení se spouští v důsledku objektivních příčin - odhalené nebo správně vytušené nevěry.

Chorobné žárlení pramení z chuti někoho vlastnit, ve skutečnosti s láskou nemá nic společného. Patologický žárlivec se snaží mít druhého pod kontrolou. O spokojenost toho druhého mu vůbec nejde.

Tušenou žárlivost zná jistě mnoho z nás. Psychologové jsou za jedno - je zcela normální. Co dělat, když komunikace selhává? Jak si poradit sám se sebou nebo partnerem, který žárlí na nás? Odpovídá psycholožka PhDr. Jana Wiesnerová (www.larra.cz, e-mail: wiesner.jana@seznam.cz)

Žárlivý partner

  1. V prvé řadě musím zjistit, zda se nejedná o žárlení patologické. Jeden z typů psychopatie, tj. nevyvážené struktury osobnosti, je právě žárlivecká (paranoidní) psychopatie. Pokud ano, tento typ bude žárlit neustále, bez jakýchkoli spouštěcích momentů, „sám od sebe“, naprosto nepřiměřeně situaci, a žárlivost a její i násilné projevy se budou nevyhnutelně stupňovat. A protože na věrnost neexistuje důkaz, tato muka nebudou nikdy ukončena. Jediný lék je okamžitý, neprodlený a nekompromisní rozchod. Může to totiž končit až patologickým slíděním.
  2. Pokud se jedná o žárlení jinak standardního partnera – zde se jedná většinou o žárlení vyvolané konkrétní situací, kterou partner vyhodnotí jako ohrožující. Pomozte partnerovi vybudovat si sebeúctu. Opakujte mu, jak je skvělý (klidně lžete a přehánějte) a pro vás jediný. Obracejte jeho pozornost k jiným problémům.
  3. Též může jít o záměrně vyprovokované žárlení – účelové jednání – abychom zrevidovali, jak si u partnera stojíme. Tady radím velkou opatrnost a mít stále na zřeteli osobní zodpovědnost.

Co ale sám se sebou, jestliže jsem tím žárlivcem já?

Jestliže nejste žárlivec patologický, lze své pocity zvládnout sebekázní a disciplínou.

1. Uvědomte si, že nikdo nikdy nedokáže se stoprocentní jistotou tvrdit, že mu protějšek nezahnul. Druhého totiž neuhlídáte, kdybyste se rozkrájeli, takže vlastně nemá význam se žárlením zabývat.

2. Pocítíte-li žárlivost, snažte se ji rozumem potlačit. Odejděte z místnosti a odreagujte svou mysl sportem, úklidem, četbou.

3. Od začátku vztahu si poskytujte vzájemnou volnost, pěstujte si vlastní koníčky, kamarády a část volna travte každý zvlášť. Svého partnera nekontrolujte desítkami telefonátů a esemesek.

4. I přes všemožné urážky a aroganci je žárlivec na svém protějšku velice závislý. Protože sám nevěří ve své kvality, neustále se obává, že si partner najde někoho lepšího. Proto ho chce mít stále pod kontrolou, vyžaduje stále další důkazy věrnosti, chová se majetnicky. Sužují-li vás tyto pocity, ubijte je prací nebo novými koníčky.

5. Změňte účes, kupte si pár sexy modelů a vyrazte si zvýšit sebevědomí mezi lidi. Zhubněte, překonejte lenost, naučte se vyšívat, přihlaste se jako dobrovolník do humanitární organizace, zkrátka udělejte cokoli, kvůli čemu byste si sama sebe začala vážit. V ten moment si vás začne vážit i vaše okolí včetně záletníka. A jestli ne, vám už to možná bude docela jedno.

Jste žárlivá? Máte zkušenosti se žárlivcem? Jak proti tomu bojujete?