Hezké ráno,

když jsem si prohlížela rozehrané fotografie svého kamaráda, hned jsem si vzpomněla na dva mědvědy, kteří se pravidelně potkávají u Kolína a hrají do růžova vypečené hry. A úplně jim k tomu stačí, aby se náramně vyspali. Pak jeden z nich řekne: „Pojďte, pane, budeme si hrát“

Překrásná pohádka Břetislava Pojara je ódou na všechny, kteří si znovu a znovu chtějí hrát. A za hru se nestydí ani v dospělém věku. Sami sebe proměňují barevnými nápady vlastní fantazie a jsou důkazem, že ten kdo si hraje, možná i zlobí, ale jen trochu. A je úžasné být u toho. Byť jen prostřednictvím těchto kouzelných fotografií...

 

kdkdk

 

dkdkkd

 

bub

 

dkdkkdkdkdk

 

dldldldl

 

 

„Snažím se dětské filmy dělat tak trochu jako ledovec. Z něho je vidět sotva jedna desetina a dalších devět je pod vodou… Ale kdo chce, ten ho vidí celý. Je to vždycky šťastná výjimka, když se moje filmy pro děti líbí i dospělým, protože snad jediný Chaplin dokázal zaujmout všemi svými filmy jak obyčejného prostého diváka, tak i festivalové publikum.“ (Břetislav Pojar)

 

Reklama