Už jste byli na koňských dostizích? Jestli se domníváte, že by to nebylo nic pro vás, možná vás teď přesvědčím, že tomu tak není.  Pojďte se se mnou vypravit na Jarní cenu klisen do Velké Chuchle.

Trochu zvláštní pouť

Je neděle, kdy se na závodišti v Chuchli pořádají pravidelné dostihy. Dříve než vás vezmu na tribunu, vám chci o tomto fenoménu napsat něco bližšího, abyste si udělali obrázek, jak to u nás v současnosti chodí.

gLesk dostihového sportu u nás pohasl za komunistické éry a dodnes je to znát. V západním světě se na dostihy chodí v masovém měřítku a těžko byste na závodišti potkali diváka oblečeného do džínů a vytahaného trika. U nás je to naopak. Těžko zde potkáte někoho v něčem jiném. Obleky, kravaty, odpolední šaty a klobouky Češi prostě nenosí. A masové měřítko? Tribuny sice ve švech nepraskají, ale prázdnotou také nezejí.

 

Dnes jsou určitě z poloviny zaplněné. Rodiny, děti a psi. Kolem tribun už na vás budou čekat stánky s občerstvením a zmrzlinou, dětský hrací koutek a doprovodný program závodu. Jestli přijdete dřív, nebo si budete chtít zpestřit pauzy mezi jednotlivými závody, máte možnost okouknout výstavu automobilů, koncert kapely, dnes jsou tu psí závody - agility. (Něco jako psí parkur, kdy pejsci překonávají překážkovou dráhu). Prostě taková zvláštní pouť s mnoha atrakcemi.

k

Sázky

fNesmím ale samozřejmě zapomenout na atrakci, kvůli které sem většina návštěvníků přijde, a tou jsou sázky. Pokladny s monitory, kde si můžete přečíst jména koní toho kterého závodu i s tipem na favorita a kurzu, podle kterého si vypočítáte výhru, jsou na několika místech a je u nich plno.

 

Muži v kšiltovkách mačkají programy, muchlají v rukou bankovky, a než uzavřou sázku, horečně diskutují. Sázet můžete na vítěze, na pořadí a na různé kombinace obého. Vyhrát se dá i hodně peněz, takových střelců ale není mnoho. Jde o štěstí, znalosti a kombinační schopnosti. „Sázím pravidelně skoro každý týden, ale uživit se tím rozhodně nedá. Je to hodně o štěstí, momentálním rozpoložení koně. Jednou jsem vsadil na vítězství největšího outsidera závodu, který měl kurz 1:100. Byl jsem snad jediný z celého závodiště. A představte si, že ten kůň vyhrál. Bohužel jsem vsadil jen 10 korun, takže jsem si odnesl tisícovku. Ale byla to obrovská šance!“ vypráví mi jeden ze sázkařů štamgastů.

Jsou to muší váhy

jTeď už ale pojďte přímo na závodiště.  Asi dvě hodiny před závody se začínají scházet žokejové. Tedy jezdci a žokejové, protože titul žokej si můžete přivlastnit až po 50 vyhraných závodech. Okukuji jejich útlé postavy vážící rovných 56 kilogramů.

 

 

 

 

 

Ani o deko více, protože maximální zátěž i se sedlem musí být 58 kilo. „Jak si udržujete tuhle muší váhu?“ ptám se jednoho z nich, který měří určitě aspoň 170 centimetrů. „Sportem, během, saunou a dietou,“ odpovídá a prozrazuje, že jeho nejčastějším pokrmem je rýže. Jezdci jsou tak hubení, že by se s klidem vtěsnali do kalhot desetiletého kluka.

c

Měla jsem rozdrcená játra

Na chvíli si sedám s dnes jedinou závodící ženou, amatérskou šampionkou Lindou Fedorowiczovou. Loni vyhrála sedm dostihů, letos se bude snažit svůj titul obhájit. V civilu byste ji mohly najít jako farmaceutickou laborantku, všechny víkendy a jedno odpoledne v týdnu na koni.s

„Občas závodím s profíky, záleží na tom, zda si mě na závody najme majitel koně,“ vysvětluje svou dnešní přítomnost. Ona ale přítomnost žádného ze závodících není samozřejmá, protože dostihy jsou pekelně nebezpečným sportem. Určitě si vzpomenete na nedávnou smrt žokeje, kterého nešťastnou náhodou zalehl kůň. „I já jsem zažila hodně nepříjemný pád při závodech. Měla jsem rozdrcená játra, přetrhané břišní svaly... čtyři měsíce jsem ležela v nemocnici, ale naštěstí se to všechno rychle zahojilo. Na koně jsem nasedla až po roce. Poprvé jsem se hrozně bála, ale překonala jsem to a teď už žádnou úzkostí netrpím,“ vypráví svůj příběh Linda. Málokterý jezdec by ale byl schopen říci, že se nikdy nepotloukl. Zlomeniny, otřesy mozku, tržné rány - pozůstatky najdete snad na každém.

Přísná pravidla

lZa půl hodiny začíná první závod, kterého se zúčastní pět koní. Favoritem je Polární Bouře. Ve vážišti se už oblečení do barev té které stáje váží jezdci i se sedlem a jejich váha je zapisována do výkazu.

 

Stejný proces probíhá i po závodech. „Žokejové mezi touto dobou nesmí jíst, pít ani měnit výstroj, aby handicap pro koně byl přesně podle pravidel. Občas se koním odebírá krev kvůli dopingové zkoušce,“ vysvětluje mi Jiří Zlámaný, organizátor akce.

Přehlídka koní

Mezitím se na ohrazeném place divákům představují závodící koně, které v kruzích předvádějí vodiči. Než si vsadíte, můžete zde ohodnotit svého šampiona.

Zjistíte, pod jakým startuje číslem a v jakých barvách pojede jeho jezdec. Já jsem si také vsadila. Když jsem chtěla využít tipu na Polární Bouři, paní u okýnka mi sdělila, že kurz je tak vysoký, že při sázce 100 korun vyhraju sotva dvacku. A tak jsem vsadila na Columba. A ne stovku, ale jen polovic. Výhra by činila 120 korun, to už je klobása, limonáda a parkovné.

v

Dostih začal

Dráha rovinného dostihu měří rovný kilometr a koně i jejich jezdci ho zdolali v několika minutách. Celou dobu vedl Columbus, v cílové rovince ho předběhla Polární Bouře a bylo po ptákách.

rt„Za měsíc tu sázkaři protočí dobrý milion, z toho čistý zisk závodiště po odečtení výher, daní a všech poplatků je tak sto dvacet tisíc. Peníze jdou zase do závodů, údržby stadionu a tak dále,“ říká Jiří Zlámaný. Každý závod je také samozřejmě vypsán o jistou finanční odměnu pro vítěze. O jakou, záleží na sponzorech a důležitosti klání. V tom dnešním prvním se točí 60 000 korun.

 

Majitel vítěze utrží více než třetinu, z toho musí dát 5 % žokeji a stejně  trenérovi. To v tomto případě není mnoho, v derby ale vše násobte deseti, tam už jde o slušné peníze.

Tak co, nezajdete na dostihy? Já musím říci, že to bylo moc příjemně strávené odpoledne. Zkuste jakoukoli neděli od 14. hodin.

Reklama