Kamarádce zemřel tatínek.
Samozřejmě, smutná věc. Byl to člověk laskavý, který vše řešil s vtipem sobě vlastním. Vychoval tři děti, postavil chatu a měl dobré srdce, které mu pomáhalo získávat dobré přátele. Choval se trochu jako Švejk a všichni mu říkali Oldo. Na svém pohřbu by se jistě bavil…

Snad kvůli komunistům, snad kvůli šedosti Jižního města, ve kterém prožil téměř celý život, začal před patnácti lety pít. A pil až do konce, až do poslední fáze cirhózy jater, která je pro lékaře již neřešitelnou diagnózou. Zemřel po pěti měsících, během kterých se o něho rodina starala a vozila ho po nemocnicích.

Přežila ho jeho maminka.

Právě ta si přála klasický pohřeb s obřadem. A tak jsme se tam všichni sešli.

Jeho žena, jeho matka, tři dospělé děti. Sousedi z chaty, sousedi z Jižního města, kolegové, kamarádi. Všichni se oblékli do černého a šli se naposledy rozloučit s někým, koho znali a koho měli rádi.

Jednou se mi v mém životě přihodila zvláštní věc.

Zemřela jedna dívka z naší party. Byla to náhlá mozková příhoda, a během dvou dnů tato 26letá dívka nebyla mezi námi. Vyšla jsem ven na vzduch, podívala se do nebe a promluvila jsem k ní. Měla jsem nutkavý pocit, že mě slyší, a cítila jsem její přítomnost. Rozloučily jsem se…

Všichni se usadili, začala hrát tklivá hudba, sem tam bylo slyšet smrkání.

Po první velmi vážné písni předstoupila paní, která s velkým nasazením a příliš dlouhými pausami přednesla řeč o zesnulém, kterého nikdy v životě neviděla. Mluvila o něm s takovým procítěním, že se chvíli zdálo, že pláče. Ne tak ostatní přítomní, právě v tu chvíli totiž zazvonil mobil. Než ho jeho majitelka vyhrabala v kabelce, ještě jednou a tentokrát velmi hlasitě zazvonil, a pak už byl klid.

Přednášející paní se už poněkolikáté uklonila směrem k rakvi a odporoučela se.

Nebylo by příhodnější sejít se s těmi, kdo se chtějí rozloučit, někde v soukromí a mluvit o člověku, kterého jsme měli rádi bez přítomností cizích lidí. Natož aby takoví měli hlavní slovo...

Začalo hrát Yesterday od Beatles a začalo mi to připadat jaksi příhodnější v situaci, kdy se máme rozloučit s člověkem veselé a přívětivé povahy. Ale to už tu byl fotograf, který se také obřadně ukláněl před rakví, než ji několikrát s bleskem vyfotil. Poté fotil všechny přítomné a obávám se, že právě na těchto snímcích bude odhalen můj trochu udivený úsměv. Další zcela cizí osoba, která se tváří tolik zúčastněně.

Nesouhlasím s pohřby, takové typy obřadů jsou mi hrozně proti srsti.

Jsou křečovité, pozovité a hlavní roli v něm mají lidé, kteří se klaní a tváří se tolik zúčastněně při loučení s někým, s kým v životě nemluvili, o kom nevědí vůbec nic.

Zamysleli jste se někdy, že smrt je někdy tolik osvobozující a milosrdná k těm, kteří zde zůstávají. Je mi líto, že Oldu nikdy neuslyším říkat vtip. Ale tak to prostě mělo být a není k tomu třeba unylých póz a křečovitých dodržování tradic.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklama