Vztahy

Pohřeb s nasazením

 

Kamarádce zemřel tatínek.
Samozřejmě, smutná věc. Byl to člověk laskavý, který vše řešil s vtipem sobě vlastním. Vychoval tři děti, postavil chatu a měl dobré srdce, které mu pomáhalo získávat dobré přátele. Choval se trochu jako Švejk a všichni mu říkali Oldo. Na svém pohřbu by se jistě bavil…

Snad kvůli komunistům, snad kvůli šedosti Jižního města, ve kterém prožil téměř celý život, začal před patnácti lety pít. A pil až do konce, až do poslední fáze cirhózy jater, která je pro lékaře již neřešitelnou diagnózou. Zemřel po pěti měsících, během kterých se o něho rodina starala a vozila ho po nemocnicích.

Přežila ho jeho maminka.

Právě ta si přála klasický pohřeb s obřadem. A tak jsme se tam všichni sešli.

Jeho žena, jeho matka, tři dospělé děti. Sousedi z chaty, sousedi z Jižního města, kolegové, kamarádi. Všichni se oblékli do černého a šli se naposledy rozloučit s někým, koho znali a koho měli rádi.

Jednou se mi v mém životě přihodila zvláštní věc.

Zemřela jedna dívka z naší party. Byla to náhlá mozková příhoda, a během dvou dnů tato 26letá dívka nebyla mezi námi. Vyšla jsem ven na vzduch, podívala se do nebe a promluvila jsem k ní. Měla jsem nutkavý pocit, že mě slyší, a cítila jsem její přítomnost. Rozloučily jsem se…

Všichni se usadili, začala hrát tklivá hudba, sem tam bylo slyšet smrkání.

Po první velmi vážné písni předstoupila paní, která s velkým nasazením a příliš dlouhými pausami přednesla řeč o zesnulém, kterého nikdy v životě neviděla. Mluvila o něm s takovým procítěním, že se chvíli zdálo, že pláče. Ne tak ostatní přítomní, právě v tu chvíli totiž zazvonil mobil. Než ho jeho majitelka vyhrabala v kabelce, ještě jednou a tentokrát velmi hlasitě zazvonil, a pak už byl klid.

Přednášející paní se už poněkolikáté uklonila směrem k rakvi a odporoučela se.

Nebylo by příhodnější sejít se s těmi, kdo se chtějí rozloučit, někde v soukromí a mluvit o člověku, kterého jsme měli rádi bez přítomností cizích lidí. Natož aby takoví měli hlavní slovo...

Začalo hrát Yesterday od Beatles a začalo mi to připadat jaksi příhodnější v situaci, kdy se máme rozloučit s člověkem veselé a přívětivé povahy. Ale to už tu byl fotograf, který se také obřadně ukláněl před rakví, než ji několikrát s bleskem vyfotil. Poté fotil všechny přítomné a obávám se, že právě na těchto snímcích bude odhalen můj trochu udivený úsměv. Další zcela cizí osoba, která se tváří tolik zúčastněně.

Nesouhlasím s pohřby, takové typy obřadů jsou mi hrozně proti srsti.

Jsou křečovité, pozovité a hlavní roli v něm mají lidé, kteří se klaní a tváří se tolik zúčastněně při loučení s někým, s kým v životě nemluvili, o kom nevědí vůbec nic.

Zamysleli jste se někdy, že smrt je někdy tolik osvobozující a milosrdná k těm, kteří zde zůstávají. Je mi líto, že Oldu nikdy neuslyším říkat vtip. Ale tak to prostě mělo být a není k tomu třeba unylých póz a křečovitých dodržování tradic.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

   
17.05.2005 - Láska a vztahy - autor: Jindřiška Kleknerová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [91] Dudlajlama [*]

    Laila: Ja vim a chapu te, ja mam ale jiny problem, mam proste psychicky blok, ze se prave nechci s tim zesnulym rozloucit, mela jsem dvakrat problem v rodine, protoze kdyz mi zemrela babicka a predtim deda, nemohla jsem na jejich obrad jit a cekala jsem na ne doma. Ja nebrecim normalne, ja brecim nenormalne a v podstate rusim nad unosnou miru. Nevim co s tim, mam to celozivotne, spis unesu maly obrad a posezeni v rodine nebo s prateli a vzpominani na zesnuleho, z pohrbu jsem ale uplne hotova.

    superkarma: 0 19.05.2005, 21:41:50
  2. avatar
    [90] Happines [*]

    Souhlasím s Blueberry, lidi kdterí nesnáší pohřby nejsou necitelný. Nesnáší je protože je to hodně silnej zážitek, kterej budou mít navždycky spojený s poslední vzpomínkou na člověka. Chápu, že pohřeb je rozoučení s mrtvým, ale nechci mít poslední vzpomínku na člověka, kterého jsem měla ráda, jak leží v rakvi. Můj dědeček zemřel před 3 lety, pohřeb byl strašnej. Konal se v kostele a byla tam celá vesnice, lidi se tam nemohli ani nacpat. Napřed asi 20 minut hrály písničky a všichni při nějaký smutnějším tónu začaly hlasitěji vzlykat. Farář vypadal, že ho budeme taky pohřbívat, žvanil naprostý nesmysly, pak se zasekl a asi od poloviny to opakoval znova, hrozně to prožíval. Seděla jsem na lavici na půlce zadku v jedné ruce kapesník a v druhé peníze, abych je mohla přihodit do košíčku až se ministranti začnou prodírat davem. Potom seřadit do průvodu za rakví, cesta na hřbitov, další proslov (naštěstí paní, která dědu znala). Potom mi cizí lidi 20 minut třepali rukou. Na hostině skoro 100 lidí (jenom příbuzní). Bylo pro mě lepší, když jsem den předem jen s mamkou, babičkou a tetou připravovali hostinu a vzpomínaly na dědu. Určitě je dobrý se rozloučit, ale v rodiným kruhu a bez zbytečných proslovů

    superkarma: 0 18.05.2005, 16:56:24
  3. avatar
    [89] Kocicka [*]

    taky se mi tyto pohřby nelíbí, když mi umřel táta nemohla jsem se smířit s tím že tam bude plkat nějaká kecna za prachy o někom kraviny. Ani se na něj nás nezeptala.Strejda se kvůli tomu na mě zlobil, tak jsem aspon nasla basnicku ktera na něj seděla místo keců o ničem.
    Víc se mi líbí pohřby z amerických filmů, kde vlastně o mrtvém mluví rodina...a aspon se na něj nevzpomíná smutně:-)
    Na pohrbu mu hráli písničku Poslední kovboj a přesto že táta byl jaký byl, skutečně si asi jako poslední kovboj připadal a taky to tady všechno neunesl!

    superkarma: 0 18.05.2005, 10:53:52
  4. avatar
    [88] Laila [*]

    Mě pohřeb opravdu ale pomohl rozloučit se s milovanou osobou, myslet na něj. Ale asi to bylo i tím, že projev napsala jeho dcera a paní v obřadní síni ho pouze přečetla, takže ten projev byl o Něm . Je to prostě pocta tomu člověku a i když na hřbitov nechodím a radši si se zesnulým povídám jen tak v duchu, tak jsem za pohřby ráda, jestli se to dá tak napsat.

    superkarma: 0 18.05.2005, 09:33:00
  5. [86] otka [*]

    pohreb v krematoriu je fakt neosobní.
    když mi vloni umrel tata a mama navrhla spalení,byle jsem proti .
    predstava spalit milovanyho tatu...i ted se mi to priči,když už tak v kostele a do hrobu,bez rečneni ciziho cloveka.
    za tatou si chodim vykladat,pochlubit se nebo postezovat.a vzdy si udelam cas i vecer,taky bych si mohla doma zapalit svicku(to delam)a sedet v teple,on mi za porad stoji,byl moc hodnej.styska se mi.

    superkarma: 0 17.05.2005, 22:31:40
  6. avatar
    [84] Dudlajlama [*]

    Blueberry: ja mam z pohrbu doslova trauma, skutecne nejak ochrnu, onemocnim. S muzem mame nastesti jasno, co udelat az tu telesnou schranku opustime a bude to urcite jenom posezeni v rodinnem kruhu. Jak tu dole nekdo psal, pro me je myslenka na dotycneho pak automaticky spojovana s jeho pohrebem a ja si chci vybavovat ty hezke veci ze zivota. Chapu, ze kazdy ma jine potreby, proc ale diktovat normu a odsuzovat ty, kteri si pohreb udelaji po svem? To je naprosta neomalenost.

    superkarma: 0 17.05.2005, 20:18:44
  7. avatar
    [83] Blueberry [*]

    Jsem rada, ze je nas hodne, kdo pohrby z duse nenavidi a odsuzuje. Chapu, ze pro nektere lidi je toto tradicni rozlouceni dulezite, ale prosim, nedelejte z nas necity a drzgresle. O tom to prece vubec neni. Mozna, ze naopak mame toho citu v sobe vice, a proto nas ty pohrby tak deptaji.

    superkarma: 0 17.05.2005, 16:49:43
  8. avatar
    [82] Dickie [*]

    Tak tady sedím a brečím. V březnu mi zcela nečekaně umřel táta, takže to pro mě není jen hypotetickej článek, ale je to živý...

    Nedokážu si představit, že bysme v krematoriu neměli obřad. Umožnilo mi to konečně začít přijímat, že táta už není...
    A myslím si, že měl (v rámci možností) pěknej obřad a s pěkným proslovem. Táta nebyl věřící, ale požádala jsem svého blízkého kamaráda - evangelického faráře, který se s ním aspoň párkrát viděl, o civilní proslov. Přece jen nám byla proti srsti myšlenka, že by tátovi nad rakví řečnil někdo, kdo se o jeho existenci dozvěděl až z objednávky...

    A co se týče úlohy obřadů v životě obecně, souhlasím s Kotětem a Lubar

    superkarma: 0 17.05.2005, 16:37:59
  9. avatar
    [81] Lubar [*]

    Manx: účast dítěte na pohřbu by se měla hodně dobře zvažovat a hlavně - dítěti by se měl někdo věnovat a měl by zamezit tomu, aby se na něj sesypaly tetky ze širokého příbuzenstva nebo by, podle mě, nemělo vidět otevřenou rakev ... nicméně si nedovedu představit, že bychom nevzali bráchu na pohřeb mámy, jakkoli mu bylo osm ... smrt (včetně pohřbu) prostě patří k životu a dítě, pokud se s ním jedná citlivě, to zvládne, musí se s ním ale o tom mluvit, jeho nejbližší ho musí vnímat a musí i ve svém vlastním zármutku respektovat, že pro dítě je to zpravidla první zkušenost se smrtí blízké! osoby (děti podle mě nepatří na pohřeb tety z desátého kolena, kterou viděly jednou v životě, možná ani to ne)

    superkarma: 0 17.05.2005, 16:09:22
  10. avatar
    [79] Lubar [*]

    Juana: k tomu odražení ode dna - já to nemyslela tak, že tím okamžikem přestávám truchlit nebo mi po člověku přestává být smutno, ale pro mě to byl pokaždý ten okamžik zlomu ... ano, pocitově byl pohřeb jedním z nejhorších okamžiků po smrti blízkého, ale byl to okamžik přelomový, pak už se to zlepšovalo (i když za konec "truchlení" já osobně považuju okamžik, kdy si jeden den uvědomíš, že jsi si celý předešlý den na zemřelého nevzpomněla s bolestí v srdci - třeba u smrti mámy ten okamžik nastal po více než roce) ....

    superkarma: 0 17.05.2005, 16:04:56
  11. avatar
    [78] RenataP [*]

    Manx, i ta nejdřevěnější rakev je drahá jako by byla ze zlata. Pak se to spálí, sesypou popel, rozpočítají počtem vložených nebožtíků, udělají hromádky do uren a příbuzný pla´tte !!!
    FUJ !!!!

    A takovouhle atmosféru z dětství si taky pamatuju - a pak nemá mít člověk panicku hrůzu ze smrti že?

    superkarma: 0 17.05.2005, 15:52:11
  12. avatar
    [76] LinaX [*]

    Žábina:34,63 naprosto souhlasím, taky to tak chápu

    superkarma: 0 17.05.2005, 15:45:08
  13. [75] Rikina [*]

    Ale i kdyby byl pohřeb s obřadem za korunu, nebo za dobrý slovo, stejně ho nechci. Jsem prostě odpůrce obřadů...

    superkarma: 0 17.05.2005, 15:11:15
  14. [74] Rikina [*]

    medved 70: tušíš, kolik stojí pronájem obřadní síně ? To není žádná manipulace s ničím, to jsou peníze doslova za nic. A to je jen jedna z mnoha položek. Taky nevím, proč se musej mrtvoly vozit v luxusních autech, jaký většina z nich zaživa znala leda z televize... a vůbec, je to smutnej fakt, že slušnej pohřeb přijde na víc, než svatba

    superkarma: 0 17.05.2005, 15:07:41
  15. avatar
    [73] catcat [*]

    No jeje, každý kus mramoru, na který se podívá pan pohřební služba rázem vetší...

    superkarma: 0 17.05.2005, 15:02:34
  16. avatar
    [72] navia [*]

    Catcat: a navíc si to uzurpovali. Když před 14 lety zemřel můj otec, tak mu vykopal hrob jeho kamarád, který se u nás staral o hřbitov. Když jsme vloni pochovávali babičku, tak to musela udělat pohřební služba, a její pracovník přitom zničil pomník. Majitel prohlásil, že to už muselo být "vetché" - viděli jste někdo vetchý mramor?

    superkarma: 0 17.05.2005, 14:58:08
  17. avatar
    [71] catcat [*]

    medved: kolik těch hrobů kopou? Samá kremace, výhody členů přátel žehu a hotové hrobky...

    superkarma: 0 17.05.2005, 14:52:37

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [70] medved [*]

    Rikina: a za kolik bys ty manipulovala s mrtvolama nebo kopala hroby, kdyz navic lidi umiraji daleko vic v zime, kdy je puda obvykle promrzla na kost ja bych za to tedy chtela jeste daleko vic nez kolik to stoji

    superkarma: 0 17.05.2005, 14:46:48
  2. [69] Rikina [*]

    Žábina 65: mně se spíš zdá sprostý, co ty pohřby dneska stojí. Vydělávat na něčí smrti...

    superkarma: 0 17.05.2005, 14:01:29
  3. avatar
    [68] Kelly [*]

    Když jsem byla loni na pohřbu kamaráda, měla jsem co dělat, abych se ovládla a nezačala bulit, to bych už asi jen tak brzo nepřestala. Když jsem ale potom v obřadní síni uslyšela tytéž slova, která byla před pár lety pronášena k jiným zemřelým z rodiny, brečení mne hned přešlo ... ... pro mne ale kamarád nikdy nezemřel. Často na něj myslím a vím, že tu s námi je ... rošťák ... někdy mi ale chybí, tak fajn se s ním plkalo u , byla legrace ... proč ti dobří mají tu "svíčku osudu" tak krátkou, a tolik času jsme spolu ještě mohli prožít, chjo ...

    superkarma: 0 17.05.2005, 13:55:48
  4. [67] Radka JS [*]

    Myslím, že je to individuální. A taky myslím, že by se o tom mělo mluvit. Aby rodina věděla, jakou má každý představu.
    Já odjakživa prohlašuju, že chci zpopelnit a rozprášit na nějakém krásném místě. Nechci aby mi někdo chodil brečet na hrob. Chtěla bych, aby se na mě vpomínalo ne jen na povel.
    To samé mám s dědou. Když umřel, všichni jsme věděli, že chce zpopelnit a rozprášit. Babička to ale nedovolila. Kremace proběhla, ale nenechala ho rozprášit jak si přál. Co by tomu řekli lidi!!! Taky si na jeho hrobě zlomila ruku hned první den, co ho tam uložila.
    Vzpomínám na něj často a nepotřebuju chodit na hrob! I když obřad byl opravdu velmi důstojný. Já když vyloženě nemusím, tak na pohřby nechodím. Je to pro mě vždy trauma. Tak nějak se s tím vyrovnávám spíš sama.

    superkarma: 0 17.05.2005, 13:52:58
  5. avatar
    [66] Palita [*]

    U nás v rodině jsou pohřby bez obřadu, sejdeme se, vyprávíme si o zemřelém a vzpomínáme.

    superkarma: 0 17.05.2005, 13:35:50
  6. avatar
    [65] Žábina [*]

    a to jak tady někdo psal že lidi nechtějí pohřeb aby ušetřili peníze nebudu raději ani komentovat, je to sprostý

    superkarma: 0 17.05.2005, 13:33:27
  7. [64] Rikina [*]

    catcat 54: to jo, mně to v rakvi nejspíš taky fuk bude, ale jelikož znám svý potomky, nevěřím, že by stáli o okázalé smuteční obřady, a tudíž mi ještě rádi vyhoví a ušetří si peníz za nájem obřední síně na něco užitečnějšího, co jim třeba pak může připomínat mně

    superkarma: 0 17.05.2005, 13:33:20
  8. avatar
    [63] Žábina [*]

    marta-b: č.59 - přesně tak
    pohřeb jako odražení od dna? to snad ne, možná jako drásání nervů, to ano...nedovedla jsem si před rokem když tatínek umřel a maminka se nervově zhroutila představit, že bych jí o týden později, když se začala vzpamatovávat, odtáhla do krematoria a začala to prožívat znovu...
    tatínka jsme pohřbili v našich duších a není den, abych si na něj nevzpomněla...a žádnej pohřeb se spoustou květin a řečí by mi ho nepřipomněl víc

    superkarma: 0 17.05.2005, 13:32:36
  9. avatar
    [62] medved [*]

    souhlasim s Lubar...obrad by mel byt ale otazka je jaky...ja zatim zazila (bohuzel) jen ty spatne pojate...bud formalni v krematoriu nebo naopak velke vesnicke v kostele s naslednym nekonecnym pruvodem na hrbitov...vrchol byl, kdyz si farar spletl koho vlastne pochovava a celou dobu mluvil o jinem mrtvem z rodiny, ktery umrel dva roky pred tim ...ale zase "vesnicky" pohreb dycky koncil velice veselou tryznou, ktera zase naopak dojem zvedla...vypraveli se historky o mrtvem a byla to vlastne velka pohoda a takova jako radost, ze se zase jednou sejdou lidi, kteri se maji radi, ale "bezne" se uz moc nepotkavaji
    mam dojem, ze uplne idealni je male rozlouceni jen pro nejblizsi, treba i bez nejakych projevu....a to se muze klidne odehrat na zahrade za domem...to je uplne jedno...pohreb je vec mysli a ne mista...a pak nasledne nejaka "oslava", kde se mj. mluvi o mrtvem a treba ani ne v dobrem...ale tak jako normalne...co vyvadel a tak

    superkarma: 0 17.05.2005, 13:23:51
  10. avatar
    [59] marta-b [*]

    Byla jsem na pohřbu minulý týden, na kremaci a řekla jsem pak svýmu , že bych nikdy nechtěla, aby se něco podobnýho stalo s mým tělem, až jednou umřu Přišlo mi to jako trápení pro pozůstalý, ta smutná hudba, neupřímný řeči a prostě děs. Já jsem se s babičkou "duchovně rozloučila" v den, kdy umřela a nepotřebuju k tomu tohle divadýlko

    superkarma: 0 17.05.2005, 13:10:43
  11. avatar
    [57] Juana [*]

    Jo a moje osobní zkušenosti s pohřbem jakožto odražením ode dna - nebo co to tu některé píšete - tak to je na tom pohřbu absolutně nezávislé. U lidí, které jsem měla ráda, mi žádný pohřeb na vyrovnání se s jejich smrtí nepomohl - naopak, je to hrozně depresivní zkušenost. A u těch, co mi byli poměrně ukradení nebo jsem je moc neznala, tak tam jsem si vždycky připadala akorát trapně jako čumil, protože jsem se nedokázala tvářit dostatečně tragicky.

    superkarma: 0 17.05.2005, 13:03:17
  12. avatar
    [56] navia [*]

    Holky, všechno podstatné bylo napsáno. I svatba na které kráká někdo blbiny nebo na kterou se "musí" pozvat širokáánské příbuzenstvo může být uhozená. Ale já si nedovedu představit, že bych se nemohla rozloučit s někým koho jsem měla ráda, nebo že bych v tom zabránila někomu jinému v případě, že bych rozhodla, že někomu z mých blízkých uspořádám pohřeb bez obřadu. A dovolte osobní vzpomínku - zemřel mi otec, když mi bylo 19. Byl to šok, protože to bylo náhle, na infarkt, v nemocnici, kde ležel s něčím úplně jiným. Takže jsem ho delší dobu neviděla - tehdy byly návštěvy jen 2x týdně. Nechtělo se mi tomu vůbec věřit, navíc máme dost obvyklé příjmení, takže jsem v první chvíli měla dojem, že to je shoda jmen. Jak už tu někdo psal, teprve na pohřbu jsem si uvědomila, že je to fakt, do té doby se mi to zdálo "nepravděpodobné". A z pohřbu mám dodnes dojem, že to bylo "pěkné" (doufám, že se to nikoho z vás nedotkne), přišla spousta lidí, kteří ho měli rádi a mohli jsme ho doprovodit až na hřbitov. A člověk se tím opravdu psychicky "odstřihne", to mohu potvrdit. Což samozřejmě nenamená, že na něj nevzpomínáme.
    Kotě: máš to vymyšlený dobře, doma jsem nahlásila totéž už před pár lety. Myslím, že o posledních věcech se má mluvit, dokud ještě reálně nehrozí, pak je to bez emocí a s rozvahou. Lidé kteří to vytěsňují jsou pak zaskočeni a může je to velice poznamenat.

    superkarma: 0 17.05.2005, 13:01:57
  13. avatar
    [55] Juana [*]

    Rikina: Jo jo, tohle říká můj manžel taky. Taky si přeje spálit bez obřadu a rozprýlit. Děda si taky přál rozptýlit, sice s obřadem, ale nakonec se na něj jeho potomci vykašlali a pořídili mu a babičce malinkej hrobeček. Chodí ho oprašovat maximálně jednou do roka. Tchýně zase pečuje o rodinnou hrobku, aby ji nějaký sousedi a vzdálený příbuzný nepomluvili - přitom na vesnice přes 40 let nežije. Tomu mému dědovi jsem na tom hrobě byla jednou jedinkrát, jenom abych se podívala, co mu to chudákovi provedli. Přitom si myslím, že si na něj vzpomenu v dobrém určitě mnohem častěji než ti, co mu ten hrob prosadili.

    superkarma: 0 17.05.2005, 12:57:21
  14. avatar
    [54] catcat [*]

    Rikina: myslím, že velkou pravdu má Bába Bára. Tobě v té rakvi to už může být šumafuk

    superkarma: 0 17.05.2005, 12:48:20
  15. avatar
    [53] alko [*]

    Tohle je velmi citlivá záležitost a je třeba respektovat všechny názory. Já se přikláním k soukromému rozloučení. Předloni jsem byla na pohřbu mé švagrové, po které zůstaly tři nezletilé děti. Obřad patřil mezi ty důstojné. Mě se ale přihodila dost nepříjemná věc, protože jsem se nezadržitelně rozplakala a chvíli mi trvalo než jsem to zvládla. V soukromí by mi to nevadilo, ale na veřejnosti to nebylo příjemné.

    superkarma: 0 17.05.2005, 12:45:42
  16. avatar
    [52] Lhasa [*]

    Bába Bára:

    superkarma: 0 17.05.2005, 12:40:54
  17. avatar
    [50] Bába Bára [*]

    Pohřeb - nebo jakýkoliv jiný způsob společného rozloučení - se vlastně nekoná kvůli tomu mrtvému, ale kvůli pozůstalým. Už to tu myslím někdo psal, ale je to takové odražení ode dna. Ten cca týden od smrti do pohřbu je pro nejbližší dobou toho nejhoršího žalu, pohřeb je pak symbolickým zlomem, od kterého se člověk začne vzpamatovávat. Vůbez nezáleží na formě toho rozloučení, kolik je tam lidí atd. - ale NĚCO by proběhnout mělo. Pár pohřbů jsem už zažila a myslím, že to není není jen nějaká zastaralá tradice.

    superkarma: 0 17.05.2005, 12:36:08
  18. avatar
    [48] Bába Bára [*]

    Pohřeb - nebo jakýkoliv jiný způsob společného rozloučení - se vlastně nekoná kvůli tomu mrtvému, ale kvůli pozůstalým. Už to tu myslím někdo psal, ale je to takové odražení ode dna. Ten cca týden od smrti do pohřbu je pro nejbližší dobou toho nejhoršího žalu, pohřeb je pak symbolickým zlomem, od kterého se člověk začne vzpamatovávat. Vůbez nezáleží na formě toho rozloučení, kolik je tam lidí atd. - ale NĚCO by proběhnout mělo. Pár pohřbů jsem už zažila a myslím, že to není není jen nějaká zastaralá tradice.

    superkarma: 0 17.05.2005, 12:34:20
  19. [47] Rikina [*]

    Taky nesouhlasím s pohřby. Zemřelému už je to jedno, a na příbuzné z desátého kolena, co se budou tvářit tragicky a potřásat pravicí, nejsem zvědavá. Přijedou přes půl Čech, když předtím dotyčnému sotva napsali pohled na vánoce, a mají řeči, že jim nikdo nezajistil luxusní pokoj v hotelu a smuteční hostinu k tomu. Jeden takový pohřeb jsem viděla a podruhý nemusím, natož abych něco takového sama měla organizovat. A potom roky opečovávat rodinnou hrobku. Kdepak, nic takového. Za sebe jsem moje potomky instruovala, že chci spálit bez obřadu a rozptýlit, žádný chození na hrob od nich chtít nebudu. Když si doma na okně zapálej svíčku, na dušičky třeba, a vzpomenou si na mě, budu spokojená. Aby mně někdo řečnil nad rakví, kdo mě vůbec neznal, taky nejsem zvědavá, ani teď, natož potom. Doufám, že mám rozumné děti, co se zachovají podle mých přání, poněvadž jestli ne, odklopím to víko od rakve, a na místě jim vynadám. To by byl obřad...

    superkarma: 0 17.05.2005, 12:28:22
  20. avatar
    [46] ifka [*]

    Tak já ještě naštěstí žádný pohřeb nezažila. Mám z toho strach

    superkarma: 0 17.05.2005, 12:23:00
  21. avatar
    [45] *Kotě* [*]

    lilithheta: já už taky ve svých 29 letech šířím po rodině, jakej chci mít pohřeb podstatné je, že chci být pohřbená do země, ne spálená, a chci rozloučení v kostele, písničky si můžou hrát, jaké chtějí

    superkarma: 0 17.05.2005, 12:09:38
  22. avatar
    [44] lilithheta [*]

    Já ty klasické obřady taky nemám moc ráda. Jak už vás tady psalo více, věci které nejsou upřímné mi jsou proti srsti. Neřeknu když si to tak přál zesnulý. Já osobně chci být rozprášená do Labe (případně do jiné nejbližší řeky) a než mě spálí, tak chci nechat zahrát Slavíky z Madridu. To už jsem všem členům rodiny vtloukla do hlavy pod hrozbou doživotního strašení.

    superkarma: 0 17.05.2005, 12:03:20
  23. avatar
    [43] Lhasa [*]

    *Kotě*: Souhlasím Ovšem musím dodat ještě něco.
    Zažila jsem pohřeb v krematoriu, kdy nemluvil ani profesionální řečník, ani nikdo z blízkých, jen hrála hudba... Bylo to v roce 1978, v půl osmé ráno, v lednu... Tehdy StB nedovolila jiný termín, protože šlo o kremaci bývalé ženy Milana Machovce a mohli by toho zneužít nepřátelští živlové. Byla jsem malá holka, ale s tetou jsem se rozloučit chtěla a myslím si, že ačkoliv tam nikdo nevyzdvihoval její skvělé vlastnosti, ani nelkal nad jejím odchodem, bylo to důstojné.
    Zažila jsem i rozloučení bez obřadu. Sešli jsme se tehdy celá široká rodina a vzpomínali jsme na našeho tátu, který by z kremace s věnci a řečníkem, ať už jakýmkoliv, měl leda tak velkou srandu. Obřad si nepřál. A přesto si myslím, že jsme se s ním rozloučili přesně tak, jak si přál, přitom důstojně.
    A i ten Machovcův pohřeb byl zcela odpovídající. Kromě jeho syna Martina na něm mluvil i jeho přítel, kolega, hrála hudba a modlili jsme se Otče náš..
    No, já si myslím, že ideální by bylo, kdyby každý mohl před smrtí říct, co si vlastně přeje jako rozloučení s tímhle světem.

    superkarma: 0 17.05.2005, 11:57:58
  24. avatar
    [42] *Kotě* [*]

    dad: (a další) - jak už jsem psala, přece záleží jen na příbuzných zemřelého, jak pohřeb pojmou. Tiché rozloučení jen v kruhu nejbližších je také rituál a je stejně hodnotný jako oficiální pohřeb v krematoriu. Důležité je, aby ten rituál proběhl, aby se lidé mohli se svým mrtvým duševně rozloučit - a věřte mi, že když pohřeb neproběhne, je to pro pozůstalé větší trauma, než když celý obřad propláčou. Nedopřejí si to rituální rozloučení a v srdci jim to zůstane nedořešeno - i když tvrdí, že žádné obřady nepotřebují.

    Jaký pohřeb svému milovanému uděláte, takový ho bude mít. A pro catcat - u nás v rodině se konají jen "hezké" pohřby (já zatím zažila tři). Dodržujeme tradici pohřební hostiny, kde má každý blízký za úkol vyprávět o zemřelém nějaký milý příběh, který s ním zažil. Nakonec je z toho vždycky taková oslava zemřelého, jeho života a jaký byl fajn, a všichni přítomní z toho mají pozitivní zážitek.

    superkarma: 0 17.05.2005, 11:56:31
  25. avatar
    [41] Juana [*]

    Zažila jsem různé pohřby. Poprve v 9 letech, umřel děda, kterého si pamatuji jenom z občasných návštěv, a to jsme pro něj ještě museli dojít do hospody - v 50. letech byl "politickej" 2 roky v kriminále, pak měl zákaz výkonu profese (redaktor), takže se živil manuálně a naučil se chlastat. Nikdy mi k srdci nepřirostl a my jemu taky ne. Byl to hroznej dědek a já jsem nechápala, jak tam někteří můžou ronit slzy, když ke konci života pro nikoho nic dobrého neudělal. Chápu, že ho asi osud zlomil, býval asi jiný. Navíc ho ještě vystavovali v otevřené rakvi, stejně stará sestřenice z toho měla šok a nám naštěstí táta - jeho syn - zakázal, abychom se na něj šli podívat.
    Otevřenou rakev jsem pak zažila ještě po letech. V Kanadě, babička mého manžela. On ji vlastně skoro ani neznal, my jsme tam zrovna byli, když umřela, a ostatní příbuzní nás pak pomluvili, že jsem jí objednali jenom kytici asi za 100 dolarů a ne hnusnej věnec za 200. U té otevřené rakve teatrálně brečel její druhý manžel, takový vyžírka, byl asi o 14 let mladší. Do roka se zase oženil, velice rafinovaně, aby na svoje příbuzné převedl dědictví po té babičce (vzal si tchýni jeho synovce....)

    superkarma: 0 17.05.2005, 11:26:54
  26. avatar
    [38] RenataP [*]

    A nejhorší pohřeb jsem zažila v kostele !!! s kupou jeptišek, tehdy jsem byla ještě dítě, ale dodneška mám na babičku nejživější právě TUHLE vzpomínku - což je škoda

    superkarma: 0 17.05.2005, 11:05:17
  27. avatar
    [37] RenataP [*]

    Souhlasím s Žabinou, nemám ráda pohřby pro jejich povrchnost a styl o mrtvých jen dobře. O těch dobrý budiž,ale je mi špatně, když na pohřbu tyrana rodiny o něm mluví jako o milujícím otci - například.....

    A vůbec nesoulasím s tím, že pohřeb je odlehčení duši. Jsem ráda, že nejsem jediná, komu se po pohřbu udělá ještě hůř a týden se hrabu z deprese. Kdyby žádná taková monstr akce nebyla, bylo by mi možná líp na duši.
    Souhlasím s tichými obřady, rozptýlením a tak. Prostě jen důstojné zavzpomínání. Jenže blbá tradice je blbá tradice.

    Nevím jak vy, ale já si chci lidi pamatovat takový jaký byly, když byly živý. A ne na ně koukat v rakvi a říkat si,jak je asi rozpitvanej po pitvě
    je mi z toho špatně

    superkarma: 0 17.05.2005, 11:03:47
  28. avatar
    [36] 1567 [*]

    catcat: všem vám moc děkuji

    superkarma: 0 17.05.2005, 10:40:11
  29. avatar
    [35] catcat [*]

    1567: to Ti nemusí být líto, byla to taková situace a to každý chápe, že jsou city a nervy na pochodu

    superkarma: 0 17.05.2005, 10:31:27
  30. avatar
    [34] Žábina [*]

    já si myslím že daleko důležitější je jak a jestli vůbec na toho člověka vzpomínáme, nosíme ho v srdci a ne to jak honosný mu uděláme pohřeb

    superkarma: 0 17.05.2005, 10:30:56

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme