Vztahy

Pohled tří generací na výchovu

Když jsem přinesla dcerku z porodnice, tak se u nás zanedlouho sešly čtyři generace žen. Má dcera, má maminka, má babička a já. A hned diskuse nad stále řvoucím novorozenětem.

Já plačtivě říkala: „Vůbec už nespím, ona pořád brečí, občas jí chvilku musím nechat řvát, protože už nemůžu.“ Má maminka nato: „No holčičko, já to chápu, ale nenechávej jí často plakat, miminko přece potřebuje tvou náruč!“ A má babička dodala: „ No já bych jí v žádném případě brečet nenechávala!!“

A dal se tušit problém. Já dělala kompromisy, maminka přimhuřovala obě nespokojené oči a babička často odcházela zcela pobouřena. A jak čas běžel a dcera rostla, rostly také názorové rozpory. A z dcery se bohužel vyklubala hodně tvrdohlavá a čiperná povaha (možná právě po své prababičce), a ta se jak známo vychovává jen pomocí maminčiny náruče velice ztěžka.

Ale ouvej, maminka přimhuřovala oči jen s největším sebezapřením a babička se bohužel nevzdala a stále prosazovala výchovu něžné domluvy. Ne že bych dceru nějak tyranizovala, ale když začala na pískovišti mlátit a silně okřikovat své spoluhráče, tak jsem zkrátka musela začít rázně jednat. Jen těžko se mi to vysvětlovalo mojí mamince a před babičkou jsem to skrývala.

Často jsme s manželem diskutovali, jak je možné, že dvě zkušené matky nevidí, že to s dcerou zkrátka po dobrém nejde. Strašně nás vždy mrzí, že na dceru křičíme, nebo ji občas plácneme po zadku. Ale nakonec se vše urovná a chování dcery, které následuje po bitvě, nás jen utvrzuje v tom, že jsme neudělali nic zase až tak špatně, protože ona se okamžitě začne chovat úplně jinak. Budí v nás dojem, že je takto vlastně spokojená. Zkouší nás den co den až kam může jít a co si může dovolit. Je to její největší záliba, která ji jak se zdá hned tak bavit nepřestane. Zkouší naše nervy, které jsou sem tam už hodně opotřebované, ale naštěstí zde hraje roli také naše veliká rodičovská láska. A ta zřejmě vede i naše rodiče a prarodiče k tomu aby nám radili a vychovávali nás a další potomstvo dodnes.

 Nedávno dcera našla zálibu ve strkání si prstů a jiných různých předmětů do krku. Mnohokrát jsem jí klidně říkala, že se to nedělá a že bude mít bebí, ale začala reagovat až na zvýšený hlas a přestávala s tím, až po plácnutí přes ruku.

Při poslední návštěvě babičky našla hezky špičatou propisku, kterou si nejdříve pomalovala všechny neoblečené části těla a nakonec šup s ní do pusy a propiska začala mizet. A tak jsem zařvala, ale hned jsem si uvědomila kde jsem, a tak jsem již tiše dodala, ať je tak moc hodná a vyndá tu věc z pusu. Kupodivu, opravdu kupodivu a zcela vyjímečně poslechla a já si hlasitě oddychla. (Snad vytušila závažnost situace, jinak si to vysvětlit neumím.)

 Babička byla náramně spokojená, a pochválila mne před nastoupenou jednotkou, s výrazem „tak vidíš, že to jde!“ A já neměla sílu ani odvahu ji vysvětlovat, že úspěch dceřinné reakce není výsledkem mého tichého napomenutí, nýbrž častého plácání přes ruce, které tomu předcházelo. Tento výchovný problém se stále vleče. Po vyzkoušení mnoha způsobu řešení, které jsem pilně vyhledala v chytrých knihách, se stále osvědčuje jen zvýšený hlas a sem tam přes zadek.

Moje maminka se lehce názorově vychýlila na moji stranu a po několika „hlídacích“ víkendech mi již nic neradí. Ale má stále velice čiperná babička lpí na svých mírných výchovných metodách. Budu se ve vyšším věku také na věci dívat zcela jinak?

Nevím, ale právě v těchto dnech se dceři zalíbilo házení věcí z balkonu. Bydlíme ve čtvrtém patře a pod našimi okny je dost frekventovaná cesta. Předevčírem jsme šli dolů pro bačkůrku a dnes pro dřevěnou kostku. Dva dny ji tedy mírně a trpělivě domlouvám. Ale co poletí dolů zítra?

A tak prozatím své metody s vašim dovolením (a bez babiččina dovolení) měnit nebudu.

A co vy? Máte také v rodině rozdílné názory na výchovu? A jak je řešíte?

Těším se na Vaše rady, ať už jsou třeba i babičkovské…….  

 
   
29.04.2003 - Láska a vztahy - autor: Jindřiška Kleknerová

Komentáře:

  1. avatar
    [31] Dášule [*]

    Když byly děti malé, snažila jsem se vycházet z toho, že kdo hlídá, rozhoduje. Hlídala babička, ať se snažila tiše domlouvat ječícímu dítěti. Její problém. Dnes jsem babička a dcera praktikuje totéž a já to respektuju. Dostanu na celý den vnučku, je moje. Ještě jsem ji neuhodila, protože ten jeden den mám na ni čas se jí věnovat. V okamžiku, kdy se objeví ve dveřích maminka, rozhoduje ona.

    superkarma: 0 29.04.2008, 11:12:13
  2. avatar
    [30] Dášule [*]

    Bunone: S tvou výchovou si asi nikdo moc práce nedal. Hlavně počty ti trochu nejdouu viď? Ty budeš jednou rašple z počátku tisíciletí.

    superkarma: 0 29.04.2008, 11:09:44
  3. avatar
    [29] Gabi [*]

    Je ale strašně komické, že největšími rádci jsou:
    a) ti, co děti nemají (to jsou příručkové rady typu: "kdybys zmáčkla tenhle knoflík, dítě udělá toto" - např. "rýmu má, protože nenosí teplé ponožky v létě");
    b) lidé, kteří pokazili ve výchově vlastních dětí, co mohli (pravidelně děti tloukli či týrali duševně: "musíš být na něj hodnější, nesmíš zvyšovat hlas"),
    c) lidé, jejichž děti vychovával převážně někdo cizí - např. od 6 měsíců jesle, zbytek dne babička (rady typu: "no v deseti letech je dítě moc malé, aby hodilo samo 500 m do školy, přepadne ho úchyl")
    atp.

    superkarma: 0 29.04.2008, 08:01:49
  4. avatar
    [28] Gabi [*]

    No v žádném případě bych si nepustila k tělu tyhle rodinné rádce Ignoruju (resp. v některých případech už "ignorovala jsem") jsem je všechny. Pokud vezmu konkrétně svoji babičku a matku, tak to byl výchovný model, kdy se ještě teď otřesu hrůzou a chce se mi volat: "Bože, chraň!"

    superkarma: 0 29.04.2008, 07:52:21
  5. avatar
    [27] monca13 [*]

    no jo, babičky a prababičky už zapomněly jaké to bylo, když jejich děti byly malé

    superkarma: 0 08.09.2006, 17:18:52
  6. avatar
    [24] Dášule [*]

    Jsem ve věku babiček, leč zatím babička nejsem. Veškerá snaha vychovávat děti domluvou občas skončila tím, že jsem jim nařezala tím, co bylo po ruce. Syn dostával nejčastěji bačkorou, protože tu jsem měla v ruce, když mi před odchodem na autobus řekl, co má mít do školy a vyváděl, že to potřebuje. Nedostal nic a ještě to schytal za poznámku. Výsledek výchovy? Dodneška si vše chystá na poslední chvíli. Měla jsem však zásadu, že děti nesmí po výbuchu /mém/ do školy bez pusy a musí vědět, že už je vše v pořádku, aby na to ve škole nemyslely. Pokud se týče babiček, dala jsem jin dost tvrdě a jasně najevo, že pokud mají dítě u sebe na hlídání, ať si dělají co chtějí, ale pokud jsem u to já, nebudou mi do ničeho kecat. Pokud budou chtít něco říct, tak v nepřítomnosti děcka, ale nemohou počítat s tím, že je poslechnu. Jinak znám rodinu, která to s brečícím dítětem dopracovala tak, že museli jezdit třeba v noci na železniční přejezd, protože ježdějí přes práh už neuspávalo.

    superkarma: 0 05.05.2003, 09:08:52
  7. avatar
    [21] Dudlajlama [*]

    Sarobrouk, v Kanade se deti nesmi uhodit, na to je zakon, placnes svoje dite na verejnosti a nekdo te okamzite praskne :o(. O to ani nejde, nejsem moc zastancem rezani, i kdyz musim priznat, ze v mnohych pripadech, hlavne v mem, to fungovalo, bala jsem se rany jako krize a davala si tudiz vetsiho majzla. Tady ale casto rodice tak nejak nevi, co s detmi... nedokazi jim rici, co je dobre a naopak, co se proste nesmi delat, jak se zdravi, jak se chovat u stolu, proste vstepovat jim zaklady slusneho chovani. Deti si mohou dovolit vsechno, bez jakychkoliv nasledku, a to je spatne. Casto vidas, jak maly vycuranek terorizuje celou rodinu, dela sceny a ostudu na verejnosti, nadava rodicum, mlati je a rodice nevi co s tim a jenom se stydi. Jenze, ona se tahle superfree vychova zacina promitat pomalu do spolecnosti. Mezi mladymi lidmi je cim dal vic agresivity a problemu, protoze nejsou zvykli nest zodpovednost za to, co provedou. Kdyz za mym synem prisli domu kamaradi, prosli kolem tebe jako bys byla vzduch a nerekli ani buuu, tak to by me slak trefil. Taky vidis, ze malinke deti jsou takove nejak nespokojene a zlostne, ja vzdycky, kdyz prijedu do CR, pozoruju deti a rikam si jak jsou roztomile, usmevave a v pohode. Je to opravdu nebetycny rozdil. Tim nechci rici, ze mi vadi zive ci neposedne deti, je zlobeni a zlobeni a je jen na nas rodicich, aby si deti uvedomily, kam az mohou zajit. Zajimave je, ze jsem na zdejsi pomery celkem "gestapacka" a deti za mnou doslova lezou, zrejme i jim ta urcena pravidla hry nejakym zpusobem vyhovuji. O te vychove samozrejme mluvim ve vseobecne rovine, jsou tu i vyjimky.

    superkarma: 0 30.04.2003, 19:03:03
  8. avatar
    [19] sarobrouk [*]

    Galadriel: mě by zajímalo, jaká je kanadská výchova. Přijel kdysi přítel ze Švédska a říkal, že děti tam vůbec neplácají, že se vychovávají mírným vedením sami. Že by dceru nikdy neuhodil. To fkat nechápu, to tam nemají žádné rarachy? A co teda ta Kanada?

    superkarma: 0 30.04.2003, 10:36:54
  9. avatar
    [17] Dudlajlama [*]

    Zajimave, jak se ty babicky vekem meni. Moje mamka, ktera vnoucata rozmazluje az nekriticky, me v detstvi rezala jako a nekolik varecek predcasne opustilo nasi domacnost. Zdejsi kanadska vychova je v velke vetsiny tak strasna, ze se ani nebudu rozepisovat a kazit si den .

    superkarma: 0 29.04.2003, 19:24:03
  10. avatar
    [16] Lotka [*]

    Meryl: nechceš nám dělat babičku?

    superkarma: 0 29.04.2003, 18:39:37
  11. avatar
    [14] Susina [*]

    ahoj všechny, samozřejmě mám s babičkama stejné zkušenosti... Moje maminka je přísnější, manželova maminka by Ríšovi dovolila všechno, navíc je to jediné vnouče,takže by mu snesla modré z nebe, čehož by ten malej skřítek uměl samozřejmě náležitě využít. Tchýně se nás stále ptá, jestli ho nebijeme, aby neměl nějaký záchvat, tak jsem jí já jednou v záchvatu smíchu řekla, že pochopitelně Ríšu denně bijeme vařečkou a ve státní svátek dvojnásob, aby si to užil... Ach bože, samozřejmě, že občas dostane pár plácnutí, samozřejmě, že většinou postačí výhrůžka výprasku bambusovou tyčkou přes zadek nebo, což je ještě lepší, nastavení minutovky na lhůtu, ve které má dojíst jídlo, jinak.. (nastavení minutovky naprosto nesnáší, zabírá to víc než jakékoli výhrůžky nebo plácnutí, doporučují vyzkoušet..)ach jo. Až budu babi, taky to bude jiné, určitě ..

    superkarma: 0 29.04.2003, 13:28:04
  12. avatar
    [13] Lucimo [*]

    Meryl: Ale od toho babicky jsou...

    superkarma: 0 29.04.2003, 12:27:40
  13. avatar
    [12] Pentlička [*]

    Když jsem čekala své první dítě, četla jsem plno výchovných knih a vždycky jsem si říkala, že já své dítě v životě neuhodím, všechno budu vysvětlovat-prostě vzorná matka. A ejhle! Desetiměsíčnímu dítěti prostě nevysvětlíš, že nesmí papat smetí z odpadkového koše, ani olizovat boty v předsíni, ani strkat prstíčky do zásuvky. Snažila jsem se odstranit tyto věci z dosahu, zacpávala jsem zásuvky, ale všechno se takhle vyřešit nedá. Takže jsem občas "zklamala" a vzorná matka ze mě nebyla. Moje tchýně však ve vysvětlování nikdy neustala. Výsledkem bylo, že se z jednoho hlídacího dne musela 14 dní vzpamatovávat! Pamatuji se, že "zklamala" pouze jednou, a to když v létě hlídala mého 20-ti měsíčního syna. Protože bylo vedro, chodil nahatý. Měli domek, takže byl většinou na zahradě. Pouze, když se mu chtělo čurat, šel do obýváku a vyčural se tchýni na koberec. ( Nočníček měl samozřejmě také k dispozici a byl mu neustále nabízen, ale bez výsledku ) Tchýně vysvětlovala několik dní, proč se musí chodit na nočníček a ne na koberec, ale synátorovi to bylo fuk. Po třech dnech to nevydržela a když ho přistihla, jak opět čurá na koberec, něco se v ní zlomilo a pleskla ho po zadečku. Měl z toho takový šok, že od té doby chodil jenom na nočník!

    superkarma: 0 29.04.2003, 12:21:31
  14. avatar
    [9] Exupery [*]

    Taky nemám zatím děti, ale nepamatuju si, že bysme byli s bratrem rozmazlovaní babičkami. Spíš jsme byli asi radši s rodiči. Jednu babičku jsme viděli míň často a jenom u ní v bytě, takže tam se toho moc nedělo, ale s druhou jsme bývali na chatě a to nás štvala každou chvíli něčím. Takže jsme to měli na střídačku, buď jsme byli naštvaní na rodiče a chtěli za babi, nebo obráceně. A taky si v naší výchově nikdo neprotiřečil, což nás spíš mrzelo, i když teď vím, že je to dobře.

    superkarma: 0 29.04.2003, 11:51:31
  15. avatar
    [6] Landriel [*]

    Sama: Jo, mně taky nikdo nepohlídá - moje matka, která je v důchodě, radši chodí na zahrádku - podotýkám, že celoročně, prostě hlídat vnučku ji obtěžuje. A tchýně, která je zlatá, navíc lékařka a hlídala by o duši, bydlí 150 km daleko a chodí do práce. Takže...
    Jo a přitisknout ručičku na troubu už jsme vyzkoušeli - Verunka chodí kolem a říká pálí, pálí, nenenene, zahrozí si prstíčkem, jde a znovu na ni sáhne, jestli fakt pálí, nebo začne kroutit knoflíkem. A pak hned maže pryč, takže DOBŘE VÍ, že to nesmí, ale kašle na nás.

    superkarma: 0 29.04.2003, 10:18:25
  16. avatar
    [5] Sama [*]

    Tak já mám podobnou dceru - jenže o pár let starší :-( Jako malá byla andílek, poslechla na slovo, nemusela jsem zvyšovat hlas ... Za to teď je . Přiznávám, křičím i ji občas nějakou šoupnu. Obě babči mě za to taky nechválily, dokud ..... ji občas nepohlídali. A ejhle změna - konstatují, že to s ní po dobrém nejde a už mi do výchovy nemluví. Huráá, ale kdo to má s dcerkou vydržet, když ji teď nikdo nechce hlídat /a upozorňuji, že ji dřív hlídali tak 1x za 2 měsíce/

    superkarma: 0 29.04.2003, 09:32:40
  17. avatar
    [2] Landriel [*]

    Moje dítě na klidný hlas, prosby a domluvy taky NEREAGUJE. Nevím proč, ale je to tak, jak píšeš. Začne reagovat, až když zařvu, v nejhorším případě ani pak ne, musím ji nakonec plácnout po plence nebo po ručce, byť mi to dost vadí. Ale ona jde a obratem ruky udělá totéž znovu. Až na to, že mně už do toho většinou nikdo nekecá, jen manžel mě občas přibrzdí, když se už k večeru začnu dostávat do obrátek.

    superkarma: 0 29.04.2003, 08:43:26

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme