Zeptám se: …

Jihočeši mají ve zvyku vás předem upozornit, že bude následovat otázka. Například: „Zeptám se. Budou zítra preclíky?“ Dělá jich to tolik, že jsem postupem času uvěřila, že jde opravdu o místní jev.

Nebo…?
Pražáci pokládají otázky typu „buď – nebo“ celou větou, zatímco Jihočeši ji v půlce useknou a nezdržují výčtem všech variant, jak jim můžete odpovědět.

„Ona ti řekla, že tedy přijede v srpnu, nebo…?“

„Vážně je jedinou možností operace, nebo…?“

Kopice
Jihočeský výraz pro hromadu. Zrovna tohle je ten případ, který mi vždycky přivodí záchvat smíchu. Naštěstí se používá jen v případě věcí (kopice oblečení, dej to támhle na kopici) a tím to hasne, protože taková valná kopice, kopicová korespondence nebo kopička neštěstí… to by byla teprve sranda!

Škaredý
První slovo, u kterého jsem se kdysi po příchodu na jih zarazila. Počasí je škaredý a lidi se k sobě chovají škaredě. To v Praze máme počasí i lidi jedině hnusný.  

Zdrobněliny jmen
Jihočeši se snaží být ke každému, s kým se seznámí, více milí, než jsem byla zvyklá v Praze. I když vás znají jen minutu, budou vás hned oslovovat Ivčo, Jančo, Zdendo, Aldo, Evčo, Aďo. Žádné jméno nemůže zůstat v původní podobě, ani Eliška nebo Šárka. Přísahám, že dokud jsem žila v Praze – a bylo to 24 let – v životě mi nikdo neřekl Ivčo. Tady mi tak říkají všichni. Už jsem si na to zvykla, ale pořád nedokážu zdrobňovat taky. A kolikrát se bojím, že když místo Radko neřeknu Ráďo, bude si dotyčná myslet, že proti ní něco mám.  

Zkomoleniny příjmení: Hašků, Nováků, Šípů
Jihočeši se vyznačují též komolením příjmení – všem se na konec přidává ů. Domnívám se, že je to opět jejich způsob vyjádření přátelskosti. Já mám příjmení, které je k tomuhle ohýbání ne úplně vhodné (Loutocká), a tak jsem se moc pobavila, když naše trenérka na tanečním kurzu dávala dohromady prezenci a před mým jménem se zarazila. To se ti nepovede, říkala jsem si. A pak z ní vypadlo: Loutocků. Tak nic.

Balon
I ten největší svalovec a borec tady hraje fotbal jedině s balonem. Pro mě jako pro Pražáka je balon označením pro gumovou hračku veselých barev nebo s potiskem Spidermana, se kterou si děti hází na dvoře.  

Přehnaná spisovnost při telefonování
Když Jihočech mluví s někým, s kým si vyká, ať už osobně nebo hlavně po telefonu, přechází na extrémní, úřednickou spisovnost. Místo jestli říká zda, používá termíny jako bychom, tedy, dnes, pouze a již. Vypozorovala jsem, že to dělají hlavně muži, v mém nejbližším okolí partner a kolegové. Určitě ne všichni muži, ale rozhodně podezřele často.

Přizpůsobuju se jakožto naplavenina řeči domorodců? Ne. Svým blízkým a kolegům už sice dokážu říkat zdrobněle, novým tvářím ale ne a stejně tak počasí je pro mě pořád hnusný, věty normálně dokončuju a příjmení vždycky vyslovuju v oficiální verzi. A do telefonu bych mluvila hovorově (čti přirozeně), i kdyby mi zavolala jihočeská hejtmanka.

Čtěte také:

Uložit

Reklama