Bulvár

Pohled na schůzky z druhé strany

Já sama na třídní schůzky většinou nechodím - zastává mě manžel. Důvod je prozaický: vzhledem k jednotným termínům klasifikace na všech školách je zpravidla i jednotný termín třídních schůzek - a sedím-li v práci, nemůžu být jinde. Moje zážitky jsou tedy vesměs „z druhého břehu".

Kdysi jsem jako mladá nadějná třídní udělala zápisy do studijních průkazů, vysvětlila studentům podrobně, proč a nač se třídní schůzky konají a zdůraznila jejich nezbytnost pro navázání dobrých vztahů mezi rodiči a školou. Šlo o studenty plnoleté z nástavbového studia, takže jsem tiše předpokládala, že podobných canců už slyšeli tolik, že jim to půjde jedním uchem tam a druhým ven, a spokojeně jsem si vzala neschopenku kvůli zákroku v narkóze.

Jaké bylo moje překvapení, když mně domů volala paní ředitelka, která mi ledovým hlasem oznámila: „Nevím, jak se vám to povedlo, ale máte tam rodiče!!! Koukejte dojít a něco s tím udělat..." Nezbylo mi nic jiného, než vylézt z postele a během cesty do práce (měla jsem to 10 minut pěšky) si tiše vzpomínat, co všechno bych jim mohla sdělit, aby neměli pocit, že přišli zbytečně...

A jinak? Asi nejhorší byly pohovory s jednotlivými rodiči. Živě si vzpomínám na rozhovor s jedním tatínkem. Chlapec, o kterého šlo, byl chytrý, ale škola jej nebavila, takže zatímco jeho dvě sestry měly vysokou školu, tak jediný syn, který měl být tatínkova pýcha, udělal učiliště a pak se s odřenýma ušima připravoval na maturitu. I odehrál se následující rozhovor:

Tatínek: „Řekl jsem mu: Nemáš maturitu, u mě jsi blbec! Neumíš anglicky, u mě jsi blbec!"
Já: „Neumím anglicky a jsem inženýrka - a to i u vás!"

Na další schůzku už přišla matinka...

Jindy mi přišel bělovlasý pán, který chtěl, abych přesvědčila jeho syna, že se má vrátit k rodičům. Když jsme se dozvěděla přímo od tatínka, proč mládenec z bytu utekl, musela jsem mu, bohužel, dát za pravdu a tatínkovi doporučit jen to, aby se zamyslel nad tím, že první krok k usmíření je na něm a bude muset být o hodně větší a průkaznější než jen proklamování „My už budeme jiní"...

Ovšem byli i jiní rodiče. Jistý tatínek se domáhal: „Dejte mi jen seznam průšvihů a já ji zrubu sám!" nebo matinka: „Počkejte, až vás budou bolet zuby, to dáte klukovi hned samý jedničky! Já jsem zubařka a bez jedniček vás nevezmu!"

A nejhorší byli rodiče, kteří „cosi" nedořešili a pak se rozčilovali ve škole... s jednou maminkou jsem měla velmi ošklivý výstup. Její syn opatřil do třídy terárium, klec s křečíkem a asi padesát kytek v květináčích, o které se velice pečlivě staral. Na konci pololetí dostal pochvalu ředitelky za vybudování a údržbu nejhezčí učebny ve škole - a na mě přiletěla rozčílená paní matka. Ona synovi ty pitomosti doma zakázala a my to ve škole podporujeme! Jak si to můžeme dovolit? Ona mu nařídila kytky vyházet a on si je dotáhl jinam!

Diskuze s maminkou tehdy trvala skoro hodinu a závěr byl, že kytky jsou školní majetek, protože je chlapec (plnoletý) škole daroval, terárium je moje soukromé a křečík je třídní maskot a jako takového se ho zbavit nemůžeme. Když jsem zjistila, že maminka je nevlastní a jak první, tak i druhý manžel od ní utekli, ani mě to nepřekvapilo...

Takže i takové zážitky si člověk může z třídních schůzek odnést.

Pajda


Milá Pajdo, tomu říkám nálož zážitků, inu, kantor by mohl vždycky vyprávět. :) Ale někdy je asi skoro lepší i mlčet. A hlavně si musí člověk za katedrou i jinde stále opakovat, že „Každej jsme ňákej.“

Nejste jeden z popsaných rodičů? Pokud ano, napište nám. Pokud ne, napište nám taky! Redakce@zena-in.cz!

   
02.05.2007 - Společnost - autor: Richard Klíčník

Komentáře:

  1. [4] Samík97 [*]

    Pajdo , jak JÁ vám rozumím! V začátcích mé kantořiny mi dal pan řídící za úkol svolat rodiče, ale zdůrazňoval, ŽE AŽ PO DOJENÍ- musel mi to opakovat, jelikož jsem si myslela, že jsem špatně rozuměla!Většina totiž pracovala v chlévech.Pak se rodiče / většinou matky / uvelebily ve vytopené třídě a už jsem ale opravdu neměla co povídat,snažila jsem to zakončit, ale ony :ještě nám něco povídejte o dětičkách, my vás tak rády posloucháme!Napříště jsme se dohodly s paní školnicí, že tam bude víc chladno...

    superkarma: 0 02.05.2007, 18:10:22
  2. [3] Sasa [*]

    Pajdo, tak to já vlastně u něj taky!!!!!

    superkarma: 0 02.05.2007, 16:30:02
  3. avatar
    [2] OLKE [*]

    to je krásný : „Neumím anglicky a jsem inženýrka - a to i u vás!"

    superkarma: 0 02.05.2007, 14:56:56
  4. avatar
    [1] Janecka [*]

    ,jenže já mám zkušenosti s učeteli dost špatné.Myslím si,že je to školou

    superkarma: 0 02.05.2007, 14:10:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme