Nejde to tak snadno, všechna jsou velmi plachá a ulovit je alespoň kamerou považuji za úspěch – přesto se mi podařilo zachytit veškerou faunu, kterou jsme na cestách objevili.

Hned první večer nás v hotelu na Playa del Carmen nejprve zaujaly hejna nosálů procházejících se po cestičce přírodního rezortu, kde menší zvířátka volně žijí. Nejroztomilejší byla mláďátka. Očekávala nějaký ten pamlsek, ale většinou marně, zvířata krmit zakázáno.

zvířata

zvířata

Smutnému pohledu jejich příbuzného s kratším čumákem, který se rovnou pověsil na plot ohrazující restauraci a škemral, už odolat nešlo. Stejně jako hosté vedle u stolu jsem mu něco málo podstrčila… snad to přežil. Kdyby neměl dobré zkušenosti, určitě by takhle dojemně nežebral.

zvířata

V hotelové zahradě jsme druhý den objevili velké ptáky...

zvířata

...a také ještěra – pěkný macek, dobrého půl metrů měřil.

zvířata

Hned na prvním výletě jsme v ruinách starověkého města našli jeho hnědého příbuzného přímo v hejnu:

zvířata

zvířata

Na malém ostrově kousek od pobřeží, jehož název mi vypadl, nám průvodkyně Marta ukázala ještě mnohem početnější hejna zvláštních ptáků velikosti husy, kteří žijí pouze zde.

zvířata

Potkali jsme také hodně poustevnických krabů. Jak rostou, přestěhovávají se stále do větších a větších ulit po suchozemských šnecích, nebo prázdných lastur z moře. Marta tvrdila, že ti největší si troufnou i na obrovskou, klasickou karibskou, ale na takového fešáka jsme nenarazili. U restaurace se procházel pouze tento, velký asi jako šálek na kávu:

zvířata

Nejzajímavější setkání s částí mexické fauny nás čekaly ale až později ve středozemí státu Chiapas.

Ubytovali jsme se v hotelu kousíček od ruin Palenque. Domečky stály uprostřed opravdové temné džungle. Na rozlehlé terase jsem příliš nesedávala, trošku mně děsila. Odevšad se totiž ozývaly zvuky tentokrát nikoliv nahrané pro efekt, jako v předchozím hotelu, který si na džunglový pouze hrál, ale skutečné.

Jednou jsem slyšela příšerný řev...

 „Běž se tam podívat, budeš mít úžasné fotky,“ vybízel mě přítel, který zná moji vášeň pro vše živé.

Byla jsem přesvědčena, že se v nepříliš chráněném hotelovém areálu objevil levhart, který prý v džungli běžně žije, a dostala hrozný strach.

 „Jo, ty se mě chceš zbavit!“ protestovala jsem.

Trvalo to asi půl hodiny a já si celá rozklepaná a přitisknutá na dveře do domečku nahrávala řev kamerou. Přítel se nakonec vydal vetřelce hledat sám (představovala jsem si už katastrofický scénář, jak českého turistu sežrala lítá šelma a také, jak se sama o sebe postarám), ale na žádné zvíře nenarazil.

Druhý den jsem o svém zážitku vyprávěla průvodci, a ten se jen smál a pak věrně vřískot napodobil. Vysvětlil, že mě vyděsil vřešťan – kupodivu poměrně malá opice s neuvěřitelně silnými hlasivkami, která se pohybuje v korunách vysokých stromů, a těžko ji zahlédnete:

opice

Na hranu opravdového nebezpečí jsme se dostali s několika dalšími turisty na lodi v kaňonu Sumidero. Krokodýli žijící v divoké řece Rio Grijalvase plavali v blízkosti asi tří metrů od loďky. Všichni jsme si stoupli a fotili či natáčeli jako o život, o který by zřejmě nešťastník, který by z člunu přepadl, marně bojoval. Málokdo si to ovšem v zápalu lovu uvědomoval.

zvířata

zvířata

 

Tak co, bála byste se vřešťana, nebo jeho zvuky znáte? A co krokodýl kousek od vaší loďky – vyděsil by vás? Příště vám ukážu přírodu jižního Mexika, pokocháte se kaňony, vodopády i nebezpečným Pacifikem.

Čtěte také:

Reklama