Bulvár

Pohádky před usnutím: První večer


Došly vám nápady na pohádky, které před spaním říkáte svým dětem? Nebo nemáte po ruce tu správnou knížku? Přinášíme vám další díl z knihy Pohádky dědečka lampáře od autorky Zuzany Dorogiové.

Jsou to pohádky ze Šumavy o přátelství, o vzájemné pomoci, plné něhy a laskavosti, v nichž jsou zúčastnění schopni se většinou domluvit a vše se vždy v dobré obrátí. Pohádky pro malé i velké děti plné barev a fantazie nepostrádají humor a vtip. V čarovném světě víl a skřítků však i dospělý čtenář může nalézt podobenství o vztazích mezi lidmi. Atmosféru textu pak v originální publikaci dokreslují autorčiny křehké, srozumitelné a vpravdě pohádkové ilustrace.

První večer

 

Sotva Lampář skončil svoji první obchůzku městem a zavřel za sebou dveře domu, uslyšel na schodech podivné dupání a škrábání, jako by se myšky honily, a zase jakési šoupání, že měl pocit, že slyší lidské kroky. Jindy by si dělal obavy, že jsou v domě zloději, ale dnes se nad těmi zvuky vůbec nepozastavil. A jak by také. Vždyť to byli jeho známí skřítci! Tamhle zahlédl jednoho, jak čeká na prahu. A na okenní římse sedí další, směje se a kývá na dědečka: „Tak už pojď, chceme ti povídat!“

Dědeček jim do náprstků nalil teplou a voňavou žitnou kávu, ani je uzvednout nemohli, jak byli maličcí, přikryl se dekou a poslouchal.

 

„Víš, dědečku, nám se vůbec nechce večer vstávat a svítit. Tak sladce se nám spí právě k večeru. Ale dnes je to všechno úplně jiné. Jakmile zazněl zvuk kouzelného zvonečku, rázem z nás opadla ospalost a nikdo se nemračil a nechtěl zůstat v postýlce. Všichni skřítci dnes vesele vyskočili, natáhli na sebe kalhotky z větru, kabátky z noční tmy a čepičky z mlhy. Vzali se za ruce a začali hopsat, tancovat, povykovat a křičet, až se lampy kývaly. Lidé si vždy v takovou chvíli říkají: To vítr skřípe v lucernách. Jen ty, dědečku Lampáři teď víš, že to skřítci rošťačí.

 

Zpod postýlek pak vytáhnou skládací žebříčky, a ty vysunou z oken lamp. Vysunují je tak dlouho, až se jejich konce zachytí za okraj hvězdičky. Po nich pak vyšplhají nahoru.

 

Na hvězdách bydlí světlušky a k těm si chodí skřítci pro světlo. Zaklepou na dveře domečku a volají: Světluško, dej nám světlo do našich lamp!

Světluška vyjde z domečku: Tu máš skřítku světlo, ale ne abys je rozbil! A ráno je v pořádku vrať!

Skřítci poděkují, schovají světýlko pod čepičku a sjíždějí po žebřících dolů. Zavěsí světýlko do lucerny a ulice se rozsvítí.“

 

„No dobře,“ přerušil Lampář skřítky, kteří mluvili jeden přes druhého. „A jak je to s těmi světluškami?“

„Znáš je, dědečku, v létě, kdy jsou děti dlouho vzhůru, létají venku malincí broučci, kteří svítí stejně jako hvězdičky na nebi. Jsou to světlušky. Nosí v pacičkách malé lucerničky, a ta světýlka, kterými svítí, jsou proměněné lidské trápení a bolesti.

 

Když je některý člověk nemocný, něco jej bolí nebo trápí, usedne k němu večer na postýlku někdo, kdo ho má rád. Čeká, až kluk nebo holčička, a to i velcí kluci a holčičky, usnou, a pak otevře okno a zavolá k němu světlušku.“

 

„Ale mně světlušku nikdo nezavolal, a přece přiletěla. A to jsem ji neznal, to jsem si myslel, že se mi to zdálo,“ povídal zas dědeček.

 

„Když už nemáš nikoho, kdo by ti světlušku zavolal, a jsi hodný člověk, který v životě nikomu neublížil, pomohou ti světlušky samy,“ odpověděl mu jeden skřítek s knírem, zachumlaný do žlutého pláštíku. Ještě chtěl něco dodat, ale ten nejstarší a nejvážnější skřítek ho umlčel: „Už tiše, Parádníku, já jsem ještě nedomluvil a Lampář musí také někdy spát.“

 

„Nech ho, mluvil přece také o světluškách,“ zastal se Parádníka Lampář.

„Však ho známe, už už se nadechoval a ve chvilce bys byl obeznámen s celým jeho šatníkem. Ale nechme tedy Parádníka a poslouchej dál.

 

Světlušky bydlí ve hvězdičkách. V těch velkých, co blikají, bydlí veselé světlušky. To jsou ty, které vždycky poberou všechny bolesti najednou a člověku je po jejich návštěvě ráno dobře. Zdráv a svěží jde ven, nebo si běží s dětmi hrát.

 

Na těch malých, co neblikají a jen slabě svítí, bydlí smutné světlušky.To jsou ty, které nestačí pobrat všechny bolesti najednou. Musí se vracet každý večer znovu k tomu jednomu člověku, co je moc nemocný, nebo ho něco tolik trápí, že to světluška neunese. Jeho slzy se jí nevejdou do lucerničky a sotvaže tu trochu, kterou pobere, stačí proměnit na radost a štěstí, kterým si v noci svítí, tu zas zlá Nemoc usedne na čelo toho člověka a vezme i světlušce její veselé světlo zpátky. Světluška má pak plné ruce práce a je smutná z toho, že ten člověk, nebo dítě, u něhož byla už včera, se stále ještě neuzdravuje. A když mu maminka třeba říká: Neboj, zavolám ti znovu světlušku, až usneš - už jí nevěří. To světlušku tuze bolí. Chtěla by překonat Nemoc a pomoci člověku, ale někdy je tuze slabá.

 

Proto svítí její hvězdička jen tenounce. Když se někdy budeš dívat na nebe, hned poznáš, kolik lidí se světluškám nepodařilo ještě uzdravit. Kolik hvězd bude blikat a kolik jen tiše svítit, že to až poznat nebude.

 

Když si světlušky odnášejí slzy v lucerničkách do svých domovů, někdy jim jich několik spadne na zem. Lidé je pak ráno najdou a říkají jim rosa.“

 

„Dědeček Lampář už dříme, koukněte se!“

„Tak tiše, tichounce, pojďme. Beztak jsme toho už dost napovídali.“

„Ať ho nevzbudíme…“

 

Čtěte také: Kouzelný zvoneček

 

Líbila se vám ukázka? Už brzy budete mít možnost o knihu soutěžit. Sledujte novinky na Ženě-in, kde se dozvíte víc. Pokud si chcete knihu za 169 korun (+ poštovné) objednat i s věnováním, pište na adresu redakce, objednávky předáme přímo autorce.

   
26.03.2009 - Kultura - autor: Pavel Miškovský

Komentáře:

  1. avatar
    [11] Myškomedvídek [*]

    vnukům pohádky vyprávímSml59

    superkarma: 0 28.05.2009, 10:10:57
  2. [10] FAXÍK [*]

    líbí se mi ta ukázka z knížky

    superkarma: 0 21.04.2009, 19:07:42
  3. avatar
    [9] arjev [*]

    elly: a co takové pouhopouhé vyprávění?

    superkarma: 0 03.04.2009, 14:07:44
  4. avatar
    [8] elly [*]

    kebulkaevulka: pustit pohádku na dvd umí každý....čtení je pro děti mnohem přínosnější....

    superkarma: 0 02.04.2009, 14:00:10
  5. avatar
    [7] Quentinová z Montargis(Kentánová) [*]

    Moc hezky napsané Kentánčeti by se to líbilo ... jen nějak nevidím, kde se soutěží

    superkarma: 0 28.03.2009, 13:31:05
  6. avatar
    [6] Mipe [*]

    pěkné,to by se dětem líbilo,dobrý tip na dárek.

    superkarma: 0 27.03.2009, 12:12:31
  7. avatar
    [5] kebulkaevulka [*]

    scarlet:No vidíš ,já mám zase skušenost,že když jim čtu ,tak se řechtají a dělají kraviny zato když jim to pustím (Zlatovlásku),tak jsou tuhý za 10 minut ,myslím si že jim toho za celý den řeknu až až a mají mě taky dost

    superkarma: 0 26.03.2009, 20:23:54
  8. avatar
    [4] scarlet [*]

    kebulkaevulka: pustit pohádku na DVD je to nejjednodušší, myslím si, že je pro dítě lepší přečíst před spaním pohádku, lépe a klidněji usne, aspoň já mám takovou zkušenost...

    superkarma: 0 26.03.2009, 19:05:53
  9. avatar
    [3] kebulkaevulka [*]

    To jim radši pustím pohádku na dvd mluvenou,jsem za celý den tak namluvená ,že už večer ani neřeknu manželovi ahoj ,když příjde z práce, ale jinak hezké

    superkarma: 0 26.03.2009, 18:41:20
  10. avatar
    [2] scarlet [*]

    úkazka se mě i synovi libí, určitě si ji pořídíme na čtení před spaním

    superkarma: 0 26.03.2009, 16:54:08
  11. avatar
    [1] arjev [*]

    Moc pěkná ukázka. Jestli je celá kniha pohádek taková, pak paní Zuzana Dorogiová je šikovná spisovatelka.

    superkarma: 0 26.03.2009, 07:22:19

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme