Kde jsou skutečné hodnoty a jak žít, abychom byli šťastni? Tyto otázky si klade každý soudný člověk několikrát denně. Naplňovat je pouze racionálně a materiálně nevede ke spokojenosti. Pak padne nápad odejít na venkov a žít idylicky v symbióze s přírodou. Jenomže nic není tak skvělé, jak bychom si to přáli.

Kubovi žijí přes léto na statku, v němž provozují hospodu a chovají koně. Otec podniká, je ve městě mimo rodinu, ale očividně se mu nedaří. Statek chátrá. Každý den je nudnější než ten předchozí, až jednoho dne… Příchod záhadného mladíka Františka obrací všechno a všechny. Zdánlivě neřešitelné situace jsou snazší, kluci se baví a dokonce i stálým štamgastům pivo více chutná. Smutný příběh o rozpadajícím se statku se najednou nese v atmosféře umožňující „každý den zázrak“. Jak se to stalo? Způsobil to nový Správce statku?

Stavení stojí na pozemku, ke kterému patří pahorek. K němu se váže legenda o úplňku měsíce a splnění nejvroucnějších přání. A protože František (Adam Stivín) nemůže být jen tak ledajaký kluk, rozhodne se stanovat právě na tom kopci. Není to zázrak způsobený měsícem ani jinými nadpřirozenostmi, jen člověkem, který má zájem o druhé a nestydí se jim to dát najevo. Frustrované paní domu (Jarmila Dubová) říká, že je lidské mýlit se. Že chyby jsou důležité, protože nás naučí hledat to, co je skutečné. Přísné trenérce Lucce (Lucie Vendlová) ukáže, že není nejpodstatnější být zcela a bezpodmínečně dokonalou, že daleko lepší než racionalita, je někdy poslechnout své srdce. Servírce Marii (Anna Veselá) ukáže, že vysněné dálky mohou být i ve vedlejší vesnici pokud se člověk správně dívá. Tedy srdcem, ne očima. Protože – a to věděl už Malý princ - co je důležité, je lidským očím neviditelné. Ale i přes veškerý úspěch a obrat, otec Kuba (režisér, kameraman, atd. Martin Duba) se rozhodne statek i koně prodat. To se ale rodině ani přátelům nelíbí a udělají příslušné kroky…

Film Správce statku, jenž je režijním debutem jednoho z nejlepších českých kameramanů, přichází do kin před prázdninami, kdy mnoho rodin bude v podobném rozpoložení jako Kubovi. A protože krize stojí stále někde opodál a čeká na svojí příležitost, běžte se do kina podívat, jak jí čelit. Mezi krvavými příběhy a nesmyslnými sexem a střílením naplněnými filmy, které dominují současné nabídce kin, tento jednoznačně vítězí. Přirozeností a naturščickou chutí herců-neherců (jedinými profesionály, kteří také herci nejsou – byli producent Ondřej Trojan a hudebník Petr Rajchrt), krásnou krajinou a melodickou hudbou. Diváka snad upoutá i vírou, že dobrý člověk má šanci i přesvědčením, že fungující rodina je skutečnou hodnotou.

Zajímavostí je, jak snímek vznikal. Jako dobrou hudbu může hrát velký symfonický orchestr či jeden bluesový muzikant se starou kytarou, tak i dobrý film může vzniknout ve velkých producentských společnostech nebo jen za mizivé náklady. Druhou cestu zvolil kameraman Martin Duba. Vzal svoji ženu, děti, zvířata, kamarády a všichni společně natočili příjemný celovečerní film za rozpočet doslova a do písmene rodinný. Film v němž rodina Martina Duby hraje rodinu pana Kuby a jejich kamarádi hrají jejich kamarády...

Když jsem navštívila se svojí čtrnáctiletou dcerou distribuční premiéru (10. 6. 2004) zaregistrovala jsem, že se baví skutečně všechny věkové kategorie.Projekt, u začátku kterého stál jeden člověk – a to v roli autora scénáře, hudby, tak při realizaci za kamerou i v režijní židli - Martin Duba – se povedl. Byl natočen v létě 2001 a 2002 v obci Solec a jeho okolí za velké podpory aktivní účasti manželky Jarmily a synů Petra a Jirky.

Pohádky končí dobře a prozradím, že tato taky. Ale její závěr víc než příznačný: otec přináší nového psího mazlíčka a František se pomalu vytrácí … neboť na světě je ještě mnoho smutných statků, KDE SE LIDÉ NUTÍ K EXISTENCI A NESMÍRNĚ SE U TOHO NUDÍ…    

 
Reklama