Domácnost

Pohádka o autech

O Gustovi

Kdesi na severní Moravě existuje jeden autosalon, jenž vlastní jeden velice hodný pán. A ten hodný pán se jmenuje Ríša. Ač dennodenně prodával nespočet krásných supermoderních aut, on sám byl věren svému sjetému autíčku, vyrobenému roku devatenáct set devadesát devět, jemuž s láskou říkal Gustave.
Toto auto ve skutečnosti nebylo nijak prehistorické perpetuum mobile, ne, to ne, ale za ta léta věrné služby panu Ríšovi toho již spoustu najezdilo.

To víte, děti, vlastnění takového pěkného autosalonu znamená samé ježdění, z jedné strany naší země na druhou, a přitom ještě vyřizování zakázek i smluv s fabrikami, kde autíčka vyrábějí svému majiteli na míru.
Z poslední cesty však Ríša málem nedojel. Gustav na zpáteční cestě z ničeho nic začal prskat a chroptět a smrdět a kouřit, až nakonec s ohromným pšouknutím náhle utichl.

Ríša se tehdy pěkně zapotil, než dal Gustava jakž takž do kupy a dojel domů.
Gusta skončil v autoservisu a vypadalo to s ním moc bledě. Spolupracovníci i Ríšova rodina si mysleli, že Gustav dojel, a proto Richarda přesvědčili, aby si koupil auto nové. Jenomže Ríša měl to své staré oprýskané autíčko, svou „Felinu“, vážně moc rád. Nedokázal se smířit s představou převratné změny, a tak si pořídil opět Škodu Felicii, akorát že nikoli modré, ale červené barvy. Dal jí jméno Emil.

Červená Felície však s milým Gustavem krom své značky měla pramálo společného.
Sotva totiž za ním zapadly garážní dveře autodílny, nářadí, součástky i další obyvatelé garáže se přestali zvědavě pokukovat po novém spolubydlícím, a přihrnuli se s ním přivítat. Když Emil ucítil vlnu pozornosti, počal se naparovat jako páv a vychloubat se, jak je skvěle dělaný, z jaké dálky má své součástky a že na silnici je úplný drak. Většinu spolubydlících svým chováním odradil a zájem stejně rychle opadl, jako vznikl. Od té chvíle se všichni snažili svému novému spolubydlícímu vyhnout. Dokonce se před ním schovávali, jen aby ho nemuseli leštit či mazat, nebo cokoli jiného, čehož je při běžné údržbě potřeba. (Nechtěli poslouchat jeho další chvástání.)
Přesto se našli i tací, které zaujal postoj šplhouna. Za nedlouho se Emil v Ríšově garáži cítil jako král s neohroženou mocí nad všemi v jeho malém království.  Emil však nebyl hodný král, byl namyšlený, zlý a krutý, pokud se mu kdokoli znelíbil, bez milosti jej zničil (přejel, zašpinil, rozbil). Před Ríšou se však Emil tvářil nevinně, jako právě spadlá vločka z nebe.
Jenomže Richard si nedokázal pomoct, stále tesknil po svém starém Gustovi.

Gusta mezitím prodělával jednu velkou operaci za druhou, zažil mnoho neuvěřitelné bolesti a kolikrát si myslel, že jeho život již záhy skončí kdesi na šrotišti, naštěstí při něm všichni andělé stáli a po víc než měsíci Gustav hrdě stál na odbavovacím stání, jako zcela uzdravené auto. Uzdravený Gustav na tom byl lépe, než když jej před osmi lety vyrobili.
Ríša si pro své modré autíčko přijel s ohromným nadšením. Okamžitě do něj nasedl a odjel. (Kdyby se nestyděl, skákal by radostí). Potřeboval si Gustu vychutnat, Emila bez jediného zaváhání ponechal svému kamarádovi. Tuto potupu Emil nemohl skousnout. Tušil, že u Ríši dojel, a popadla jej tíseň, co s ním teď bude dál. Ani za nic se nechtěl smířit s druhořadým postavením.

Celou cestou domů uvažoval nad tím, jak by se Gustava zbavil. Neměl by to znamenat velký problém, myslel si. „Já jsem nový, lepší, neoježděný... nemá proti mně šanci!“ usoudil nakonec a s lehkou hlavou vjel do garáže. Jenomže si neuvědomil další skutečnosti. Po pár hodinách jízdy se vrátil Gusta. A hádejte, kde měl spát?
Ano, tam, kde vždycky. Tam, kde spával ještě před Emilem. Gustavovi nečinilo žádnou potíž bydlení ve dvou, ba naopak doufal, že našel nového kamaráda.

Emil však bojoval ze všech posledních sil. „Tady se dva nevejdeme!“ vzpíral se.
„Emile, proč tak vyvádíš, vždyť se tady vejdeme pohodlně oba!“ nechápal Gustav.
„Já tady s tebou nebudu, nebudu a nebudu!“ prskal Emil. „ Rozumíš?! Ne-bu-du! Tohle je moje garáž!! Jen moje!!! A ty se vrať tam, kam patříš, na vrakoviště!!“ řval na celé kolo Emil a v záchvatu vzteku vší silou šťouchl do Gustava. Dloubanec odnesla pouze Emilova karosérie, což jej rozdráždilo k naprosté nepříčetnosti „A už toho mám dost! Buď já, nebo Ty!“
„A abys neřekl, že nejednám férově, tak tě vyzývám na souboj. Na závody, kdo bude lepší, odklidí se tomu druhému z cesty!“ sršela rudá Felina.
Gustav stále nedokázal pochopit, oč Emilovi jde. Součástky mu šeptaly, co zlého v garáži během jeho nepřítomnosti prováděl. Povyprávěly mu, jak se zákeřně zbavil šroubováka Víti a leštěnky Emči. Emil nevěřil vlastním uším. „A to vskutku udělal jen proto, že mu odmítla poslušnost?“ nářadí jednotně přikyvovalo.
Gustav se úkosem podíval na Emila: „Co teď?" Pokud s ním nebude závodit, stejně mu nedá pokoje, dokud nás odtud všechny nevyštve. Tomu musí zabránit! Závod se tedy stal nevyhnutelnou záležitostí.

nápověda k poznávačce: Na obrázku je i sklo!


Moc si nevěřil, vždyť víte, byl o mnohem starší než Emil, notně sjetý, no a ještě k tomu vůbec neholdoval těmto nebezpečným sportům, přesto výzvu přijal.
Závod měl vypuknout přesně o půlnoci. Trasu předem ujednali.
Gustav si starostivě oprašoval svá kolečka a uklidňoval rozvášněné díly. „Š, šš, ššš, přestaňte už výskat. Ještě jsem nevyhrál, a dost značně o tom pochybuji. V životě jsem žádný závod neviděl, natož, abych ho jel.“ skuhral Gustav.
Avšak čas je neúprosný, půlnoc odbila a červená i modrá škodovka vyjela do ztichlé ulice bojovat o prvenství.
Kdo zvítězí, zůstává, kdo prohraje, skočí na ulici, bez Richarda.
Gustavovi nervózně drkotalo v motoru. Emil si jej škodolibě dobíral, ani na okamžik nepomyslil na prohru.
Závod odstartovala vrtačka. Hrozivě zavrčela svým vrutem do temna ulice a červené auto se bez zaváhání vrhlo vpřed. Gustav vyrazil poněkud váhavěji..
Emil jel s velkou razancí, hlava nehlava, nehleděl na značky, natož na semafory, kdo by přeci v takovou noční hodinu jezdil!
Gustav ať se snažil sebevíc, nedokázal jet jako urvaný z řetězu. Neustále se ohlížel, jestli za nimi někdo nejede, taky se bál policie a na semaforech na červenou vždy předpisově zastavil. Bál se, že by mohl nabourat a komusi ublížil.
Velmi záhy pochopil, že tímto způsobem Emila jaktěživ nepředjede, a proto se snažil alespoň se vší počestností dojet do cíle.

Emilovi však jeho náskok nestačil. Chtěl se Gustava zbavit na dobro. Bál se, že Richard by na nějakou jeho výhru nebral zřetel, a tak vymyslel lest: V jedné velmi záludné zatáčce povolil olejový závit a vytvořil na silnici kluzkou louži.
Nedával však pro své záškodnictví pozor na vozovku a přesto, že nedávno odbila půlnoc, do cesty mu vjel kamion. Emil pohotově dupl na brzdy, jenomže zapomněl, že právě na silnici vytvářel onu kluzkou kaluž, takže do ní v tu ránu vjel.
No a pak se děly věci. Emil nakonec v nejvyšší rychlosti narazil do stoletého dubu.
Kamion si vůbec ničeho nevšiml, teď již odjel bůhví kam.

Po nějaké chvíli k zatáčce dojel Gustav. Jel na hranici povolené rychlosti, zabrzdit před olejovou skvrnou ještě naštěstí dokázal. Vyděšeně hleděl na louži a ztěžka vydechoval: „Páni, to bylo o fous!“ Až potom si všiml toho stromu, no stromu, spíše té trosky omotané okolo stromu. „Vždyť to je Emil!“ vydechl Gustav a vyjeveně se rozhlížel kolem.
Ještě že mi Ríša nainstaloval ten telefon, mumlal si pro sebe Gusta, když se plahočil, aby co nejrychleji vytočil policii.
Policii se hlas Gusty nezdál, to víte, když za Vás mluví počítač, tak to zrovna moc lidsky nezní. Povinnost policie je každý telefonát prověřit, tudíž na místo přeci jen hlídka dorazila. Panečku, ta nevěřila vlastním očím. Za malý okamžik dorazili i hasiči a pak se společně snažili Emila zachránit. To, však již nešlo.

Nakonec na vrakovišti skončil místo Gustava Emil.
Policie pachatele, viníka, který způsobil dotyčnou havárii, nikdy neodhalila. Bodejť, když jím byl Emil sám, jenomže tomu by asi neuvěřili, že?
A Gustav?

Ten se vrátil domů. Zdědil Emilovy součástky a žil spokojeně a co vím, žije tak dodnes.


A jaké nám z toho plyne poučení?
1) Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá
2) Co je staré či ošuntělé, nemusí být horší než nové.
3) Na silnici se musíme dbát předpisů. Jezdit bezpečně a přecházet jen na zelenou.

Vítěz kategorie maminčiny/tatínkovy... pohádky

Autorka: Adriana Dosedělová

   
11.04.2007 - Dům a byt - autor: Markéta Breníková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [50] gwen [*]

    Hm, také jsem nedočetla...
    Ale debata je

    superkarma: 0 11.04.2007, 14:52:43
  2. avatar
    [47] Meander [*]

    gerda: Ne? Teď jsi tomu nasadila korunu!

    superkarma: 0 11.04.2007, 14:21:40
  3. avatar
    [46] gerda [*]

    teda holky, na co hned nemyslíte To by tam nebylo velké F!

    superkarma: 0 11.04.2007, 14:18:45
  4. avatar
    [45] Kadla [*]

    gerda: U vás se tomu říká Felinka?

    superkarma: 0 11.04.2007, 14:13:47
  5. avatar
    [44] Meander [*]

    gerda: Na co že ti nemám sahat?

    superkarma: 0 11.04.2007, 13:57:02
  6. avatar
    [43] gerda [*]

    Meander: Nesahej mi na Felinku!!!

    superkarma: 0 11.04.2007, 13:53:57
  7. avatar
    [40] Meander [*]

    Já to znovu zkusila, ale to prostě nejde. Už to obsazení - Škoda Felicie je na silnici úplný drak.

    superkarma: 0 11.04.2007, 13:48:13
  8. avatar
    [39] Meander [*]

    Vivian: Jenom dobře. Ještě by ses zhlídla!

    superkarma: 0 11.04.2007, 12:53:37
  9. avatar
    [38] gerda [*]

    Meander: třeba to psal chlap!

    superkarma: 0 11.04.2007, 12:46:09
  10. avatar
    [37] Vivian [*]

    Meander: já zůstala stát za prvním odstavcem... Já na tohle prostě nemám...

    superkarma: 0 11.04.2007, 12:40:38
  11. avatar
    [36] Meander [*]

    Vivian: Mně to přišlo takové nějaké militantní.

    superkarma: 0 11.04.2007, 12:35:14

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [35] Vivian [*]

    Meander: Gustav a Emil byly messerschmitty "stodevítky" (Bf109G a Bf109E)

    superkarma: 0 11.04.2007, 12:20:18
  2. avatar
    [32] tyrkys [*]

    gerda: Sjeté gumy zní trochu jinak než sjetý Gustav Mně to přijde zkrátka strašné, ty si klidně dál mysli, že je to upřímné a milé. Neberu ti to .

    superkarma: 0 11.04.2007, 11:55:19
  3. avatar
    [31] gerda [*]

    tyrkys: no bóže, sjeté gumy jsou normální terminus technicus

    superkarma: 0 11.04.2007, 11:51:28
  4. avatar
    [30] tyrkys [*]

    Meander: Já četla hodně zběžně, tak jsem to napoprvé přehlídla "Moc si nevěřil, vždyť víte, byl o mnohem starší než Emil, notně sjetý..."

    superkarma: 0 11.04.2007, 11:41:27
  5. avatar
    [29] gerda [*]

    Majucha: že jo? Mně ta pohádka připadá taková upřímná a milá.

    superkarma: 0 11.04.2007, 11:38:48
  6. avatar
    [26] tyrkys [*]

    Kristovanoho, to je snad ještě horší, než ty předchozí
    Kdyby mě někdo viděl, jak mi při čtení vylejzaly oči z důlků, zřejmě by volal záchranku

    superkarma: 0 11.04.2007, 11:36:02
  7. avatar
    [25] gerda [*]

    Meander: hnidopichu!

    superkarma: 0 11.04.2007, 11:32:17
  8. avatar
    [24] Meander [*]

    gerda: Děláš, jako bys mě neznala.
    Na jiném serveru jsem osočována, že jsem zrůda, když nekoukám do kočárků a nekničím blahem. Takže ode mě nemůžeš čekat nic dobrého.

    superkarma: 0 11.04.2007, 11:30:56
  9. avatar
    [23] gerda [*]

    Meander: tož to mě, přiznávám, taky trošku zarazilo, ale doufala jsem, že si toho nevšimneš!

    superkarma: 0 11.04.2007, 11:28:56
  10. avatar
    [22] Meander [*]

    "on sám byl věren svému sjetému autíčku" To stačí, dál nemůžu číst, pokud nejsem sjetá.

    superkarma: 0 11.04.2007, 11:21:59
  11. avatar
    [21] Meander [*]

    gerda: Předpojatá klidně budu. Ale raději se podívám, jestli je ten Gustav kladná nebo záporná postava.

    superkarma: 0 11.04.2007, 11:13:59
  12. avatar
    [20] gerda [*]

    Meander: dobrá - měním za slovo předpojatá!

    superkarma: 0 11.04.2007, 11:09:32
  13. avatar
    [19] Meander [*]

    gerda: Já a úzkoprsá? Za koho mě máš?!

    superkarma: 0 11.04.2007, 10:54:56
  14. avatar
    [18] gerda [*]

    Meander: nebuď úzkoprsá, Meyrink byl Gustav taky, to nesmíš myslit jen na to jedno

    superkarma: 0 11.04.2007, 10:42:33
  15. avatar
    [17] Meander [*]

    Při zběžném průletu jsem spatřila jméno Gustav. To stačí.

    superkarma: 0 11.04.2007, 10:33:05
  16. avatar
    [16] gerda [*]

    Kadla: já jsem myslila, že je to jenom takový fór, a ona je to seriózně vydaná publikace. Od známé jsem se dokonce dověděla, že to koupila dětem a že to vzbudilo doslova nadšení!!! Tož teda nevím, jsemť staromilec. Možná, kdyby to namaloval ten Müller, ale obrázky nic moc, teda. Takové "vyblité" barvy Ale je to ze života, to zas jo, na hlavu nám kaká kde kdo

    superkarma: 0 11.04.2007, 09:56:43
  17. avatar
    [15] Kadla [*]

    gerda: Vhodná pro malé zemědělce

    superkarma: 0 11.04.2007, 09:43:42
  18. avatar
    [14] Kadla [*]

    gerda: Jo, dostala jsem ji e-mailem

    superkarma: 0 11.04.2007, 09:43:26
  19. avatar
    [13] gerda [*]

    Kadla: už jsi viděla knížku pro děti O krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu?

    superkarma: 0 11.04.2007, 09:42:59
  20. avatar
    [12] Kadla [*]

    gerda: Asi máš pravdu. Je fakt, že moje děti milovaly knihu "O modrém vláčku", kterou já nemohla ani cítit. Ještě dneska mám husí kůži, když si na ni vzpomenu . Musela jsem ji číst večer co večer skoro celý rok, panebože

    superkarma: 0 11.04.2007, 09:37:43
  21. [11] Rikina [*]

    Ještě chybí poučení, které plyne z toho, jak se "ostatní obyvatelé garáže" nejprve servilně chovají k novému vozu, aby vzápětí vše zatepla nabonzovali starému, hned jak se vrátil.

    superkarma: 0 11.04.2007, 09:37:19
  22. avatar
    [10] Amálie [*]

    Přečetla jsem titulek. Mnohokrát jsem otočila kolečkem myši, než byl konec a poučení pod článkem. Omlouvám se, ale vážně to číst nebudu.

    superkarma: 0 11.04.2007, 08:51:19
  23. avatar
    [9] gerda [*]

    Kadla: autoři to mají blbý. Tvoří podle zadání a pro děti přitom to tady čtou dospělé baby a mají z toho leda psinu. Hodnotit by měly správně děti, co my tady? Já si zkouším představit, jak by to zaujalo malé posluchače a tahle pohádka mi připadá docela fajn - učí děti citu, rozeznat dobré od špatného, myslím, že pohádka o autíčku by docela dobře obstála. Naše děti vyrostly na Müllerově pohádce O veselé mašince, tak podle toho soudím, že takové polidštěné příběhy mají děti rády.

    superkarma: 0 11.04.2007, 08:51:01
  24. avatar
    [8] Kadla [*]

    Příliš dlouhá a bez zápletky. Ale je fakt, že tu byly i horší.

    superkarma: 0 11.04.2007, 08:35:20
  25. avatar
    [7] Evikus [*]

    gerda: jo, jako animovaná by byla fakt dobrá! Byly tady už horší, tahle se mi nezdá tak špatná. zdar!

    superkarma: 0 11.04.2007, 08:22:33
  26. avatar
    [6] gerda [*]

    Není to špatné. A ještě jedno poučení na konci chybí - Pýcha předchází pád. Tuhle pohádku si docela dovedu představit jako animovaný film pro děti, určitě by se jim líbila.

    superkarma: 0 11.04.2007, 07:29:23
  27. avatar
    [5] Luciš [*]

    Polib si vejfuk

    superkarma: 0 11.04.2007, 06:06:01
  28. avatar
    [4] Canadian [*]

    Prezila jsem odstavec a pul.
    Meli bychom se slozit na cipky a poslat je do redakce se vzkazem at si tyto mravoucne pohadky strci tamtez

    superkarma: 0 11.04.2007, 03:33:45
  29. avatar
    [2] Eva_CZ [*]

    Kristovanoho. Pointy jsem se nedockala, ale fakt mi to nevadi.

    superkarma: 0 11.04.2007, 00:54:10
  30. [1] 1Mona [*]

    Felicia z roku 1999 není až tak staré autíčko!!!(jakože na odpis).A ta výměna za novou Felicii, to je divné!!Do kterého roku se vyráběly Felicie?Max do roku 2003.Takže Gustav byl jen o 4 roky starší než ta chudina na odpis.Pěkná pohádka!

    superkarma: 0 11.04.2007, 00:40:37

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme