„Milá redakce, posílám vám pohádku, snad vás potěší.“ Napsala čtenářka Risina. A o čem že její pohádka je? No přece o zasnoubení...

Princezna je třiadvacetiletá studentka, princ šikovný stavař z vedlejšího království, tedy vlastně bytu. Přečtěte si pohádky čtenářky Risiny...


Bylo nebylo, skoro před 30 lety (přesněji před 29), žila v jednom temném království princezna. No, princezna… taková brýlatá studentka to byla. A ani si neuvědomovala, že to království je nějak temné, víc ji trápilo, že se jí temně jevil její osobní život. Měla oslavit UŽ 23. narozeniny a na obzoru nebyl žádný princ, který by si ji chtěl vzít.

Mateřské pudy si vybíjela na synovci, kterého chodila pravidelně v pátek hlídat nebo si jen popovídat se sestrou. Náhoda tomu chtěla, že blízko sestry, v sousedním království (vlastně zámku.. tedy vlastně bytě) bydlel princ. No, princ… takový pořízek to byl, šikovný stavař, který si svůj zámek (tedy ten byt) vlastnoručně družstevně postavil a vybavil taktéž vlastnoručně vyrobeným nábytkem. Bylo mu UŽ skoro 29 a jeho známosti byly povětšině krátkodobé a spíš takové, o kterých gentleman nemluví. I nějakou tu bitvu už měl za sebou.

Princeznina sestra ještě s jednou sousedkou si zahrály na sudičky a tyhle dva seznámily. 6. dubna to bylo. Povídali si, něco popili, přitulili se k sobě a zjistili, že jim je spolu dobře, a začli se scházet. Viděli se všehovšudy třikrát nebo čtyřikrát, vždycky o víkendu, když princezna přijela ze školy na do rodného města.  Poslední dubnový víkend ovšem přijet neměla – zlý černokněžník (děkan fakulty) nařídil, že všichni studenti musí na povinné oslavy krále a režimu, který jim byl vcelku lhostejný, zkrátka na prvomájový průvod. To se princezně vůbec nelíbilo – má se zříct večera s milovaným jen proto, aby mohla do nějakého průvodu? Uprosila tedy stráž (tedy svého skupinového učitele nebo jak se jim tehdy říkalo), aby ji pustil domů a z toho průvodu ji omluvil. Použila první výmluvu, která ji napadla – že má zásnuby. Inu, čeho srdce plné, tím ústa přetékají.

30. dubna byli s princem na plese… tedy v baru, kde se i hrálo a tancovalo, a ona mu se smíchem vyprávěla, že má vlastně zásnuby. Princ ji pak vyprovázel domů, slovo dalo slovo a dohodli se, že by se opravdu mohli vzít. Kdo to konečné slovo vyřkl, to se už neví, podstatné je, že 15. září byla svatba. Rozumní rodiče (hlavně princovi) si ťukali na čelo a říkali, že ti mladí se vůbec neznají a že jim to nevydrží, ale vdavekchtivá princezna a zamilovaný princ na ně nedali.

Jako ve správné královské rodině se jim do roka narodil následovník trůnu a pak ještě dvě holčičky. A jako ve správné pohádce zatím neumřeli a žijí spolu celkem šťastně dodnes.

A zazvonil zvonec a pohádky je pro dnešek konec, bývalá princezna musí zas pracovat :-).

Risina

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 14.3.2013: Jak vás požádal o ruku?

knihaSvé příběhy k tématu mi zasílejte na redakční e-mailovou adresu (viz níže). Rozepiště se! Zavzpomínejte! Zajímá mě, jak moc byl ten váš chlap romantický, vtipný, pragmatický... a nebo zda se mu to moc nepovedlo, ale přesto jste ho vzala na milost. Zajímalo by mě i, zda jste nějakou žádost o ruku odmítla?

Jsem moc zvědavý. A nezapomeňte (vy nesezdané) doporučit čtení příspěvků svým partnerům, třeba je to k něčemu inspiruje.

Příspěvky posílejte nejpozději 14.3.2013 do 15.00 hodin. Jednu z přispěvatelek odměním vášní nabytou knihou Mystický sex od A do Z (nakladatelství Metafora).

Reklama