Pozoruhodný příběh vypráví ve svém příspěvku k dnešnímu tématu čtenářka Pegonela. Její rodiče se rozvedli na popud matky. Pak, když se mohli dát znovu dohromady, otcova hrdost to nepřekousla. Přes to si jiné partnery nenašli...

V některých vztazích vůbec nechápete důvod rozkolu. Zvlášť když o sobě oba bývalí partneři nadále tvrdí, že je ten druhý nejlepší ženská či chlap na světě. Přečtěte si zvláštní příběh čtenářky Pegonely, který by se dal snad i zfilmovat...


Mí rodiče žili 25 let spokojeným manželským životem, během kterého jsem se narodila já i má mladší sestra. Bylo dost nepochopitelné, když v době, kdy já udělala maturitu a má sestra byla na učilišti, přišli s tím, že se chtějí rozvést. Bylo to právě v aprílové době a spousta jejich známých si myslela, že je chtějí vyvést jen vtípkem. Nechápaly jsme to ani já a sestra. Bylo to takto: Naši se jednou pohádali. Mamka je dominantní člověk, taťka tichý introvert. A jak už to bývá, mamka pronesla něco ve stylu: „Já se s tebou rozvedu!“ Na to můj taťka zareagoval: „Nerozvedeš.“ Mamka opakovala své přesvědčení se slovy: „Vsaďme se!“ Ani nevím, o co se tenkrát vsadili. Jisté je, že to, co zpočátku vypadalo jako vtip, se pomalu stávalo pravdou. Přestože jsme byli opravdu pohodová rodina, taťka dřel na šachtě, abychom měli vše, mamka byla v domácnosti, starala se o nás, společně jsme jezdili na krásné dovolené, měli jsme nádhernou zahrádku, chalupu na Slovensku, papouška, barevnou televizi, automatickou pračku i video, asi to už našim přišlo jako stereotyp.
Mamka podala žádost o rozvod a taťka jí začal kupovat a nosit květiny. Nechtěl rozvod, a kdo ví, zda ho vůbec chtěla má tvrdohlavá mamka. Rozváděli je nejdéle, jak se tehdy dalo. Nebyl vlastně důvod. Snad jen, že manželství mamce zevšednělo. Já i sestra jsme to špatně nesly. Chodila jsem tenkrát se svým prvním přítelem a bála jsem se, že až se dozví o rozvodu, opustí mě. Ten ale pokýval hlavou s tím, že jeho rodiče se takto „rozvádějí“ často. Jenže naši se tenkrát skutečně rozvedli. Chvilku bydleli každý v jednom pokoji. Ale taťka se snažil, aby se mamka k němu vrátila, a tak si mamka našla podnájem u kamarádky v jiném městě. Taťku to hodně zlomilo. Ztratil smysl žití a chodil jako tělo bez duše, zatímco mamka si zvykala na nižší příjmy. Oba jako by něco ztratili. A ztratila jsem i já a sestra. Byly jsme ale už velké, a přestože jsme se snažily i my dvě dát rodiče zpět dohromady, nepodařilo se nám to.

Pokaždé, když jsem jela za mamkou, opakoval můj taťka, s kterým jsem zůstala žít, abych mamku přemluvila, aby se vrátila zpět domů. Mamka vždy řekla „ne“ a taťka postupně ztrácel naději. Zestárl a upnul se ke své zahrádce. Když pak mamka mezi řečí prohodila: „Tak mu řekni, že se k němu vrátím,“ rozveselila jsem se. Budeme zase rodina! Spěchala jsem domů a hned mezi dveřmi jsem spustila: „Mamka ti vzkazuje, že se k tobě vrátí.“ Jenže taťka si už zvykl a chtěl asi vypadat hrdě. Řekl tehdy: „Tak ať si tam zůstane, když nechtěla hned.“ Už s taťkou nebylo k hnutí.

Mně se narodil syn, vdala jsem se, sestra taky a narodily se jí dvě děti. Vybudovaly jsme si své vlastní domovy a mamka zůstala sama v bytě vzdáleném od našeho města jen 20 kilometrů. I taťka zůstal sám. Přestože mamka měla pár nápadníků, nikdy nikoho nechtěla. Dodnes říká, že nejlepší chlap na celém světě je můj táta. Taťka, vždy krásný chlap, měl také spoustu nápadnic. Dokonce se mu snažila sousedka vnutit svou dceru, o dvacet let mladší ženu, než je taťka. Nechtěl. Mamka i taťka si umí vše udělat sami. Ale přece si myslím, že by jim spolu bylo lépe. Můj syn a neteř se synovcem by měli dědu a babičku pěkně spolu, šťastnější a spokojenější. Rodiče by to měli lepší i finančně. Jen by mamka nesměla být tvrdohlavý býk a taťka nerozhodný blíženec. Nic už ale neudělám. Od rozvodu mých rodičů uplynulo dlouhých 21 let. Když ale jedeme s taťkou za sestrou, občas se stavíme za mamkou a přibereme ji autem. Někdy ale taťka jede do města, kde mamka bydlí, vezme mě sebou, já sedím u mamky na kávě a mamka řekne, aby šel i taťka. To si taťka vzpomene na svou mužskou hrdost a celou dobu na mě čeká v autě před domem. Inu, každý jsme nějací a chybovat je lidské. Škoda...

S pozdravem,
Pegonela

Pozn: red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 25. května 2012: Rozvod či krize rodičů

Zasílání příspěvků na toto téma již skončilo. Krátce po 16.00 hodině se dozvíte, která z přispěvatelek dostane slíbený dárek, totiž MEGA BALÍK DELI.

DELI

Reklama