Přečtěte si a ohodnoťte příběh ze soutěže Podzimní romantika! Pravidla soutěže najdete zde: Soutěž: Podzimní romantika.

Tento příběh nám poslala Januše:

Budík mě neúprosně probudí z mírně erotického snu. Pohled z okna mě nahodí depku jako na podzim. Druhý pohled do kalendáře mě utvrdí v tom, že je dnes opravdu první podzimní den. Najednou mě olízne ruku náš milovaný chlupatý člen rodiny – vlčák Rexa. Aha, musím ho jít vyvenčit, než půjdu zařezávat do fabriky. Házím na pyžamo bundu, beru klíče od  bytu a vyrážíme ven. Jako obvykle se postavím u dveří a dívám se,  jak Rexa běhá od stromku ke stromku v nedalekém parčíku. Ten je plný různobarevného spadaného listí. V tom mi Rexa přináší klacík a vrtícím ocasem prosí, abych mu klacík házela. Vědoma si toho, že bez toho jeho ranní vyvenčení neskončí, béřu klacík a házím vší silou co nejdál. Ale ouha! Spolu s klacíkem letí vzduchem i klíče od bytu! Vyjekla  jsem, až se Rexa zarazil a udiveně na mě zírá. Volám na něho: „Běž, hledej klíče!“ Ty totiž zapadly do té spousty listí a ve tmě, která panuje, nemám šanci je najít. Rexa se rozeběhne směrem, kterým ukazuji a něco bere do zubů. Vyjasní se mi tvář v domnění, že mi nese klíče. Ale bohužel, je to jen onen klacík, se kterým si chtěl hrát na aporty. Co teď? Nezbývá mi, než se vydat na místo předpokládaného dopadnutí klíče, padnout na kolena a šátrat v listí. Začínají chodit první lidé parčíkem na autobus. Udiveně se po mě dívají, jak v pyžamu na kolenou hledám a hledám. A kdo hledá – najde! Sláva! Honem přivolávám psa a pelášíme domů. Rychle se převléci ze špinavého pyžama a už si to pádím to továrny. Stejně jsem ale přišla pozdě. Mistr si opět významně klepe na hodinky a já se omlouvám, že za vše může ten „příšerný podzimní čas“. No, prostě podzimní ranní romantika, jak vyšitá. 

TUDY zpět na výpis příspěvků!

Reklama