Reklama

 

Přečtěte si a ohodnoťte příběh ze soutěže Podzimní romantika! Pravidla soutěže najdete zde: Soutěž: Podzimní romantika.

Tento příběh nám poslala kominice:

Slunce svými paprsky maluje v korunách stromů a studený větřík jeho barevná dílka něžně spouští na zem. Zářivá paleta barev od světle žluté až po nádech červené nám halí kotníky jako vzácná pokrývka.

Ruku v ruce brouzdáme barevným, spadaným listím. Kolem nás je ticho, které jen občas přeruší  vzdálený křik ptáků.

V té kráse jsme jen my dva. Já a on.

On ví jak miluji toto období. Ten pocit, když se rozhlížím po okolí, které hýří barvami a nabízí obrazy jaké by žádný malíř nesvedl.

Shýbám se a něžně přejíždím prsty po té nádheře. Pod prsty jemně šustí a vábí a láká…
 
Usedám do těch poslů podzimu a přivírám oči.  Příroda ukazuje jak mocná je čarodějka.

Když oči otevřu, stojí nade mnou on a podává mi kytici těch nejbarevnějších listů.

Je nádherná.

Zvedám ruku proti slunci a dívám se jak barvy jiskří. 

Slunce zapadá, obloha se zbarvuje rudě.

Červánky na kratičkou chvíli převzaly nebeskou vládu.

Pomalu odcházíme k domovu. Já, on a plná náruč podzimu. 

TUDY zpět na výpis příspěvků!