Reklama

 

Přečtěte si a ohodnoťte příběh ze soutěže Podzimní romantika! Pravidla soutěže najdete zde: Soutěž: Podzimní romantika.

Tento příběh nám poslala Marie:

Přestože sluníčko prokukuje podzimní oblohou, mrazivý větřík shazuje poslední zbytky barevných listů z okolních stromů, stojím už skoro půl hodiny na smluveném místě a určitě jsem se nespletla. Nervózně pokukuji po hodinkách, už několikrát jsem vyndala z tašky mobil. Ale ne, nebudu volat, přece jsme se domluvili, tak snad přijde včas. Prsty na nohou v kozačkách mi začínají mrznout, přešlapuji ve spadaném listí a účes, na kterém jsem si dala tolik záležet zachumlávám do šály. S každým zaskřípěním vrat a zvednutím závory  vyhlížím známé auto.

Známe se už hodně dlouho, ale vždycky mi záleželo na tom, abych přišla včas na smluvenou schůzku a chtěla jsem se líbit. Teď se tu klepu zimou, určitě mám červený nos a začínám být netrpělivá.

Asi jsem se hodně zamyslela, protože najednou vedle mě stojí auto a otvírají se dveře. „Ahoj a sedej, promiň, porada se protáhla a nemohl jsem zavolat. Určitě jsi zmrzlá, co kdybychom si zašli někam na kafe? “

Příjemná vůně kávy a tichá melodie známé písničky mi v teple kavárny dává zapomenout na strastiplné čekání. „To je pro tebe“ a podává mi malou modrou sametovou krabičku a v ní nádherný prstýnek. „Chceš si mě vzít?“ A já nedokáži říct nic jiného než: „Ano.“ 

TUDY zpět na výpis příspěvků!