Přečtěte si a ohodnoťte příběh ze soutěže Podzimní romantika! Pravidla soutěže najdete zde: Soutěž: Podzimní romantika.

Tento příběh nám poslala Simona:

Brouzdáme se ke hřbitovu spadaným listím, já s velkou kytkou a dcera s papírovým drakem, kterého jsme před chvílí pouštěly… Povídáme si a smějeme se – je nádherný podzimní dušičkový den, takový, jakých bývá málo… Zapalujeme svíčku a vzpomínáme na dědu… a najednou za námi… mňau, mňaaaaaau. Malinký, zubožený a neuvěřitelně hubený uzlíček s ohromně velkýma ušima se na vratkých nožkách blíží k nám… To je něco pro dcerku, už ho má na klíně, zahřívá ho mikinou a doluje z kapsy zbytek buchty.

„Chudáček, viď, že ho tu nenecháme, podívej se jak se třepe…“ Má pravdu, je mi ho taky moc líto, tak rychle domů pro auto a s mourkem na klíně, který se celý třese přemýšlíme, kam s ním nejdříve… Z veteriny ještě do obchůdku pro něco na zub a pak už rovnou domů zabalit do deky… Večer ještě nejedl, ale ráno už byla miska prázdná… Je strašně škaredý, má největší uši, jaké jsem kdy viděla a špičatou bradu, ale taky ty nejsmutnější oči plné vděčnosti. Milejší kočku neznám, dcera se od něj nehne a on od ní… Tak k nám na Dušičky přibyla jedna dušička… a jmenuje se Helloween… 

TUDY zpět na výpis příspěvků!

Reklama