Přečtěte si a ohodnoťte příběh ze soutěže Podzimní romantika! Pravidla soutěže najdete zde: Soutěž: Podzimní romantika.

Tento příběh nám poslala ToraToraTora:

Nevím, jestli je to ta správná podzimní romantika. Dle data určitě, protože právě začal listopad a Dušičky. Okolí hřbitovů připomínala Jižní spojku v pátek odpoledne, zástupy lidí s náručemi plastových květů, věnců a žardinek nesly své sysifovské břímě do kopce, funíce pod těžkými kabáty, obličeje schovávali po vzoru islámských fundamentalistů do různobarevných šál. Spíš než trhavina a myšlenky na Džihád je k tomu ale vedl neskutečně sychravý začátek listopadu za doprovodu studeného větru, který na celou podívanou snášel neúprosně poslední zbytky listí a velké kapky deště, které studily jako psí čumák nejlepšího přítele, který z vás v neděli ráno přišel stáhnout peřinu. Stejně rychle jako rtuť na teploměru padala i tma a úměrně tomu řídly i davy návštěvníků. A jako den vystřídala noc, tak i počasí najednou obrátilo. Teplota padla pod bod mrazu, déšť ustal a na všechno kolem začaly dopadat ten rok první drobné sněhové vločky. Promrzlá zem i náhrobní kameny nedovolily proměnit tu nenadálou krásu v hnědou břečku a netrvalo dlouho než vše přikryla slabá bílá peřina. Hromady chvojí, ne tržnici zakoupené neumělé vazby i kýčovité plastové chryzantémy za doprovodu světýlek z právě rozžatých svící přestaly vypadat bezútěšně uplakaně, ale spíš vánočně, tiše, klidně a smířlivě.

Jako děti jsme Dušičky měli rádi, stmívalo se brzy před tím, než nás rodiče neúprosně zahnali k večeři a do vany a mohli jsme si tak dosyta užít tu podzimní svíčkovou romantiku. Však jsme také bydleli kousek od hřbitova, ale nemyslím, že by to nechalo následky :)

Rozsvěcovali jsme svíčky, které sfoukl vítr nebo utopil déšť. A když bylo někde plamínků tolik, že se další nemohl před nepřízní počasí schovat do některé lampičky, donesli jsme ho tam, kde si nikdo nevzpomněl a tak měla každá dušička své světýlko.

V ten rok první sníh proměnil zahradu smutku v pohádkovou krajinu. Moc ráda na to vzpomínám i přesto, že jsem po cestě zpátky spadla do zachumeleného výkopu. Kdyby nebyl ten blbej sníh, tak bych si možná všimla, jak se chlapci od Telecomu ve dne snažili. Já si nevšimla, ale že mám obličej, jako by mě vzal někdo bruskou na parkety, nepřehlédl ještě 14 dní nikdo :) 

TUDY zpět na výpis příspěvků!

Reklama