Asi je něco jiného, když přijedete do nějakého města na výlet – a něco jiného, když tam nějakou dobu pobýváte.

Já měla to štěstí, že jsem po operaci byla opakovaně právě v Mariánských Lázních.

Už mě znáte a jistě tušíte, že jsem si nejdříve zjistila různá historická data. Malounko vám z toho povím.

 

První zmínka se vztahuje k roku 1528.
To český panovník Ferdinand I. požádal opata kláštera v Teplé, aby poslal do Prahy  k prozkoumání vzorky ze slaného pramene nedaleko Úšovic (dnes součást Mariánských Lázní, kde většinou v panelácích bydlí lidé, kteří pracují v lázních).
Chtěl totiž svému království zajistit soběstačnost v zásobování solí. Ve vodě skutečně sůl obsažená byla, ale jednalo se o Glauberovu sůl, která, jak známo, má silně projímavé účinky. Od té doby se prodává v lékárnách jako projímadlo.

Opat tepelského kláštera, Reitenberger nechal analyzovat jednotlivé prameny.
Také přivedl po roce 1817 uměleckého zahradníka Václava Skalníka, kterému se povedl téměř zázrak. Z nevábné bažinaté krajiny vytvořil nádherný park, propojený s životem města. Časem se dokonce stal ve městě starostou.

 

Je vám jeho jméno povědomé – Skalník? Ano správně, jmenuje se tak keř s drobnými lístky, který kvete nenápadnými bílými kvítky a na podzim je obalený malými červenými korálky…

 

Naopak opat se nepohodl se svými premonstráty, odešel do Tyrol, kde 1860 zemřel. Do Teplé ho převezli až v roce 1906.

 

K Mariánským Lázním se váže snad nejznámější příběh lásky. Stárnoucí slavný německý básník, vysoce postavený muž, ve svých 73 letech vzplanul hlubokým citem k mladičké, 17leté krasavici Ulrice von Levetzow. Došlo to tak daleko, že zamilovaný Goethe požádal o její ruku. Matka však nesouhlasila (tvrdí se, že sama si na Goetheho myslela) a zklamaný Goethe odjel. Ulrika se nikdy neprovdala, vyjádřila se, že to byla ta nejkrásnější doba v jejím životě. Zemřela až v 95 letech, sama, opuštěná…

 

Muzeum Mariánských Lázní  na nám. Goetheho č. 11 vám doporučuji. Je tam historie do počátků až po současnost. Najdete zde expozici balneologie, minerálních vod, sbírku lidové keramiky, plastik, cínového nádobí, porcelánu i skla. 

 

Parky jsou krásně udržované, jsou tam krásné procházky, můžete zajít i na golf, či zahrát si tenis. Taky zahradní restaurace zvou k posezení.

Já jsem měla ráda procházku nad Lesním pramenem. V sobotu a neděli tam hrávala hudba a já si představovala dámy se slunečníky, jak korzují zavěšené do krásných mužů…

Býval tam i památný hřbitov – na krásných omšelých kamenech byly destičky, na kterých byla jména padlých rodáků. Při poslední návštěvě už jich, bohužel, většina chybí. Nechápu proč.

 

Ráda jsem zašla i na hřbitov a prohlížela si náhrobky. Na některých vidíte život celé rodiny, je to moc zajímavé. Objevila jsem tam i v trávníku desky, na kterých byla jména.  Data úmrtí byla však jen v krátkém časovém rozmezí. Bylo mi to divné, ale vysvětlili mi, že během II. světové války lázně sloužily jako lazaret. Jednak se tam doléčovali příslušníci luftwaffe – letci, ale hlavně tam dováželi raněné po bombardování Drážďan.

 

Ještě tedy k těm slavným pacientům – já tam potkala pány Horníčka a Peška. Ale jezdil tam už Gončarov, Turgeněv, Gorkij, Ibsen, Kipling,  Twain, Kafka, Neruda, Třebízský, Olbracht, Nezval, Seifert, Edison, Freud, Wagner, Škroup, Weber – a hlavně Chopin. Dodnes se zde koná festival Chopinovy hudby, je to celosvětová událost.

Pobývali zde i panovníci, například anglický král Eduard VII. aj.

 

Já sama jsem viděla Mariánky ve všech ročních obdobích, ale nejvíce se mi líbily právě na podzim, kdy listí v parcích a okolních lesích se krásně zbarví, po ránu je lehká mlha a nastupuje takový klid a je čas na rozjímání…

Mohla bych mluvit o zpívající fontáně a kolonádě a … ale zajeďte se tam sami podívat, nudit se určitě nebudete.

 

infocentrum@marianskalazne.cz

www.marienbad.cz

 

 

       
Reklama