Jsem zoufalá a nevím, zda je vše výplod mé fantazie nebo jestli mi byl (a je) můj Petr vážně nevěrný. Chodíme spolu asi osm let a poslední dva roky společně bydlíme. Seznámili jsem se v mých sedmnácti (on je o dva roky starší) na jedné vesnické diskotéce.

Petr měl tehdy pověst proutníka a střídal holky jako ponožky. Ale když jsme spolu začali chodit, jeho okolí žaslo nad tím, jak se proměnil. Kvůli práci jsme odešli do většího města a pořídili jsme si časem hezký byt na hypotéku.

Před půl rokem ale Petr změnil práci a od té doby se datují naše problémy. Začal chodit domů čím dál později a o víkendech, které jsme měli do té doby jen sami pro sebe, byl neustále pryč. Jednou na golfu, podruhé na surfu, jindy zas na soustředění pro budování firemních týmů. Zpočátku jsem tomu nepřikládala význam. Tvrdil, že je to nutné.

Potřebuje zapadnout mezi nové kolegy, a tak s nimi musí trávit víc času. Chápala jsem to, ale samozřejmě jsem předpokládala, že se to časem upraví. Ale je to čím dál tím horší. Náš byt je v tzv. satelitním městečku a je tam dost špatné spojení MHD. Petr má samozřejmě firemní auto a vozí mne do práce (naše firmy jsou kousek od sebe).

Jenže už několikrát se stalo, že mne zapomněl vyzvednout. Takže jsem musela jet z konečné metra v noci taxíkem. Nechtěla jsem dělat scény, jenže naposled už mi přišlo, že to vážně přehnal. Nejen že mě nevyzvedl na domluveném místě a nepřijel, ale ještě ke všemu mi nebral telefon nebo ho rovnou „típnul“. Spala jsem u kamarádky, kde jsem půlku noci probrečela.

Už jsem všem pro smích, na jednom narozeninovém večírku se mi kolektivně kolegyně vysmály. Že jsem naivka a že má zcela jistě Petříček jiné zástoje. A já nevím, co dělat. Mám ho sledovat, projíždět mu mobil, hledat důkazy? Nebo to prostě přejít a čekat, až se to urovná? S vědomím, že mi byl nevěrný, bych se asi jen těžko vyrovnávala….

Ilona  

 
Reklama