Nic nebolí jako zrada. Věta, hodící se spíše do válek. Ovšem taková válka může nastat i mezi nejlepšími kamarádkami. Dá se zrada odpustit? Dá, ovšem horší je to se zapomenutím. Důvěra byla narušena, je těžké ji obnovit.

Nerozlučné kamarádky

Jarka s Dášou byly velké kamarádky, takřka nerozlučné. Nebylo nic, co by jedna o druhé nevěděla. Seznámily se v prváku na střední škole, v druháku pak už seděly vedle sebe v lavici, spolu se dostaly i na vysokou školu. K odloučení nedošlo ani ve chvíli, kdy se Jarka vdala. Dáša jí šla samozřejmě za svědka, ženicha znala jako své boty.
Za dva roky se vdala i Dáša, za svědka šla, jak jinak, Jarka. Rodiny se pak vzájemně scházely a navštěvovaly. Po čase se však Jarka s manželem a jejich dvěma dětmi rozhodli, že se přestěhují do většího města, protože v místě dosavadního bydliště měli špatnou práci.
Obě kamarádky to obrečely, ale Česká republika přece není tak malá, aby se už nikdy neviděly. Osobně se scházely méně, ale prostřednictvím internetu byly v kontaktu takřka denně.
A tak se Jarka i dozvěděla, že se Dáša rozvádí a se svojí čtrnáctiletou dcerou chce zažít úplně jinak a úplně jinde.

Nabídka přestěhování

„Dáši, tak pojď za námi, pomůžu ti sehnat byt i práci,“ nabízela Jarka pomoc své kamarádce.
Dáša se chvíli rozmýšlela, ale co, hůř už být nemůže, práci má nevalnou a navíc chce být co nejdál od svého exmanžela. Sbalila dceru, manžel jí vyplatil polovinu bytu, a jela do města za svou kamarádkou začít nový život.

Najít bydlení nebyl problém, Jarčin manžel pracoval v realitce, horší už to bylo s prací. Dáši se stále nedařilo najít práci, jakou by si představovala.
Jarka na tom nebyla líp. Po třech letech ji propustili ze zaměstnání, kde pracovala jako administrativní pracovnice. Firma krachovala.
„Tak nám to nějak nevychází podle představ,“ postěžovala si jedna druhé.
„V pohodě, spolu to zvládneme.“

Proč to udělala?

Obě měly stejnou školu, stejnou praxi, rozeslaly životopisy a chodily na pohovory. Dáši se pořád nedařilo, Jarka byla úspěšnější.
Odepsali jí z firmy, kde mohla za velmi výhodných podmínek dělat administraci, a ještě to měla blízko bydliště. Měla se dostavit ve středu v 11. hodin.
Jaké bylo její překvapení, když se ve dveřích střetla s Dášou.
„Jé, ahoj, to je náhoda, co tu děláš? Já nevěděla, že pozvali i Tebe.“
„Nepozvali, ale zkusila jsem to bez pozvání, věděla jsem, že někoho hledají,“
odpověděla Dáša.
Na pohovoru pak Jarku čekala studená sprcha.
„Mladá paní, co tady děláte? Vaše kamarádka nám říkala, že jste ji poslala místo sebe, prý už místo máte? Jelikož vyhovovala požadavkům, místo jsme jí už přislíbili.“
Když se Jarka bránila, že to není pravda, že o ničem neví a kamarádka si to vymyslela, dostalo se jí odpovědi:
„To už si vyřiďte vy dvě mezi sebou, my svoje rozhodnutí měnit nebudeme.“
Celou cestu pak Jarce vrtala hlavou jedna jediná otázka: „Proč to udělala?“

jarkadasa

Současnost

Od této události uběhly tři roky. Jarka mezitím také našla práci a Dáši její podraz zčásti odpustila. Přece jen, matka samoživitelka, potřebovala tu práci víc.
Jejich kamarádství však už zdaleka není to, co bývalo. Důvěru vystřídala nedůvěra, a ta se k pravému kamarádství jaksi nehodí.

Pozn.red. Jména v příběhu byla pozměněna

Téma dnešního dne: Podrazy od kamarádek

  • Zažila jste někdy podraz od kamarádky?
  • Dokázala jste jí odpustit?
  • Pochopila byste třeba podraz, který se udál ve výše popisovaném příběhu?
  • Myslíte, že mezi muži funguje opravdovější a férovější kamarádství, než mezi ženami?
  • Pod vlastním nickem nebo i anonymně napište, zda jste i vy sama někdy podrazila svoji kamarádku.
  • Proč?
  • Mrzelo vás to?
  • Omluvila jste se?
  • Přijala omluvu?
  • Co považujete za jeden z největších kamarádských podrazů?
    (přebrání kluka, pomluvy před druhýma ad.)
  • Co naopak za zbytečně dramatizovaný?

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu ze čtenářek odměníme pěkným dárkem: kosmetikou Avon, obsahující šampon pro všechny typy vlasů a krém na ruce.

samponkrem

Reklama