Bulvár

Podprahová sdělení ovlivňují náš život víc, než si myslíme

Nedávno jsem si vzpomněla na básničku, kterou mi říkávala moje máma: „Dejte mi pastelku, namaluju pejska, když bude hodný, budu ho mít rád, když  bude poslouchat, tak mu kost přimaluju, ale když bude zlobit, tak ho vygumuju.“ Tato vzpomínka mi vytanula na mysli, když jsem na stránkách ženy-in četla upoutávku na knihu o příliš hodných mužích. A jakožto ženě zvídavé mi to nedalo a pro sebe i pro Vás jsme si s psychoterapeutkou Bc. Karin Řehákovou  posvítily na podobná podprahová sdělení...      

Sama dobře víš, kolik jsme za svůj život vyslechli různých přísloví a pořekadel. Většina z nich však s ohledem zpět měla spíše devastační účinky zvláště z hlediska zdravého sebevědomí, souhlasíš s tímto názorem? 
Ženské sebevědomí velmi úzce souvisí se sociokulturním prostředím, do kterého se žena narodí. Pokud tedy hodnotíme sebevědomí českých žen, musíme brát do úvahy i vliv výchovného působení předávaných těmito poselstvími generacemi. prababiček, babiček, maminek... Přes to, že se doba a s ní i vývoj ženy mění a přizpůsobuje jiným podmínkám, je pravda, že se  tato předávaná poselství v našem sebevnímání mohou podprahově objevovat. A to proto, že nám byla předávána osobami, se kterými jsme měly vztah a byly pro nás autoritou. Pro lepší pochopení lze zalistovat památníčky našich babiček....

podvědomí

Tak například: Sedávej panenko v koutě, když budeš hodná, najdou tě...
Některá z těchto pořekadel měla své opodstatnění v době, kdy se cudnost a skromnost považovala u žen za známku dobrého vychování, kterou okolí a budoucí nápadník oceňovali. Musíme si uvědomit, že chování ženy i její postavení ve společnosti prošlo velkými změnami. (díky bohu :-))

Dnes bychom s tímto postojem a poselstvím zřejmě nenašly ani zaměstnání, ani partnera, zvláště když se v současné době muži začínají spoléhat na aktivitu žen... Ale tímto nechci zatracovat všechna rčení, některá jsou platná i v této době, snad je jen potřeba je jinak pochopit či přenastavit.

A co takové: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí...“?
To je také moc pěkné alibistické rčení, které vybízí k pasivitě. Napadá mne pokračování tohoto rčení: „ale také nic nezíská a nevytvoří...!“

Život je boj...
Jo, tak to je pravda, ale také zde by bylo na místě dodat: „...který se dá vyhrát...“

Jako mnohem funkčnější mi přijde, „že vyhrát se dá i se špatně rozdanými kartami“...

S některými  podobnými programy se pak člověk potýká celý život, jak se podle tebe těmto vzorcům postavit a následně je přepracovat. 
Ve své poradenské praxi často narážím na neschopnost najít na sobě klady a absenci dovednosti se pochválit za něco, co umíme nebo se nám povede. Tam se zřetelně zobrazuje ono poselství - SAMOCHVÁLA SMRDÍ...  Je potřeba oddělit samolibé chvástání s  narcistickým okouzlením nad sebou od zdravého uvědomění svých kvalit. Je to o to důležitější proto, že pokud si sami nejsme vědomi své ceny, těžko o tom budeme přesvědčovat své okolí.  No a tím se vracím k panenkám v koutě, to bychom tam také mohly strávit celý život... Přenastavení často není jednoduché. Nejprve je nutno najít a nahlédnout na to, co nás blokuje, rozpoznat poselství, která nás omezují, a povolit si je přepracovat, či úplně odložit. Dospěle si vybrat SVÁ vlastní poselství, a ta stará symbolicky vrátit, kam patří, do minulosti. Někdo to zvládne sám, někdy je zapotřebí, aby s tím pomohl terapeut. Pokud se to podaří, kvalita života se tím výrazně zlepší. 

A jaká pozitivně motivační hesla bys doporučila při výchově našich dětí, aby nemusely prosekávat husté trní bludů, podobné těm, kterým jsme jako malí uvěřili my?
Nejde ani tak o hesla jako o nutnost podporovat v dětech zdravé sebevědomí. V ideálním případě je to schopnost bezpodmínečné lásky, nestavět rovnítko mezi úspěchem dítěte a naším přijetím. Uvědomit si, že to, co od dětí očekáváme, jsou často pouze naše vlastní ambice a úspěchem rodičovství je především spokojené dítě. Slovo má velkou moc, a my si často neuvědomujeme, jak snadno lze slovem zranit, nebo naopak léčit a motivovat.

Přemýšlejme o tom, co svým dětem předáváme nebo chceme předat  za poselství. Například naše soudy o tom, že se dítěti něco nepovedlo, lze sdělit jinak - „příště se ti to určitě povede“.

Někde jsem četla krásnou větu: Nebuď tím, kým si myslíš, že jsi, bud tím, čím si přeješ být! Každý člověk by měl vyrůstat v uvědomění, že je jedinečnou a neopakovatelnou bytostí a sám je aktivním spolutvůrcem svého štěstí. Všichni si přece přejeme,.aby  poselství od nás naše děti nezatěžovala, ale aby si je mohly uložit do symbolické klenotnice, kterou pak budou předávat dál...

Bc. Karin Řeháková, speciální pedagog, psychoterapeut, arteterapeut

http://karinrehakova.cz/

Bc.Karin ŘehákováVe své soukromé praxi se specializuje na interpersonální (mezilidskou) komunikaci a řešení partnerských a rodinných vztahů. Jako lektorka tvoří a vede semináře zaměřené na dovednosti partnerské komunikace, posilování ženského potenciálu a jeho využití v pracovní, osobní, partnerské a rodinné oblasti.

·         Dlouhodobě spolupracovala v sociální sféře (spolupráce se středisky Náhradní rodinné péče, vedení terapeutických skupin pro rodiče, arteterapeutická činnost s rodinami s dětmi v NRP). Jako lektor dále spolupracuje s l. neurologickou klinikou FN Praha a komerčními subjekty (odborné semináře - např. reklamní agentury, bankovní sektor, management firem)

·         Od roku 2005 působí jako konzultant pro sociálně a zdravotně znevýhodněné klienty v sociální firmě Modrý Domeček (nezisková organizace OS-Náruč) Řevnice. Příjmový a klíčový pracovník, vedoucí výtvarného ateliéru.

Publikační činnost:

·         Autorka metodiky „Arteterapie s rodinou s dětmi v NRP“

·         Spoluautorka metodiky „Přípravy pro budoucí náhradní rodiče“(příprava žadatelů o NRP)

·         Spoluautorka metodiky pilotního projektu Psychosociálního výcviku pro děti opouštějící DD.

Čtěte také:

   
14.05.2014 - Společnost - autor: Klaudie Lišková

Komentáře:

  1. [4] JustitiaJ [*]

    Ja to teda chapu jako pani terapeutka...prijde mi to takovy jako postav se k praci tak, aby se k ni mohli postavit i druziSml54

    Ale jinak myslim, ze skromnost a cudnost nevylucuji i trochu akce, dneska musi byt clovek holt trochu dravejsi, ale nekdo na to neni, moje zkusenost je takova, ze bez loktu a povahy stiky potrebuje clovek vice stesti nez rozumu...

    superkarma: 0 14.05.2014, 13:37:40
  2. [3] zeph [*]

    Cudnost a skromnost, díky bohu, není známkou dobrého vychování Sml80 ? No, díky bohu, raději zůstanu v tomto směru starou konzervou.

    superkarma: 0 14.05.2014, 13:30:55
  3. avatar
    [2] Suzanne [*]

    monkee — #1 Já nad tím přemýšlela a taky to chápu opačně než paní terapeutka Sml22 Naopak, že je normální něco pokazit a že nechybuje pouze ten, kdo to ani nezkusí. Sml22

    superkarma: 0 14.05.2014, 12:55:48
  4. avatar
    [1] monkee [*]

    Já bych mezi ta motivační zařadila i tohle (protože ho chápu přesně opačně než paní terapeutka): Kdo nic nedělá, nic nepokazí. Protože: Žádný učený z nebe nespadl a Chybami se člověk učí. A už jsem jako teta KateřinaSml32

    1. na komentář reaguje Suzanne — #2
    superkarma: 0 14.05.2014, 11:33:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme