ale také Veruky, Veruny, Verunky, jak se podepisovala v předškolním věku. Ve škole si vypůjčila podpis od maminky a nejzajímavější příhodu s podpisem má od oltáře. Více se dočtete v jejím příspěvku

Přeji všem krásný den. Můj podpis? Přečte ho každý. Nemám žádný hieroglyf ani klikyhák. Když se někampodepíšu, tak by mělo být poznat, kdo to podepsal, nebo ne? Nu, občas je to asi na škodu. S podepisováním jsem začala samozřejmě již ve školce. Byla jsem moc zvídavé dítě. Všechno mě zajímalo, všechno jsem chtěla umět. A tak, aby ode mě měli rodiče (hlavně mamka) trošku pokoj, naučili mě ve čtyřech letech hodiny a v pěti jsem znala všechna písmenka a četla si pohádky už sama. A jak mě to bavilo.

A první, co jsem zkoušela napsat, bylo moje jméno a jména celého příbuzenstva. Na obrázcích posílám důkaz, jak jsem se podepisovala ve školce.

obrázky

 

Mé výtvarné umění berte, prosím, s rezervou, přeci jen mi bylo nějakých pět let. Ale podepsala jsem se! Ze začátku mi nějaká ta písmenka občas vypadla, takže jsem se přejmenovala na: Veruka, Veruna, Verukna (to bylo obzvláště povedené). A sestřenku Šárku jsem přejmenovala na Šraku! Ještě než jsem uměla písmenka, tvořili jsme s bráchou podpisy originálněji.

Krásně jsme si hráli, mamka vařila oběd, byla ráda, že jsme hodní a hrajeme si. Když se potom na nás přišla podívat, smáli jsme se jako blázni a ukazovali jí, jak jsme se podepsali na zeď. Na zdi byla čmáranice pastelkami a vedle ní byl kladívkem vyklepaný sněhulák... mamka se v tu chvíli musela začít smát, jak má šikovné dětičky. Na sněhuláka byla vydána výjimka, nikdy se nezamazal štukem a je na zdi dodnes na památku.

Ve škole jsem trénovala podpis mamky. Paní učitelka vymyslela čtenářské deníčky. Každý den jsme museli něco přečíst a rodiče potom do deníčku napsali datum a počet minut, jak dlouho jsme četli. Připadalo mi to už v té první třídě úplně pitomé, vždyť já přeci už dva roky tou dobou četla. Na co otravovat mamku, začala jsem si to podepisovat sama! Paní učitelce se podpis nějak nezdál, ale lhala jsem dál. Možná to i schválně přešla, neboť věděla, že je to asi zbytečné, když čtu vše a všude. Takový malý knihomol.

Jak šel čas, podepisovala jsem se na prověrkách, na žádosti o studium, na žádost o řidičák, na žádost o uzavření sňatku. A svatba? Z té mám nejednu krásnou vzpomínku. Musím říct, že jméno jsem si dopředu nezkoušela. Není nijak složité:-) Ale když přišla při obřadu řada na podpisy: čerstvý manžel přišel ke stolku, podepsal se, poodešel. Potom jsem šla na řadu já. Jenže pan farář jen řekl, tady se dvakrát podepište. Starým a novým jménem. No jo, ale byly tam tři řádky a on mi neřekl, na který mám napsat které jméno (a vysvětlivky nikde). Přeci jen se trošku změnilo. Tak jsem musela mít doplňující otázku a to svatebčany dost pobavilo!

Od změny příjmení jsem se podepisovala na novou občanku (tam jsem si dala velký pozor, abych se podepsala správně), v práci na faktury (taky jsem jich musela pár předělat kvůli špatnému příjmení), na smlouvy kvůli pracím na bytovce (hned po přistěhování jsem vyfasovala funkci domovní důvěrnice - nikdo to dělat nechtěl, já taky ne)... a každý měsíc na poště na složence.

Už několikrát se mi stalo, že začnu podpis, najednou se zastavím, paní za přepážkou se mě ptá, co se stalo, a já na to, že jsem se podepsala jako za svobodna. Přeškrtat, napsat správně! Paní úřednice se směje a říká, že jí se to stalo ještě deset let po svatbě.

Když jsme u té bytovky - před třemi dny nám dodělali novou fasádu. Synové si krásně hráli na zasklené lodžii, mají tam tabuli a křídy. Říkala jsem si, že už mají rozum, tak ať malují. Ten starší za mé přítomnosti nakreslil krásné
sluníčko, potom další a další. Šla jsem v klidu připravovat oběd. Jenže když jsem za deset minut přišla kluky zkontrolovat, lodžie byla počmáraná červenou křídou a bylo čárnuto i na kousek nové barvy na fasádě. Starší syn měl ruce zmatlané a mladší měl zmatlané snad všechno, když si „půjčil“ pár kříd.

Volalajsem to mamce, že má moc šikovné vnoučky. A ona na to, že jsou po mamince a začala se smát. Tak nevím, jestli nějaký z těch jejich podpisů na lodžii ponecháme. Rozhodně musíme přetřít ten na fasádě. Čekám, kdy si začnou hrát na kameníky a vyklepávat podpisy kladívkem do zdi:-)

S pozdravem „Verukna“ (black.bird.third)

Díky za vtipné příbehy. Koukám, že na téma podpisy byste mohla napsat román.

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven

Máte také něco k dnešnímu tématu, milé ženy-in? Vzpomínáte na svůj první podpis? Na podpisy ve škole, na nový podpis nového příjemní na své svatbě, na podpisový vzor v bance? Jak se svýmpodpisem vypořádáte vy? Už jste se někdy spletla a podepsala se jinak?

Na vaše podpisové příspěvky se moc těším na adrese: redakce@zena-in.cz

 

Reklama