V pubertě byl můj idol Peter Nagy. Kupovala jsem si všechny jeho desky. Uměla jsem jeho texty a hrála jsem jeho písně na kytaru. Když jsem se dozvěděla o jeho autogramiádě, sbalila jsem všechny LP a uháněla. Bylo tam tolik lidí, že jsem se jen těžko probíjela davem. Pak jsem postupně předkládala desky k podpisu. Jednu mám podepsanou dokonce dvakrát. Ale pořád jsem se nemohla odtrhnout. Tak jsem Petera požádala o podpis na záda na košili. „Na chrbát?" zeptal se. No, a košili jsem už nikdy neprala.
Mirka


Ách, to byl ten čas malin nezralých... Pubertální zbožňování idolů je krásná věc. Tedy za předpokladu, že se dotyčný pubescent zhlédne v někom aspoň trochu normálním, ne v někom takovém, jako je třeba Marilyn Manson :-)))
Docela by mě zajímalo, jestli tu košili ještě máte...
Reklama