Vztahy

Podpálí nám barák, nebo ho stihneme vystěhovat?

Hezké místo na bydlení, zahrádka, klídek. Tak může zvenčí vypadat místo, kde žiji. Jenže nikdy není nic tak, jak se na první pohled může zdát. Pohodu, která by tu mohla být, narušují příbuzní.

hadkaVětší část života jsem naštěstí prožila s rodiči na venkově, takže jsem byla mnohého ušetřena. Nikdy jsem úplně nerozuměla tomu, proč z toho domu s takovou radostí utekli, teď začínám chápat. V neustálém napětí a hádkách se žít nedá...

Problém je má teta a její syn, kteří zde bydlí. V jejich, dovolím si říci, dnes již patologickém vztahu by se daly najít náznaky Oidipovského komplexu, přestože je Martinovi přes třicet pět let.

V jeho letech už by se předpokládalo, že bude mít vlastní rodinu, zázemí, život. Místo toho má dluhy, bydlí v jedné místnosti bytu, která je obyvatelná, pracuje jen občas, často chodí domů podnapilý a občas do něčeho rád praští.

Problém je v tom, že já žiji jeho život z části s ním, protože nás dělí jen tenká stěna, která rozdělila větší byt na garsonku a dva další pokoje.

Martin ve svém oboru vystřídal snad všechny možné zaměstnavatele. Po nějaké době se buď nepohodl s vedením, anebo se večer předtím někde zpil do bezvědomí a párkrát nepřišel do práce, nebo se hodil na měsíc marod.

Celý život, vyjma pár měsíců,  žije v domě se svou matkou, které polovina domu patří. Jejich vztahem bychom zaměstnali nejednoho psychologa. Matka mu léta půjčovala peníze, Martin si k ní chodí dodnes prát prádlo, občas se tu nají, ale vždy to skončí stejně, hádkou, o které ví celý barák. Pokaždé to ze strany tety vypadá, že s ním nepromluví, ale pak je zase všechno při starém. Vyžaduje od něj pomoc s tím či oným, chodí za ním do bytu, komunikují spolu. Jednou mluvila o možnosti vydědění, ale myslím, že si to rozmyslela. Já z toho mám pocit jakési vzájemné závislosti, závislosti jeden na druhém, neustálé potřebě vyvolávat napětí a budit dojem nespokojenosti a životních strastí, které, jak oba tvrdí, jim život jak na potvoru přináší.

Kromě toho má Martin problém s alkoholem. Pan Nešpor mu po konzultacích sice sdělil, že není klasický alkoholik, ale problém našel. Po mnoha debatách s Martinem, že se má dát dohromady, přestat chlastat a začít normálně pracovat a žít, jsme se shodli na tom, že by se měl chlastu úplně vzdát. Následoval pobyt u Apolináře, kam jsem ho já osobně doprovodila s nadějí, že bude lépe. Jak naivní jsem byla! Ústav opustil asi po měsíci, a to se slečnou, taktéž pacientkou, se kterou si plánoval společný život. Chvilku bydleli v pronájmu, ale opět se vyskytl problém s majitelem. Jaký, to si mohu jen domýšlet. Jeho řečem už nejde věřit. A tak se oba vrátili k matce do baráku, kde má Martin trvalé bydliště, s tím, že si něco najdou. Dodnes tam bydlí. Martin s ničím na baráku nepomáhá, nepamatuji si, že bych ho viděla pracovat.

Jenže to teď není jediný problém. Jeho slečna si díky alkoholu a sklonu k anorexii poležela měsíc v nemocnici. Byla v takovém stavu, že jí lékaři už nedávali šanci. Dostala se z toho. Dnes váží asi 35 kilo, nepracuje a přežívá s Martinem v jednom pokoji.

A já jsem nucena být téměř každodenně svědkem jejich povětšinou nočních hádek! Jak má člověk pak spát! Když si uvědomím, že oba v bytě kouří, a to dost často i v opilosti, ležím někdy hodiny v posteli a promítám si možné scénáře.

Než Martin nastoupil do léčebny, viděli jsme jako jediné řešení vyhodit ho na ulici, aby se probral a uvědomil si, že takhle to dál nepůjde. Jenže ono to není tak jednoduché. Po několika posledních hádkách, kdy už jsem se do toho vložila i já, do určité chvilky naprostý kliďas, však začínám hledat cestu, jak ho z baráku vykopat. Jiná varianta už mě opravdu nenapadá!

Poradíte? Máte nějaké zkušenosti? Jak vycházíte s příbuznými vy?

   
25.05.2010 - Láska a vztahy - autor: Linda Wimmerová

Komentáře:

  1. [14] jastura [*]

    jastura — #13 mělo být dosavadního vlastníka druhé poloviny domu

    superkarma: 0 25.05.2010, 15:01:08
  2. [13] jastura [*]

    Anai — #12 on si fakt někdo koupí polovinu domu? nedokáži si představit, že bych to koupila bez smlouvy,že po smrti dosavadního vlastníka (tj. tety) vyplatím stanovenou kupní cenu pozůstalým a to bych pak složila k notáři, který by se o to pak postaral... Když se dívám na inzeráty okamžitě vylučuji ty, kde se neprodává celá nemovitost, vč. pozemku a které nemají příjezdovou cestu nezávislou na pozemcích sousedů. Předpokládám neshody mezi vlastníky a ty se pak přenesou i na nového majitele..

    1. na komentář reaguje jastura — #14
    superkarma: 0 25.05.2010, 15:00:15
  3. [12] Anai [*]

    multistrada — #4 Může tu polovinu prodat - nejlépe přes realitku, aby neznala kupce, když bude vědět, co jakého pekla je žene Sml57

    1. na komentář reaguje jastura — #13
    superkarma: 0 25.05.2010, 14:44:17
  4. avatar
    [11] Eva_CZ [*]

    ...... ja nevim, co k clanku rict, jak je mozne, ze tam beztrestne nekdo narusuje neci soukromi? Nocni klid a souziti vubec? Lindo, nepis sem, pis na urady, policii, soudy.

    superkarma: 0 25.05.2010, 13:48:53
  5. avatar
    [10] Eva_CZ [*]

    maje — #1 nevychazis s manzelem, nevychazis s pribuznymi, TY mas vzdycky pravdu - on bude nekde hodne velkej problem, vid? A nehledej v okoli. Sml23Sml24

    superkarma: 0 25.05.2010, 13:47:50
  6. [9] Linda Wimmerová [*]

    To, že jsem ho do tý pakárny doprovodila, bylo to poslední, co jsem pro něj v životě udělala, stál o to, teď já ale nestojím o jeho společnost! Máš pravdu, asi začnu po krůčkách, nejsem na ně sama, tak to snad zmáknem, nehodlám se někam zatím stěhovat!Sml23

    superkarma: 0 25.05.2010, 13:26:36
  7. [8] Linda Wimmerová [*]

    OlgaMarie — #6 Toho, že by nám dům spadl na hlavu se nebojím, problém je v tom, že si ani s tetkou teď moc nerozumím, ale to zbavení práva...o to se budu zajímat, nějak to jít musí!

    superkarma: 0 25.05.2010, 13:22:39
  8. avatar
    [7] ToraToraTora [*]

    Lindo, v první řadě bych se vybodla na vožení kohokoliv za jakýmkoliv odborníkem, stejně budete nejhorší vy. Alkoholik se vyléčí jen pokud sám chce a ne pro vaše jistě krásné oči, které si tímto způsobem vypláčete do příštích vánoc. Půl baráku je sice vaše, ale tetinka, alkoholik  a anorektička značně devalvují jeho hodnotu. tu získá až po odchodu těchto, řekněme, nájemníků. V případě dědictví o nic nepřicházíte ani kdybyste tam třicet let nebydlela. A tímto způsobem jim to stejně asi spadne na hlavu dřív, než k dědictví dojde. Pokud byste lpěla na  vašem setrvání v domě, začala bych s řešením postupně. pochybuji, že by se alkoholik zmohl na takovou byrokracii jako je přihlášení milé anorektičky k trvalému pobytu, soud určí nápravu celkem bez průtahů. Pokud vím, rušení nočního klidu nebo možné domácí násilí je možné ohlásit, párkrát přijede hlídka a v jakémkoliv budoucím sporu budete mít bodík do plusu. S tetinkou asi nic neuděláte a s patologickou vazbou na dotyčného už vůbec ne. Za sebe ale říkám, že mám radši nervy v klidu než v kýblu a žádný barák mi za to nestojí

    superkarma: 1 25.05.2010, 12:22:45
  9. avatar
    [6] OlgaMarie [*]

    Linda Wimmerová — #5 Já tě fakt chápu, byla bych mimo toho, že jsem nešťastná i dokonale permanentně nasr...á. Tahle situace může nastat i ve společenství vlastníků. Copak zde neexistuje jakási právní klička, kterak se nehodného spoluvlastníka či spoluuživatele zbavit? Vždyť i ta teta by měla mít zbytek rozumu na to, aby ho zbavila užívacího práva bytu, tedy trvalého bydliště. Pokud je trochu soudná, může tu svou půlku dát na tebe přepsat a nechat si pro sebe pouze doživotní užívání. To chce nechat dům zpustnout?Sml80

    1. na komentář reaguje Linda Wimmerová — #8
    superkarma: 0 25.05.2010, 11:22:49
  10. [5] Linda Wimmerová [*]

    multistrada — #4 Tak to jsou má slova. Proč bych měla utíkat já?! ...dopadlo by to stejně jak s našima, mně by bylo pak vyčteno, že když mám bydlení jinde (k čemuž jsem byla donucena), proč chci vlastně svůj podíl baráku??? Tak to bylo i s našima, dle nich dostali tu možnost postavit si dům...tou možností bylo asi to vyhnání z Prahy nebo co, nechápu! Jenže kdyby to bylo jen o majetku, já mám fakt strach tam někdy být! Věčný dusno! A nebylo to prý nikdy jinak!

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #6
    superkarma: 0 25.05.2010, 09:59:55
  11. [4] multistrada [*]

    No, „lpět na něčem“ - bodejť, taky bych lpěla na domě, když jeho polovina je moje! Když na něm pracuju, starám se o zahradu kolem, zkrátka do něj investuju. To se má pisatelka odstěhovat (utéct, nebo ještě líp být vyhnána z vlastního), jako to udělali její rodiče, protože stejně tak, jako se nedalo žít s matkou toho Martina, se teď nedá žít s ním, jejím synem? Hm, krása. Nakopat ho do prdele!!!

    1. na komentář reaguje Linda Wimmerová — #5
    2. na komentář reaguje Anai — #12
    superkarma: 0 25.05.2010, 09:41:08
  12. avatar
    [3] femme [*]

    mám mraky příbuzných a nemůžu říct, že bych s někým nevycházela Sml80 

    superkarma: 0 25.05.2010, 08:06:32
  13. avatar
    [2] OlgaMarie [*]

    Hledala bych si jiné bydlení. Lpět na něčem, kde jsem nešťastná? 

    superkarma: 0 25.05.2010, 08:00:38
  14. avatar
    [1] maje [*]

    dobře, protože se moc nevídáme. mě jedni příbuzní moc nemusí, protože pokud jsem přesvědčená o tom, že nemají pravdu, tak to řeknu. navíc když jsme potřebovali pomoc my (když zemřel otec), tak se ani ze slušnosti nenabídli. ale když potřebují pomoc oni, tak to se ozvou - vždyť jsme přece rodina. jinak zbytek rodiny v klidu.

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #10
    superkarma: 0 25.05.2010, 07:10:37

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme