Psal se rok 1963, bylo nám mezi šestnácti a sedmnácti lety. Tehdy se začínalo pohlavně žít později. Informací moc nebylo, doktoři hormonální antikoncepci neprovdaným nepsali. Navíc první přípravky byly ještě dost zatěžující pro játra. Braly se jen 10 měsíců a potom se muselo na 2 měsíce vysadit, eventuálně ještě jít na jaterní testy.

Jarmila už dlouho chodila s Pepou, rodiče měli jet na týden pryč a ona měla mít byt jen pro sebe. Moc se na to těšila a připravovala. Probíraly jsme to pořád dokola, přemýšlely o večírku a těšily se.
Týden uběhl jako nic a zase příprava maturitních otázek a kolotoč, znáte to.


Jarmila pilně studovala i přes silnou střevní chřipku, které se ne a ne zbavit. Ale za 2 měsíce už bylo všechno jasné. Žádná chřipka – byla těhotná. Nemohla tomu uvěřit, protože přece užívala prášky! Vyzvídaly jsme, jak je sehnala. No odebrala nějaké mamince a aby to nepoznala, dala jí tam místo toho hysteps, který měl stejnou velikost i barvu.
Už tušíte?
Ano, život tropí hlouposti.
Na podzim maminka s Jarmilou jezdily s kočárkem. Každá se svým.  

Reklama