S jakou podivnou osůbkou se setkávala čtenářka Mio. Podobní lidé dodávají určitým místům své kouzlo, nemyslíte?


Přeji podivný den,

divných osob potkávám ve svém životě určitě dost (nevyjímaje členy své rodiny), ale už jsem si asi tak nějak zvykla, tudíž z mé mysli jejich podivné činy rychle vyprchají.

Pamatuju si ale jednu starou dámu, která se mi v paměti udržuje dodnes, už celých 25 let.

Jako malá jsem chodila do hudebky, která stála ve vedlejší brněnské čtvrti. Téměř vždy jsem tam potkala drobnou osůbku s kloboučkem na hlavě a s hůlkou v ruce. Hůlka byla dost důležitá, protože tahle stará paní s ní vždy zuřivě bušila do země a ještě raději do kolejí tramvaje a neustále omílala jednu a tutéž větu: „Máte to marný - Láďu si nevezmu!", kterou se znatelným zoufalstvím v hlase vykřikla několikrát po sobě, zabušila hůlkou a jala se k odchodu. Vždy jsem ji fascinovaně pozorovala, a když tam náhodou někdy nebyla, docela mi tato podivná bytost scházela. Až jsem ji pak přestala potkávat úplně.

Celou dobu mi vrtalo v hlavě, co jí asi ten Láďa provedl, nebo zda jí třeba rodiče neodepřeli jinou, pravou lásku... Tak trochu Viktorka ze splavu, tedy vlastně Viktorka ze Žabin.

Vaše,
Mio

Pozn. red: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne: Podivíni!

Předpokládám, že každý člověk ve svém okolí alespoň jednoho podivína má, může to být soused či sousedka, kolega nebo kolegyně v práci, partner... může to být zkrátka úplně kdokoli. A tak mi tedy pište své zkušenosti...

  • Setkání s podivínem.
  • Můj vztah k podivínovi.
  • Co považuji za podivínství.

Redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
Heslo: PODIVINI

Nejlepší příspěvky odměním krásnou cenou!

Reklama