Bulvár

Podivíni v Mnichově


17. listopadu 1989 jsem byla vdaná a měla jsem téměř 3letého synka. Můj tatínek měl nákladní auto Avia v soukromém vlastnictví. To zdůrazňuji, neboť to ještě nebyla tenkrát samozřejmost. Taky si s tím užíval (kontroly atd.). S touto modrou holkou (Avií) podnikal různé výlety. Zadní prostor Avie vystlal polystyrénem a dalo se tam spát a přebývat.

Tatínek mě 15. listopadu pozval na výlet do Mnichova.

Poprvé jsem vyjela na západ (ve svých 23 letech).

Mnichov byl krásný. Celý rozsvícený, plný pasáží a krámků již s vánoční výzdobou. Tenkrát pro nás vzdálené a nemožné.

Chodili jsme po městě s rozšířenými panenkami, s termoskou a pečivem  ještě z Prahy v ruce. Ve městě jsme parkovali u odlehlého parku. Tam jsme měli zázemí a klid k přespání.

V pátek 17. listopadu večer  jsme se chystali na cestu zpět.

V parku venčila pejska mnichovská dáma. Když zmerčila naše auto a že jsme Češi, nepochopitelně pro nás se k nám vrhla a začala na nás pět ódy, jak jsme stateční a kabrňáci a že drží palce atd. Koukali jsme na ni jak vyvorané myši.

Ťukali jsme si na čelo a jeli zpátky do Čech ku hranicím v úplné nevědomosti, co se děje doma. Na hranicích celníci bez kontroly, mávnutím ruky nás pustili dom. Žádné prohlídky Avie a šacování. Usměvaví byli jak na opačné straně.

My koukali opět a nechápali. V noci jsme dorazili domů. Na balkoně visela naše vlajka.

Jen co jsme vstoupili do dvěří bytu, manžel se s mojí mamkou na nás vrhl a sdělovali nám vášnivě, co se děje.

Byli jsme šťastní. Další dny probíhala krásná euforie. Byla jsem na mateřské. Měla jsem čas vše sledovat. Švagra jsem měla studenta na medicíně. Maminka a manžel pracovali v divadle. Takže jsem žila v atmosféře dění a zbožňovala jsem V. Havla. Vzpomínám samozřejmě na to s nostalgií. Byla jsem mladá, lidi byli solidární a semknutí.

Jsem za to vděčná.

Knihovna


Povídala jsem si už s kdekým, ale s Knihovnou ještě ne :-). Já jsem byla v Praze a jen si pamatuji, jak na mě (malou holku) působil dav lidí s klíči a svíčkami, který proudil dnes Senovážným náměstím na Václavák. Zanechalo to ve mně silný dojem a ještě dnes mi přitom běhá mráz po zádech.

Dnešní téma je 17. listopad 1989
A co vy? Jste tak mladé, že jen těžko si na něco vzpomenete?
Byl to den plný emocí?
Co jste dělaly 17. listopadu 1989?
Nevěděly jste, že se něco děje?

Jak jste prožívaly sametovou revoluci?

Co se pro Vás změnilo po listopadu 89?
Slavíte 17. listopad jako státní svátek?
Pište, možná na Vás čeká dáreček.
redakce@zena-in.cz

   
16.11.2005 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme