Bulvár

Pod stromeček jsem dostala jezevce, a vy?

jezevec

Stalo se mi to před třemi lety, ale byl to ten nejbizarnější dárek, jaký jsem kdy dostala. Radost jsem z něj neměla, ale uznávám, že je to hezké zvířátko.

Před třemi lety jsem měla přítele umělce – akademického malíře restaurátora, který byl sice hodný a milující, ale naprostý pošuk. Prostě bohém celým svým srdcem, takže v životě nepoužitelný. Nuda s ním ale nebyla.

O Vánocích jsme se domluvili, že je budeme trávit společně, a on, aby zaujal, mi připravil pod stromeček velké překvapení. Dostala jsem pár hraček z hračkářství, několik obrazů vyšmelených na burze, hlaveň středověkého děla, malorážku a… jezevce. Když jsem se blížila k hroudě, která se beztvaře rýsovala pod dekou, vůbec by mě ani ve snu nenapadlo, cože je pod ní schované. Odkryla jsem ji – a on tam na mě zírá jezevec. Seděl na lakované tlusté větvi, čumák se mu leskl jako zrcadlo a malá očka lezla z důlků. Byl vycpaný.

Všichni jsme zůstali jako zkoprnělí, já se začala smát, moji rodiče zvedali oči v sloup a kroutili hlavou. Nicméně jezevec byl tu, a co s ním. Byl obrovský a krásný, ale viděla bych ho spíš v muzeu nebo školním kabinetu než doma v obýváku. Nakonec jsem ho z lítosti nad dárcem, kterému zářily oči štěstím, usadila v pokoji na polici, kde na něj půl roku padal prach, a poslouchala od návštěv ironické komentáře.

Když jsme se rozešli, protože jsem místo muže měla vlastně druhé dítě, dostal milý umělec jezevce s sebou na cestu. Dodnes na oba s úsměvem vzpomínám a doufám, že dnes dělá radost zase nějaké jiné „Múze“.

   
28.12.2009 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme