Rodina

Pocity osamění na mateřské? Řešte je!


Narození potomka je jistě velmi radostná událost. Přináší nicméně i řadu změn, nových situací a mnohdy i nemálo komplikací.

Do doposud svobodného života manželského (či partnerského) páru se vmísí nový človíček, který vyžaduje stoprocentní nasazení, a to téměř čtyřiadvacet hodin denně. Nejprve je to nashromáždění tolika nových zážitků a situací, že mladá matka nemá čas přemýšlet o ničem jiném než „jak kojit“, „jak přebalit“, „kdy se sama najíst a vyspat“... Ale každá maminka si po nějaké době se svým holátkem „zajede“ určitý rytmus, naučí se dělat věci účelně a prakticky a začne mít čas přemýšlet i nad jinými věcmi, než je pouze její dítě.

Příliš času na přemýšlení

Záměrně píšu přemýšlení, protože času na přemýšlení je opravdu hodně, méně již na to něco jiného dělat. Při nekonečném houpání a kolébání dítěte v náručí či vození kočárku je matka v zásadě velmi sama, má mnoho volného času k dumání a rozjímání, ale nemůže nic moc podniknout. Většinou ani telefonovat a jen tak si popovídat, protože hluk dítěte může rušit.

Nové dítě, nový domov

Je také mnoho párů, které se s příchodem nového člena rodiny přestěhovaly do jiného bydlení, a matka, která zůstala teď s dítětem doma, se tak ocitá v cizím, novém, neznámém prostředí, kde téměř nikoho nezná. Manžel se ve většině případů vracívá domů pozdě (ono i v pět hodin odpoledne je někdy k nevydržení...), kamarádky děti nemají (ještě nebo už), či je mají stále nemocné, a prarodiče jsou buď zaměstnaní a nebo bydlí strašně daleko.

Hlavně vydržet

Jistě existují i maminky, které mají to štěstí, že jim děti krásně spí a ony během té doby stihnou někomu zavolat, či dokonce zajít na návštěvu, nebo také něco přečíst či udělat do práce. Ale mnoho miminek prostě nespí a celou případnou návštěvu propláčou. Co tedy dělat, abychom se z toho nezbláznily? Jak to všechno vydržet a ještě si to užít? Jediná rada zní: vydržet, bude líp.

Sociální kontakty

Je velmi ulevující si uvědomit, že tato situace nebude trvat věčně. Naopak. Rychle to uteče a dítě začne potřebovat i čas, kdy nebude jenom s matkou, a té to většinou pak začne chybět. Dítě se také velmi rychle vyvíjí a ve chvíli, kdy začne komunikovat, samo se pohybovat, matka již nebude taková osamělá. V té chvíli je také možné začít vyhledávat dětský kolektiv, například v podobě mateřských center či sousedů a kamarádů, kamarádky záchranářky... Ve většině případů si maminka potřebuje popovídat. Využijte proto chvil, kdy to můžete udělat – například vezměte si mobilní telefon a na procházce s kočárkem obvolejte svoje kamarádky. Při kolébání dítěte si sedněte na balon a povídejte si s kamarádkou.

Partner jako opora

Když je dítě úplně malé, je velmi důležité, aby měla matka oporu ve svém partnerovi. Ve většině případů mladá maminka nepotřebuje ani tak výrazně pomoci s dítětem – převzetí iniciativy při přebalování či oblékání – ale spíše potřebuje cítit podporu, něhu, to, že si může popovídat, případně poplakat. Také potřebuje trochu „vyvenčit“, například zařídit společný víkend někde v přírodě, kde s miminkem společně stráví příjemné chvíle.

I maličkosti pomohou

Může také výrazně pomoci, když partner zařídí nákup, uvaří večeři či obstará jiný „domácí úkol“ a maminka se může například vyspat a nebo v klidu uspávat a kolébat své dítě, protože nemusí myslet na to, co vše ještě musí udělat, a ať už proboha dítě usne, že to jinak nestihne. Malé dítě a pocit rodičovství si doopravdy užijeme v případě, že je s naším partnerstvím všechno v pořádku. A také pro dítě je velmi důležité, aby nedostávalo pouze izolovanou matčinu či otcovskou lásku, ke zdravému vývoji potřebuje zejména cítit lásku svých rodičů k sobě navzájem. Ale i v partnerstvích, která procházejí různými konflikty či se rozvádějí, se může dítě vyvíjet zdravě a rodiče si mohou péči o potomka užít. Toto téma je však o něco složitější a jeho rozsah je nad rámec našeho článku.

Velké téma: Těhotenství
Přinášíme vám velkého průvodce těhotenstvím. S námi se dozvíte třeba to, jak probíhají jednotlivé týdny před porodem. Co prožijete? Jak se vyvíjí miminko? Co jíst, kdy zajít k lékaři a na co si dát pozor?

Není potřeba se uštvat

To znamená není nutné stihnout vše, perfektně, stoprocentně, včas. Šetřete síly na důležité činnosti, například na to, abyste mohla dítě chovat, mazlit se s ním, a ne je potřebovala odložit a uspat, protože máte dalších tisíc věcí k řešení. Stoprocentní nasazení u úplně malého dítěte se vám mnohonásobně vrátí, až bude dítě starší. Klid, bezpečí a jistota, kterou miminko u matky cítí, neskutečně přispívají k jeho životní pohodě a klidu. Když spí, můžete si lehnout s ním místo toho, abyste například uklízela.

Nebojte se požádat o pomoc

Je možné požádat o pomoc matku, tchyni, manžela a nebo si také zaplatit paní na úklid. Částka, kterou za to vydáte, se vynásobí několikrát v podobě úlevy, kterou vám to přinese.

Jestliže máte pocit, že nošení dítěte je nekonečné, zkuste určité triky či pomůcky. Například šátek či babyvak nebo klokanku. Dítě máte u sebe, ale váš pohyb je přece jen svobodnější, alespoň jednu ruku máte volnou a můžete při tom i něco udělat.

Čas jen pro sebe

Velkou pomocí při zahánění pocitů osamění je také možnost krátkodobých hlídání a možnost být na chvíli s přáteli či sama se svým partnerem. Takže jestliže se nabízí kamarádka, známá, sousedka či babička nebo dědeček, že chvíli povozí kočárek nebo pohlídají, neváhejte. Dítě to ty dvě hodiny bez vás určitě vydrží a vy si náležitě odpočinete. Zejména tehdy, jestliže se budete bavit o tom, o čem je vám příjemné.

A tak jestliže se potřebujete dělit o zážitky s dítětem a pocity při péči o ně, udělejte to. Jestliže se však potřebujete na tu chvíli od dítěte úplně odpojit, zakažte svému okolí se o dětech bavit.

Podělte se o své pocity

Zkuste ve svém okolí najít podobně smýšlející matku. I když vám třeba nebude úplně sympatická nebo se z ní nestane vaše nejlepší kamarádka, občasné sdílení či rada u těch nejběžnějších věcí je velmi přínosná.

Úleva z izolace přichází také v podobě dalších dětí. Zní to sice paradoxně, ale ve chvíli, kdy je dětí víc, je pocit osamění daleko menší. Starší dítě je již schopno daleko více komunikovat, je s ním daleko větší a pestřejší paleta možností, co podniknout. Také nově příchozí dítě není již pro matku takovou stresující zátěží, protože situaci přece jen malinko zná, dokáže se v ní i lépe orientovat a dokáže některé věci předvídat.

A poslední slova na závěr: Přestože se péče o dítě zdá někdy nekonečně dlouhá, stále dokolečka a vyčerpávající, je to to nejdůležitější, co svému dítěti můžeme poskytnout. S přibývajícím věkem se samozřejmě mění i možnosti, co vše s potomkem můžeme podnikat, a pocit osamění postupně mizí, takže nejdůležitější je vydržet.

Připravil server www.sexualne.cz
   
28.05.2008 - Těhotenství a porod - autor: Pavel Miškovský

Komentáře:

  1. [17] MODRA [*]

    jo - já Vás úplně chápu - osamělost jsem si taky prožila - naštěstí jse mse v miláčkově pulroce seznámila v dětské poradně (taky dobrý místo!) s jinou maminou - jak popisujete uplně kámošky nejsme ale je prima někoho mít na ten provozní pokec. a navíc ona i já pracujeme z domova - takže ostatní maminky ktere mě drbou že zanedbávám dítě (jo pravda - nikdo mladýho nehlídá, a tak pracuji jen v noci nebo když spí) jsou jaksi mimo a tak jedna druhou chapeme. Ale z moji vlastní zkušenosti - je největší škudce mladých rodičů vlastní matka novopečené matky!!! Ač mám byt v rámci možností uklizený a zdá se mi vše OK - přijde moje máma - asi tak na 20-30 minut- zkritizuje kde co. Pak se vzbudi malej kterej babičku miluje - přivítají se a moje matka řekne tak já už musím - uplně zoufalé zkoprnělé dítě do té doby šťstné že má babičku nechápe, že mu tato odchází - takže pak asi hodinu řve. Ale úplně zoufale usedavě štká!! a já se můžu rozkrájet a nic nezabere než se pláčem uplně vyčerpá. Je jasné že zbytek odpoledne je uplně nanic!
    tak se mějte - já jsem si bláhově myslela že vnouček moje celkem dobré vztahy s mamou ješ tě vylepší ale opak je pravdou.

    superkarma: 0 27.06.2008, 13:52:13
  2. avatar
    [16] Hanďule [*]

    Nějak pořád hledám na té mateřské ty hromady volného času Nic nestíhám

    superkarma: 0 29.05.2008, 23:06:57
  3. avatar
    [15] Dášule [*]

    Evikus: Docela. Když si k tomu vezmu 2 víkendy v práci a věčné přesčasy, tak jsem většinu času trávila sama.

    superkarma: 0 29.05.2008, 19:08:12
  4. [14] Rikina [*]

    No já nevím, v životě jsem neměla takovou "havaj", jako na mateřské. Před 25 lety na sídlišti, kde nebylo nic než čerstvě postavené paneláky, bez automatické pračky, a tak vůbec podobně, jak už se tu psalo. Ale nějak jsem ty pocity osamělosti neměla, času pro sebe fůru, domácnost uklizenou jako už nikdy potom, a žádat o pomoc matku, tchyni, manžela jsem fakt nemusela, nebyl důvod. Taky nevím, co mají v článku s tím uspáváním a kolébáním dětí, vždyť takové mimino spí prakticky pořád.

    superkarma: 0 29.05.2008, 01:42:20
  5. [13] 7kraska [*]

    No ale ja jsem prave na materske zadny relax nemela...protoze praci mam celkem adrenalinovou.

    superkarma: 0 28.05.2008, 17:30:54
  6. avatar
    [12] RenataP [*]

    7kraska: relax je třeba a nepředstavuju si pod tím plkání s kamarádkou o tom, z čeho mi doma už hrabe

    superkarma: 0 28.05.2008, 16:46:17
  7. avatar
    [11] Radka27 [*]

    Ono se ve článku píše, že než ukízet a dělat domácí práce, tak si máme šetřit síly na mazlení s dítětem a raději se věnovat jemu než domácím pracem. Souhlasím, ano. Ale nikoliv doslova, protože dítě musí matku vidět dělat nějaké práce, musí ji vidět prát, věšet prádlo, vařit, mýt nádobí. Je to výchovné. Obě situace - práce vs. věnování se dítěti musejí být vyvážené. Pokud se budu jen věnovat pracem, zanedbám dítě, pokud se budu jen věnovat dítěti, budeme se za chvíli brodit v hromadách nepořádku.

    No a jinak k tématu: Není to žádná sranda na té dovolené.

    superkarma: 0 28.05.2008, 16:44:39
  8. [10] 7kraska [*]

    Zaplat pambu mi dali ve firme praci na 1 den v tydnu od 3 mesicu mimina...a po vecerech jsem jeste neco delala do prace. Jinak by mne psychiatrie neminula.

    superkarma: 0 28.05.2008, 14:17:33
  9. avatar
    [9] marylin [*]

    hajcena: jo a kdo by si tu s nama povidal . kdyz bys byla porad doma

    superkarma: 0 28.05.2008, 12:28:43
  10. avatar
    [8] verkaH [*]

    svetluszka: Tak to se máš... Ne že bych měla málo kamarádek, ale většina má odrostlejší děti a tak toho "plkání" není tolik. Ale vadí mi, že u nás není žádné kloudné dětské hřiště (a to nemyslím jen pro ty nejmenší). Od roku 2001 chodím, píšu na úřad, zvu tisk i talevizi, ale marně. Stále slyším: " nejsou peníze, musíme vytipovat , kde hřiště postavíme.... A už 7 let vytipovávají. Jediné co pro děti udělali, byla instalace dřevěné konstrukce se skluzavkou na místě rozpadajícího se hřiště, 1,5 km od centra, kde není ani chodník a podél hřiště vede silnice ke garážím a k hraničnímu přechodu. A aby nás moc nerozmazlili, zakopali konstrukci málo, tak "museli " prostor který vznikl mezi sluzavkou a zemí zalít betonem (vytvořili pěkný val). Pak to zasypali pískem a aby se jim nerozlézal, vytvořili kolem z plastových sloupků kruh o průměru 1m. Opravdu bezpečné . Z oplocení, které jen zabraňuje úniku míče z hřiště trčí dráty a všude se válí střepy zanechané omladinou po bujarých oslavách.....

    superkarma: 0 28.05.2008, 09:56:23
  11. avatar
    [7] Pentlička [*]

    Lindaa: já jsem tohle zažila nikoli v zahraničí, ale u nás před cca 25ti lety. přestěhovali jsme se na nové sídliště, kde nebylo nic, jen paneláky a mezitím haldy hlíny. Obchod byl v malém likusáku. Neměli jsme telefon a jediná budka byla stále pokažená. Měla jsem 2 kamarádky, které byla ještě svobodné a bezdětné a na mojí mateřské mě navštívily tak 3x a radši prchaly v dál. V našem sídlišti sice byly jiné matky s kočárky, ale já jsem hrozný introvert a nedokážu se jen tak dát do řeči s cizími lidmi. Oslovila mě jediná matka, já jsem byla tak šťastná, že budu mít kamarádku, ale pak se ukázalo, že te to nějaká zarytá baptistka a myslela si, že naláká novou ovečku do církve. Nebýt toho, že občas přišli naši a vzali děti na procházku a o víkendu zas pohlídala druhá babička a mohli jsme jít s manželem na výlet nebo do kina, tak jsem asi skončila v blázinci.

    superkarma: 0 28.05.2008, 09:43:46
  12. avatar
    [6] svetluszka [*]

    ..no, já bych spíš řekla, že mateřskou "proplkám" s "kamarádkama"
    Až se mi zdá, že těch návštěv a káviček je u nás nějak přespříliš a někdy bych taky ráda byla s děckama sama...

    superkarma: 0 28.05.2008, 09:35:06
  13. [5] Lindaa [*]

    Jo jo znám, bylo to asi nejhorsí období mého zivota. Já se v druhém mesíci tehotenství odstehovala do Dánska (jojo byla jsem mladá a BLBA), bydleli jsme u tchána v obrím baráku, kde v okruhu 15 km clovek potkal max. lisku nebo kone. Mesíc pred porodem manzel konecne získal hypotéku a koupili jsme pidi byt ve meste kde pracoval, asi 70 km od tchána. Nikoho jsem neznala, jazyk neumela a najednou jsem se ocitla sama v novém meste s hyperaktivním miminem a manzela jsem videla tak 6-10 veceru v mesíci, jinak byl na mori. To co se popisuje v clánku jsem si vyzkousela az do dna, ale az tak od dceriných 2 let, protoze do té doby jsem byla ráda, pokud aspon na pul hodiny usnula a já si mohla doprát luxus dojít si na záchod a nebo aspon na chvilku omdlít do postele. Na nejaké myslenky o cemkoliv mi energie nezbývala. Doma to stabilne vypadalo jak po výbuchu sopky, porádne jídlo jsem si zvládla uvarit tak 1x týdne. Kdybych se rozkrájela tak nejaký systém nebo rytmus jsem dceri zajet nedokázala, jediné co jsem ji naucila bylo, ze byla zticha v kocárku a tak jsem denne najezdila spoustu kilometru po meste a okolí. Sama. Nejdrív jsem se naivne domnívala, ze na svých pochuzkám potkám jiné kocárky a treba se s nekým seznámím aspon anglicky. Velký omyl. Taky se kocárek pouzívá tak maximálne vyhodit na zahradu se spícím miminem a nebo vyndat z auta, projet obchody a zase autem odjet domu. Materská centra nejsou, na pískoviste a podobné pitomosti se tady nechodí, na miminkovské plavání jsem chodit nemohla (mám alergii na chlór). Proste "spousta" mozností jak se s nekým seznámit. Lepsit se to zacalo az kdyz se narodila druhá dcera, to jsem se poucena situací uz v porodnici seznámila s jinou maminou, a pak kdyz starsí dcera zacala chodit do skolky, tak jsem obcas potkala na ulici jíné rodice a hodili jsme rec. Do té doby jsem si venku pripadala neviditelná - nikdy jsem nepotkala nekoho kdo by me pozdravil, nikoho na koho bych mohla zavolat ahoj - proste des.

    superkarma: 0 28.05.2008, 08:21:42
  14. [4] hajcena [*]

    Dítě, stěhování na vesnici(ja z velkeho mesta), osamělost - krize.to byly moje pocity. Navic mi prislo, ze mi celkem rychle klesa IQ, tak jsem sla po roce a pul do nove prace. Syna hlida moje maminka a obema jim to moc svedci. Nerikam, ze mi spolecne chvile nechybi, nejradsi bych mela praci na pul uvazku, ale to pri me profesi proste nejde. Zas na druhou stranu si uz nedovedu predstavit byt na materske.

    superkarma: 0 28.05.2008, 07:52:56
  15. avatar
    [3] Evikus [*]

    Dášule: Ze 30 dnů v měsíci byl doma manžel 27 dní, to se ti zdá málo?

    superkarma: 0 28.05.2008, 07:48:29
  16. avatar
    [2] Dášule [*]

    Byla jsem přesně v popsané situaci. Otěhotněla jsem krátce po přestěhování do malé vesnice. Dojížděla jsem do zaměstnání do okresního města, kde jsem chodila i ke gynekologovi a tam jsem i rodila, na rozdíl od místních maminek. V obci jsem neznala téměř nikoho, navíc jsme bydleli dost mimo. Manžel každý měsíc odjížděl na 3 dny služebně pryč a ty tři dny jsem mluvila jen s prodavačkou v obchodě. Práci jsem si moc zorganizovat neuměla, automatickou pračku jsem neměla, takže vyváření plenek, věšení, žehlení. Jak jsem se předtím těšila na mateřskou, tak jsem se těšila do práce. Navíc s prvním dítětem byla jen mateřská, takže 7 měsíců z jednoho platu. Když vidím, jak zcela jinak žije na mateřské dcera, moc jí to přeju. Ale je to tím, že bydlí ve městě, kde má řadu kamarádek, mateřské centrum. Ty rady, které autorka dává, jsou dobré, ale myslím, že většina maminek, které tu možnost mají, je nepotřebuje, protože to jsou věci, které vědí. A pro ty, které jsou na tom podobně, jak jsem byla já jsou k ničemu.

    superkarma: 0 28.05.2008, 07:38:30
  17. avatar
    [1] RenataP [*]

    "HLUK DÍTĚTE" jak je trefně popsáno ruší opravdu vždy a všude... Pamatuju si, že zhruba rok jsme ze zvyku koukali na zprávy a měli z toho jenom obrázky ....

    A než podobně smýšlející kdákající slepici s hlavou plnou hovínek, plínek a kojení, tak radši odložit dítě tatínkovi a vyrazit na filatelistickou burzu...třeba.

    superkarma: 0 28.05.2008, 07:10:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme