S manželem jsme se seznámili na vysoké škole - byl zábavný, milý, znal spoustu věcí, chodili jsme nočním městem a vyprávěl mi o hvězdách, hrál na kytaru, zpíval... minimálně dvakrát týdně jsme chodili do kina - prostě bylo to super.

Po škole jsme se vzali, plánovali budoucnost a bylo fajn.

Pak ale vstoupil do našeho života počítač - nejprve jeden obrovský, který zabíral celou místnost, manžel u něj pracoval, já byla na mateřské dovolené. Čekávala jsem na manžela s kočárkem u továrny po skončení pracovní doby, pak jsme se spolu procházeli parkem, zavedl nás domů a šel zpět do práce - "hrát si na počítači" - programovat.

Po revoluci odešel z práce, že se bude programování plně věnovat - doma z obýváku. Zpočátku to bylo výborné, zakázky se jen hrnuly, práce přinášela zisky a manžel byl šťastný. Sice na rodinu neměl moc času, ale chvilka se vždy našla.

Stal se z něj workoholik, neuměl odejít od počítače na déle než 2 hodiny - nikam jsme nechodili, nikdo k nám, aby ho nerušil. Chodili jsme s dětmi kolem něj po špičkách "ticho, tatínek pracuje".

Pak ale přišel útlum, programy nikdo nechtěl, manžel upadl do depresí, "makal" přes 16 hodin denně a žádné výsledky. Byly dny, kdy jen ležel a koukal do stropu - občas jsem byla ráda, že si alespoň hraje hry.

Léčení na psychiatrii nepřinášelo výsledky, prášky ho jen utlumovaly, nevěděla jsem, jak mu pomoci.
Posílala jsem ho "do práce", že přijde na jiné myšlenky, že takového programátora jistě někde ocení a "po večerech si bádej, jak chceš". Nešel, tvrdošíjně se držel svého programu, který vypiplal, a snažil se ho uvést do života. Ale konkurence ho převálcovala.

Nakonec odešel z domova - odstěhoval se ke kamarádovi, dál makal "od nevidím do nevidím", úplně se izoloval od světa.

Po roce živoření to vzdal - že teda půjde do práce - ale s námi žít nechce.

Rozvedli jsme se, odešel za prací, nestýká se ani se mnou, ani s dětmi - programuje a nikdo ho neruší.
S milenkou se dá bojovat, s počítačem ne.

karieristka

Přemýšlím, co napsat, protože si říkám, že mužů, kteří rádi pracují s počítačem, má možná většina z ž-in. Ale dá se poznat chvíle, kdy už práce přechází v závislost a z člověka se stává workoholik?

Dnešní téma se dotýká každého z nás, tak nám napište, jak jste na tom vy?


Dnešní téma
Já a počítač

Proč máte doma počítač?

Kvůli komu?

Kvůli čemu?

 

Živí vás počítač?

Musela jste se s ním kvůli práci naučit?

Kdo vás učil? Příručky, partner, škola, vy sama?

Jaké byly vaše začátky?

 

Je počítač váš nepřítel?

Proč ho nemáte ráda?

Kdy si připadáte nejvíc bezradná?

 

Požádáte muže o pomoc, když si nevíte rady?

 

A co vaše děti?

Jsou na něm již závislé?

 

Proč je počítač super a proč je lepší ho nemít?


napište nám na: 

redakce@zena-in.cz

Reklama