Reklama

Tak bílý březen nepamatuji. A nejsem v tom sám. Zrovna, když jsem si říkal, že bych měl nějak víc reflektovat letošní rozmary počasí, dorazil příspěvek od čtenářky ToryToryTory...

Když vyhlédnete z okna, jak se vám líbí zasněžená březnová krajina? V únoru jsem se radoval, že letos budou silná pole a bohatá úroda, co se ale stane, když je i březen bílý? Uvidíme...

Krásnou ilustraci stávajícího počasí mi zaslala čtenářka ToraToraTora.

Pařeniště

Zamilovala jsem se. Koukalo na mne z letáku jednoho obchodu a dalo mi v jeden ráz zapomenout, jak urputně jsem toužila loni vyasfaltovat zahrádku. Pařeniště. Tedy vlastně takové malé decentní pařenišťátko. Musela jsem ho mít. Mělo přesně ty rozměry, které by případné zahrádkářské úspěchy nestavělo příliš hanbatě na odiv a pravděpodobnější neúspěchy cudně skrylo.

Když jsem se v konečně do růžova vyspinkala, najedla a znovu vyspinkala, leželo už tam pařenišťátko poslední. Ani nevím, jak jsem ho dostala do auta. Jeno si pamatuji, že dceru jsem dala naležato pod něj a sama jsem se za volant přikrčila jak za kulomet. Nicméně rozměry krabice dávaly tušit, že s ním moc práce nebude. Maximálně tolik co s igráčkem. Proč by jinak ta bedna byla tak veliká?

Na zahradě se konalo slavnostní otevření. Však to znáte, když si koupíte skříňku v tom obchodě s koňskými koulemi. Pár prken, pytlík s šroubečky, druhý s provizorním nářadíčkem a návod, který by pochopil i makak. Za čtvrt hoďky hotovo.

Jenže z kartonu se vyvalilo asi milion součástek, čtyři sáčky s šroubečky, jaké jsem nikde neviděla a nářadíčko… nikde. „No neblbněte, já nemám ani kombinačky.“ Bonusem byl návod, který patřil k poněkud jinému typu pařeniště, než jsem zakoupila. Přeci to nepovezu zpátky. Ani dcera už nechtěla cestovat v poloze syrského utečence. Dílem proto, že si v leže lépe prohlédla, co dokáží děti se sedačkou v autě pokud ji mají coby odpadkový koš a rohožku v jednom.

Dala jsem se na vojnu a rozhodla se bojovat. Co nebylo v návodu, vyplynulo z fantazie, obrázku na krabici a určité představy o obdélníkovém půdorysu. Namísto klíče jsem na utahování matek používala své prsty. Nutno podotknout, že i přes výhrůžky meteorologů jarem , jsem rtuť na teploměru ani nezahlédla. Patrně se schovávala někde v teple. Cit v rukou tak byl brzy minulostí. Řezné rány na mé pravé ruce jsem si všimla až sledováním krvavých stop na panensky bílých stěnách pařenišťátka. To zatím připomínalo cokoliv, jen ne inkubátor křupavoučkého salátu, kedluben nebo macatých ředkviček.

Vzala jsem útokem hobby market. Jenže tam bych snáz sehnala rovnák na ohejbák. Za prvé jsem ani nevěděla, co hledám a za druhé jsem nebyla ochotna dát denní mzdu za něco mezi otvírákem na konzervy a heverem. Naštěstí prodavač pochopil, že má tu čest s uplným bláznem na pokraji nervového vyčerpání a prodal mi něco univerzálního, ale zase tak malého, abych tím sobě nebo jemu nedokázala ublížit. Pro jistotu jsem u kasy přihodila ještě energy drink.

Halelujah. Vzpomínaje na Hanše s Vrbatou jsem pokračovala v montáži. Vidina vlastních ředkviček mi byla motorem. Zbytek věcí kolem mne popoháněl čerstvý severák. Nebyla bych to já, kdybych si část šroubků nevyhodila s odpadem do koše. Zpestřila jsem si alespoň dopoledne několika velmi expresivními slůvky a půl hodinkou hledání.

Poslední součástky zbývající na ojíněném trávníku patřily k záhadám největším. Dílem proto, že jsem návod již dávno vyhodnotila jako a) zbytečný, b) topivo, c) obojí. Cé je správně. Dlouho nehřál, byl jen desetistránkový. Nakonec mi došlo, že ty prapodivné šperháky jsou asi větrání. Vzhledem k zbaběle se schovávající rtuti teploměru nebudou ještě dlouho třeba.

Hotovo. Vítězoslavně jsem se rozhlédla po zahrádce. Rozhodla jsem, kam své veledílo umístím a mazala pro hrábě. „Co je?“ nechápala jsem, když namísto vytvoření brázdy vydaly jen krátké zazvonění. Cinkla jsem s nimi ještě párkrát o na beton zmrzlou půdu. „Jdu domů, Matko přírodo, ty mě taky.“

Chvíli jsem zase toužila po partě asfaltérů, než jsem opustila zahrádku stejně jako prokletý pařník. Nebyly v něm ani ředkvičky, ani salátek. A už ani iluze. Naštěstí moc pozornosti budit nebude. Zrovna dnes ho zakrylo dvacet čísel sněhu.

Předpověď na letošek: Mičurin ze mě ani letos zase nebude.

Pozitivní závěr: Vzhledem k dosavadnímu průběhu jara si nebudou moc vyskakovat ani ostatní zahrádkáři.

Moudrost na konec: Spálit návod před dokončením instalace je blbost. I když je prokazatelně k něčemu jinému. Našla jsem totiž ještě jeden sáček součástek. No co, archeologové si také nevědí rady s pyramidami, takže já s jedním blbým pařeništěm už základy vědění nevyvrátím, že.

ToraToraTora

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.


Za příspěvek moc děkuji, počasí je vážně divoké, ale věřím, že si pařeniště letos ještě užijete! A teď už zase honem k tématu...

Téma dne 19.3.2013: Jste dobrá vrba?

  • garnierDostala jste se někdy v životě do situace vrby?
  • Co se přesně přihodilo?
  • A jak to dopadlo?
  • Má podle vás vrba vůbec šanci urovnat rozbitý vztah?

Své příběhy zasílejte na již notoricky známou e-mailovou adresu (viz níže). Jednu z přispěvatelek odměníme dětským šamponem Garnier Kids Zelené jablko. E-maily s příspěvky zasílejte nejpozději 19.3.2013 do 15.00 hodin a nezapomeňte v předmětu e-mailu uvést heslo: VRBA.