Ještě jednou pěknou středu do redakce i čtenářkám a čtenářům,
 
pravdou je, že první příběh byl až moc smutný, a tak to zkusím trošku vylepšit. Vzpomněla jsem si na jeden zážitek z loňského léta. Vytáhla jsem tenkrát kamarádku na hudební parník jednoho pražského rádia. Bylo krásně a já byla vděčná za chvilku odpočinku.
 
Hostem na parníku byl tenkrát Pavel Vítek, a jelikož se s ním kamarádka znala, seděly jsme u stolu s ním a s Janisem Sidovským. Tak jsem se zabrala do rozhovoru, že jsem nepostřehla, co se okolo děje, a najednou slyším, jak Jitka křičí: ,,Tady Janča!" A drží nad hlavami mou ruku. Zeptala jsem se, co že se to děje? ,,Budeš soutěžit!". To už si pro mě přišel moderátor Marek Černoch a odváděl mě kamsi do středu parníku. Chtěla jsem být za hrdinku a tak, i když rozpačitě, jsem čekala na to, co se bude dít.
 
Když však z jeho úst zaznělo, že vybraní čtyři soutěžící budou naživo celému parníku zpívat, zatočila se mi hlava. A jediná myšlenka byla: JÁ JI ZABIJU!!!. Snažila jsem se omluvit ze soutěže s tím, že nemohu způsobit hromadné neštěstí všem zúčastněným, ale marně. Zpívala jsem jako třetí v pořadí písničku Zrcadlo od Karla Černocha. Nutno podotknout, že zpívám děsně falešně a ani neznám celý text písně. Ale na druhou stranu jsem neměla co ztratit, a tak jsem zvolila nějaký styl a nějakým zázrakem se mi podařilo to přežít. Získala jsem za svůj výkon dokonce pochvalu a krásnou bílou obr košili. Navíc jsem pobavila celý parník včetně Pavla Vítka.
 
Dnes se tomu směji, tenkrát jsem spíš prý vypadala na tu vraždu :-)))
 
Přikládám fotečku těsně po své veřejné pěvecké premiéře.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Pěkný zbytek dne
 
Jacquelline

No moc vám to sluší! Já jsem příšerná trémistka, takže bych snad radši skočila z paluby... Hlavně že jste si zachovala nadhled.

Když jsem jako malá vystupovala na přehrávkách v lidušce s hrou na klasickou kytaru, zapomněla jsem samou trémou druhý řádek skladby, tak jsem taky zachovala chladnou hlavu a hrála znovu ten první - že to třeba naskočí. No, nenaskočilo to ani podesáté, a to už si pro mě na jeviště přišla paní učitelka a z toho kolotoče mě vysvobodila :-).

 

Reklama