.

Po tragické smrti syna jsem dceři řekla, že jsem ho měla raději, než ji. Teď mě to trápí!

Novinky

Po tragické smrti syna jsem dceři řekla, že jsem ho měla raději, než ji. Teď mě to trápí!

Milé Ženy-in, mám tady příspěvek, který chci zveřejnit. Je to velmi citlivá věc a doufám, že i vy naší čtenářce, která prosí o vaše názory, citlivě poradíte. Třeba jste prožily něco podobného. Děkuji vám milá mamijarko za vaši důvěru...

Ráda bych se vám svěřila s něčím, co mě celkem trápí a jelikož je určitě většina z vás matkami, poradíte mi, co mám, respektive nemám, dělat.

Třeba mě odsoudíte, ale snad ne a pochopíte. Jste první, kromě dcery, kdo o tom bude vědět a proto oceňuji anonymitu na tomto webu. Milovala jsem neskutečně svého syna a byl to prostě můj,maminčin chlapeček.

Když v 15 letech tragicky zahynul, zhroutil se mi svět a můj život jakoby skončil. Díky dceři jsem se z toho celkem dostala a fungují dál v rámci možností. Koupila psa, pak se jí narodily moje vnučky a jsem šťastná. Svoji dceru miluju a moc si jí za všechno vážím.

ALE.....jednou, ve slabé chvilce jsem udělala něco, co je opravdu ošklivé a bolestivé.

Stalo se to pár měsíců po pohřbu a já jen truchlila, řekla mi, že už musím jít ven, mezi lidi a také jít do práce, abych myslela i na něco jiného.

Řekla jsem jí, že to pro mne není jednoduché žít bez mého chlapečka a pak tu hroznou větu, že jsem ho měla raději než ji. Dcera kupodivu zareagovala tak, že mi odpověděla, navíc s úsměvem, že to ví a že jsem naivní, jestli jsem si myslela, že to nepoznala. Ale že to chápe a že to zvládnem a dala mi pusu. Tu scénu mám pořád před očima a moc mě to dodnes mrzí. Myslím na to a přemýšlím, jestli to s ní znovu probírat, promluvit si,zda ji to netrápí anebo to nechat být,když to tehdy tak ''sportovně,, přešla.

mamijarka

   
06.06.2014 - Čtenářské příspěvky - autor: Lucie Ulmanová

Komentáře:

  1. avatar
    [16] Barbucháč [*]

    pokud tě to pořád takhle trápí, tak bych to určitě nepřecházela a s dcerou si o tom promluvila

    superkarma: 0 07.06.2014, 16:27:45
  2. avatar
    [15] fialinka [*]

    Zdá se, že vaše dcera je skvělá ženská, která možná opravdu už tehdy věděla víc než vy... není třeba se v tom dál rýpat, ale pokud bude čas a nálada, nikdy neuškodí říct jí, jak ji máte ráda, a třeba přijde řeč i na toto...

    superkarma: 0 07.06.2014, 13:14:29
  3. [14] mamijarka [*]

    Děkuji za podporu všem.

    superkarma: 0 07.06.2014, 10:40:54
  4. avatar
    [13] Suzanne [*]

    mamijarka — #11 V bolesti člověk dělá a říká různé věci. Dcera je moudrá, chápavá, ale některé věci v člověku ulpívají, aniž by chtěl. Možná by nebylo od věci si jeden večer zajít na večeři, popovídat a říct, že to bylo v šílené bolesti ze ztráty. Měla by to vědět. A přecházet něco, co člověka trápí, a co možná trápí i toho druhého, to se dlouhodobě nevyplácí. Bude to dobré Sml22

    superkarma: 4 07.06.2014, 08:19:27
  5. [12] pohadka [*]

    Vím, že láká nepitvat to, vše přejít, spoléhat na dceřin nadhled, atd. Jenže mám kamarádku, která byla v situaci dcery před cca dvaceti lety. Po vyřčení téměř totožného od své mámy sice nebyla schopná úsměvu ani reakce, že to chápe, nicméně nehnula brvou a "přešla to". Navenek to nějakým způsobem překousla a nikdy se k tomu doma nevraceli, ale .... v rozhovorech s námi (přáteli, známými) to zmínila už minimálně stokrát, když už se stane a má třeba trochu opičku na nějaké oslavě, zaručeně se nakonec rozlítostní nad tím, co si tenkrát vyslechla a nejednou to skončí hořkýma slzama, trápí se a nedokáže pochopit, proč si to máma nemohla nechat i pro sebe, pokud něco takového cítila. Jinak je to dospělá a navenek velice vyrovnaná žena. Její rodiče by nikdy nenapadlo, že těch pár vět vyřčených matkou v bolesti nad ztrátou sourozence v ní takhle přežívá a bolí. A jí by zrovna hodně pomohlo, kdyby se k tomu matka vrátila a něčím to zmírnila, popřela, nebo se jen prostě omluvila. Podle mne je možná zralá na nějaký pohovor s psychologem, kdo o všem víme, je nám jí líto, ale možná i ten psycholog by poradil, že by doma potřebovala jen slyšet, že z mámy tenkrát mluvila šílená bolest a že to tak ve skutečnosti nebylo a není ...

    superkarma: 3 07.06.2014, 07:42:50
  6. [11] mamijarka [*]

    libuno — #10libuno, moc Vám děkuji, a máte pravdu,ve všem.

    K psychiatrovi a psychologovi mě hnalo hodně lidí a díky dceřin a jedné kamarádce jsem nemusela ani za jedním, dcera se mě starala,že jsem jen několik dnů jedla léky na uklidnění a pak koupila pejska,abych se rozptýlila. To je lepší než sto doktorů.

    A kamarádka poskytla kdykoliv rameno na vyplakání.

    1. na komentář reaguje Suzanne — #13
    superkarma: 0 07.06.2014, 07:34:44
  7. [10] libuno [*]

    Milá mimijarko,

    já Vám povím svůj příběh. Nemohla jsem před více jak 30 lety otěhotnět. Podstoupila jsem vyšetření v nemocnici, kdejaké odběry, sledování ... Když jsem se vrátila po týdnu, přišla menstruace a já otěhotněla (v září jsem byla v nemocnici). Syn se narodil v červenci dalšího roku. Manžel mi tenkrát řekl, že mám syna s doktorem. Víte, jak mi bylo? Dodnes to mám v paměti! Nezapomenete, ale musíte odpustit!

    Tudíž, jednala jste zkratkovitě, nicméně mám pocit, že ty ženské ulpívají na těch mužských potomcích.

    Udělejte za tím čáru. Vysvětlete dceři svoji pohnutku. Jsou lidé horší než Vy. Nikoho jste nezavraždila, nezpůsobila žádnou újmu. Život jde dál, chovejte se normálně, nemějte výčitky. Přeji Vám vše dobré. Žádného psychologa nepotřebujete! Vše ukáže čas. Držím palce.

    1. na komentář reaguje mamijarka — #11
    superkarma: 0 07.06.2014, 01:02:03
  8. avatar
    [9] paníliška [*]

    No, ve chvíli bolesti jsi to vyslovila, ale dávno před tím ses tak i chovala, když to dcera věděla. Sml80 Se svým svědomím se budeš muset vypořádat sama, nepitvej se v tom, ale dceři dej znát či jí řekni, že ji máš ráda a vážíš si její podpory.

    superkarma: 5 06.06.2014, 16:20:45
  9. avatar
    [8] vladka321 [*]

    Mamijarko,

    když člověk někoho ztratí, kolikrát teprve tehdy sám pochopí, jak „ten někdo“

    pro něj byl důležitý, jak ho miloval a jak život bez něj je těžký a

    nepředstavitelný. Možná bych s dcerou sedla k vínu, či čaji a takhle jí to řekla a také

    bych jí řekla, jak moc ji mám ráda, co pro mě znamená a jak můj život naplňují

    její báječné dcerky. 

    Ovšem osobně si myslím, že již tehdy Vaše dcera tu obrovskou

    bolest pochopila a bude chápavá i nyní. Máte skvělou rodinu a je fajn, že to

    tak vnímáte. Jak zde píši jiné kolegyně, tak by se k tomu nevracely. Ano, možná

    tak by to také mohlo být, potom se ale nezbavíte vašich nezodpovězených otázek

    a budete zbytek života tápat, zda Vám dcera odpustila, či jí to také třeba tam

    někde v nitru bolí?

    Určitě tím mnohé vysvětlíte, alespoň sobě a uleví se Vám.

    superkarma: 0 06.06.2014, 15:53:31
  10. [7] Klára Křížová [*]

    Brixik — #2 Ano, taky bych to tak udělala.

    superkarma: 0 06.06.2014, 14:42:37
  11. avatar
    [6] gerda [*]

    nechat být a nevracet se k tomu! Lidi toho napovídají, pak je to mrzí...

    superkarma: 0 06.06.2014, 14:29:14
  12. [5] cilani [*]

    a to já bych jí poděkovala za to, že při mě stála i když jsem vyřkla slova nemilá, která byla způsobená bolestí.. Zopakovala bych jí, že ji nejen miluju, ale také že si ji velice vážím a děkuji jí za oporu...

    superkarma: 7 06.06.2014, 14:20:29
  13. [4] Rikina [*]

    Už bych do toho nešťourala. Když se narodily vnučky, tak od té události uplynulo zřejmě několik let. Vůbec bych se k tomu nevracela. Ono by to mohlo teď napáchat víc škody než tenkrát, kromě toho si myslím, že není možné mít rád víc lidí naprosto stejně. Vždycky v tom nějaký rozdíl bude a je zbytečné se to nějak snažit poměřovat a hodnotit. Sml80

    superkarma: 1 06.06.2014, 14:17:50
  14. [3] FAXÍK [*]

    Dcera to vzala dobře, ale určitě ji to musí bolet. Já bych to s ní ještě jednou probrala a omluvila bych a dál se k tomu nevracela.

    superkarma: 0 06.06.2014, 14:12:26
  15. avatar
    [2] Brixik [*]

    Spíš bych zvažovala, jestli by si autorka článku neměla zajít k psychologovi a s ním to rozebrat

    Pocity viny nejsou k ničemu dobré, ale sama vím, jak těžké je se jich zbavit a dobrý psycholog nebo terapeut by měli umět pomoct.

    1. na komentář reaguje Klára Křížová — #7
    superkarma: 0 06.06.2014, 14:09:28
  16. avatar
    [1] Věrulinka [*]

    Jak píšeš, dcera to přešla s úsměvem, už bych to nepitvala Sml23Sml79, byla jsi rozrušená, což je pochopitelné Sml79

    superkarma: 0 06.06.2014, 14:07:22

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme