Reklama
 

Krásný den všem ženám-in,
za ta léta, co jezdíme po různých koutech světa, už jsme bydleli leckde. Vzpomínky jsou různé. V rámci úsporných opatření na našich dlouhých cestách si k ubytování vybíráme hotely a ubytovny té nejlevnější kategorie. Nejraději máme tzv. homestay, kdy rodina bydlící ve velkém domě pronajímá pár pokojů a vy vlastně žijete s nimi, je to hodně domácké a člověk pozná, jak se žije v rodině vzdálené tisíce kilometrů od té vlastní. Pak jsou tu guesthausy a hostely, společným znakem je, že za těch pár korun (dolarů) člověk nesmí čekat žádné zázraky a musí počítat se společnou koupelnou a občas nějakou tou havětí…

Když tak zalovím v paměti, asi nejhorší bylo ubytování v egyptské oáze Al-Fayyum, kde jsme za pokoj platili 35 Kč na osobu. Což o to, společné sprchy (no sprchy…) bychom přežili, ale to, že vedle jediného umyvadla byla používaná pánská mušle, to už bylo moc i na Michala.
Několikrát jsme spali v asijském hodinovém hotelu, prostě proto, že nic jiného v daném městě nebylo. Tohle ubytování také bývá velmi levné, ale nemusím asi dodávat, že kvalita spánku bývá nevalná a o sociálním zařízením raději pomlčím.
V krajním případě spíme ve stanu v kempech, obecně říkám jen brrrrrr. Nejraději spíme pod širákem na horské louce, ale to by bylo na jiné vyprávění. Už jsme bydleli v amazonské bambusové chatce společně s několika pavouky, v kajutě jachty o rozměrech 2x2 metry, ve vysokohorských jihoamerických „hotelech“, kde jsme se klepali zimou i pod péřovým spacákem a dekou a kde záchod vůbec nebyl (o sprše nemluvě), v domečku na téměř opuštěném ostrově, kde byla jen dešťová voda, také jsme bydleli s ropuchou, hovící si ve vlhké koupelně, cvrčkem, šváby, mravenci a přerostlým gekonem, který na mě vyjuknul tak, že jsem zaječela, krysami, které nám rozežraly zásoby jídla, a proto jsme se raději přestěhovali do vykachličkované místnosti, kam nemohly...
Asi úplně nejlevnější byl pokoj na Sumatře za 1 USD (pro oba na noc) s koupelnou, balkonem a výhledem na jezero. Problém byl, že balkon neměl odtok, a když začalo pršet, v našem pokoji na podlaze stála voda.
A nejlepší ubytování?
Poslední den v peruánské Limě jsme se šli projít a minuli Hotel Sheraton. V průvodci jsme četli, že stojí 180 USD na noc a říkali si, že kdo ví, jestli v něm někdy budeme bydlet. Odpoledne jsme jeli na letiště a u přepážky nám oznámili, že let byl přeložen na čtvrtou hodinu ranní a že máme od letecké společnosti zajištěno ubytování. Posadili nás do standardního omšelého autobusu a odvezli přes celé město do hotelu.... do 5* Hotelu Sheraton! To jsme tedy koukali! Zaměstnanci hotelu také, protože nízkonákladovou Iberií létají povětšinou omšelí batůžkáři. Hotelový personál nebyl evidentně připraven na takovou bandu lidí, ale Iberia nám dokonce poskytla večeři ve formě švédských stolů. Michal si naposledy dal ceviche, což jsou syrové ryby naložené v citronové omáčce. To by nebylo nic zvláštního, kdyby mému muži nezačalo být strašně špatně a nestrávil celý let na záchodku a nezvracel ještě 2 dny poté. Šest týdnů jsme jedli u stánků na ulici a nic nám nebylo. Jednou jsme jedli v pěti hvězdičkovém hotelu, a jak to dopadlo…
A jelikož mně maminka jednou vyčetla, že vůbec nefotím místa, kde spíme, pár fotek jsem od té doby udělala. Na té první je pejsek Muňeka a paní Maria Elena z ekvádorské Cuency, s jejíž rodinou jsme bydleli, na druhé fotce je pokojík z guatemalského Monterrica (cca 300 Kč za noc s koupelnou a bazénem). Mám i foto z nejlevnějšího egyptského hotelu (viz článek), ale její kvalita je špatná.





Co nejkrásnější zážitky na vašich cestách přeje

paviocko


Milá paviocko,
koukám, že už jste procestovali pěkný kus světa. Vy byste mohla napsat cestopis.
Díky za alespoň virtuální výlet do (pro našince) naprosto neznámých končin.