Bulvár

Po svatbě kamarádky nastal zlom


Těch zlomů pár bylo - rozchod s první velkou láskou, konec studií a začátek práce, děti... Budete se divit, ale tím "nejzlomovějším" pro mě byla svatba mé kamarádky.

Podotýkám, že nejlepší kamarádky. Takové té, co se s ní nemusíte dva roky vidět a pak pokračujete v hovoru přesně tam, kde jste před dvěma lety přestaly. Spřízněná duše od základky. Absolvovaly jsme spolu spoustu práznin i dovolených, lízaly si rány z rozchodů, povzbuzovaly se v úspěších. Třeba jsme na sebe neměly čas, ale věděly jsme, že ta druhá existuje. Vlastně to tak funguje dodnes.

Zavoláme si třeba jen k svátku a narozeninám, ale vzpomeneme si na sebe každou chvilku. Máme se v srdíčku - bylo to tak a vždycky bude. A ten zlom? Přišel v roce 1999.

Má přítelkyně měla zajímavý vztah. Se svým přítelem se měli moc rádi, neuvěřitelně se k sobě hodili, a přece se rozešli. Nikdo to nechápal. Jen já věděla, že to nebylo ze strany mé kamarádky. Viděla jsem, jak trpěla. Vytáhla jsem ji na dovolenou, kde se neuvěřitelnou náhodou setkala se svým expřítelem. Naoko byli oba v pohodě, ale já viděla, jak se oba trápí. Expřítel se totiž prý ještě nechtěl vázat...

Ale, je-li si někdo předurčen, neuteče. Nevydrželi to a vrátili se k sobě. Oba zářili štěstím. Jednou mě a mého přítele (dnes už manžela) pozvali na večírek. A tam to prasklo - tajně se vzali.

Bylo to úžasné, tolik jsem jim to štěstí přála, moje kamarádka jen zářila a její novomanžel byl snad nejpyšnějším mužem na světě. Ten zlom se dostavil večer po oslavě. Dojeli jsme s přítelem domů, já se
vrhla na alba fotek z našich "dávných " let a spustila nezastavitelný proud slziček.

Tímhle okamžikem pro mě skončilo dětství (a podotýkám, že mi bylo¨28). Moje kamarádka, moje dětství, moje nespoutané mládí - věděla jsem, že to skončilo. Nebyla to žárlivost, že se má kamarádka vdala první, vždyť tehdy už jsme s přítelem o svatbě mluvili. Byla to definitivní tečka za naší svobodou.

Poznala jsem, že je konec. Konec jednoho nádherného období. Bylo mi jasné, že nastal čas "výměny generací". Je to těžko popsatelný pocit. Není to hořkost, není to žárlivost, není to smutek. Nevím, jaký cit se to ve mě tehdy mlátil a proč mě nutí polykat slzy i teď, když si na to vzpomenu.

Zvláštní pocit nostalgie propletený s tryskajícím štěstím... To je zlom, na který nezapomenu. Něco jako pocit přistřižených křídel.

Teď možná bulím proto, že jsem měla krásné dětství i mládí a moc ráda na to vzpomínám. Bulím proto, že mám malé děti a vím, že to uteče jako voda a také si prožijí svůj krok do dospělosti. Bulím proto, že mám takové štěstí na lidi kolem sebe, na muže i zdravé děti, zatímco má kamarádka o dětech stále jen zoufale sní a její štěstí tak není stále dokonalé. Nevím, jestli to tenkrát také cítila jako zlom, nikdy jsme se o tom nebavily. Ale asi i ten můj největší životní zlom měl být spojený s ní.

Vždyť to byla ona se svým mužem, komu jsme v porodnici naše děti ukazovali pokaždé jako prvním,vždyť je to ona, komu volám, když je dobře nebo když je ouvej a funguje to tak i naopak. Vždyť je všechno při starém, jen je nás o dva mužské a dvě děti víc, když se sejdeme...

Nechám ten příběh bez logického konce. Mým zlomem je totiž pocit a pocit neuchopíte, nevysvětlíte, neohraničíte, nespoutáte. Pocit vás překvapí, zaskočí, odzbrojí - těžko za ním uděláte tečku. Zkrátka jen víte, že je. A přesně tak já vím, že to byl ten ZLOM.

Vaše anas

Milá anas,
chápu smysl Vašeho příspěvku, i přesto že osobní pocity je většinou složité někomu popsat. Jsem ráda, že i přes opuštění období dětství, jste zůstaly kamarádkami. Držím palce, ať to vydrží minimálně do stáří ;-).  
   
05.06.2006 - Společnost - autor: Iveta Šafránková

Komentáře:

  1. [11] anas [*]

    díky moc vám všem, jsem ráda, že se vám článek líbil

    superkarma: 0 06.06.2006, 08:34:08
  2. [10] xenie [*]

    moc pěkně napsaný článek, kdyby tak tady bylo víc takových

    superkarma: 0 05.06.2006, 20:37:10
  3. avatar
    [9] *Kotě* [*]

    Hezky napsáno. Pocity pisatelky úplně chápu

    superkarma: 0 05.06.2006, 18:27:01
  4. avatar
    [8] paviocko [*]

    podobné pocity mám taky, takže případ pro psychiatra určitě nejste :o) To by psychiatři fakt nestíhali ten nával :o))

    superkarma: 0 05.06.2006, 15:42:44
  5. avatar
    [7] femme [*]

    s mou "nejstarší" kámoškou se známe už od 1.třídy ZŠ, bratru 44 let

    superkarma: 0 05.06.2006, 15:36:45
  6. [4] anas [*]

    holky, díky za podporu - vypisovat se z niterných pocitů je vždycky trochu intimní

    superkarma: 0 05.06.2006, 14:17:45
  7. avatar
    [3] Sepy [*]

    anas: proč případ? Mě se to líbí, jaks to popsala

    superkarma: 0 05.06.2006, 14:15:16
  8. [2] anas [*]

    JS - dík, jsem ráda, že mým pocitům rozumíš. trošku jsem se bála, že budu za "případ pro psychiatra"

    superkarma: 0 05.06.2006, 14:12:05

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme