Když jsem přijala nabídku dělat vedoucí jezdeckého tábora, pracovala jsem jako obchodní zástupkyně u jedné velké firmy. Znáte to: přetvářka, naučené úsměvy, skvělé vystupování a emoce na uzdě.
Dlouho jsem váhala, ale potom mě má kamarádka nakonec přesvědčila. Bylo to neuvěřitelných 14 dní, které jsem si náramně užila.

Děti byly super, ani minutu nás nenechaly vydechnout… byly neúnavné. Jezdily jsme s nimi na koni, učily je jak o koně pečovat, dělaly jsme pro ně různé kvízy, soutěže bojovky a noční pochody… a o jedné takové noční výpravě bych vám chtěla napsat.

VÝPRAVA ZA SOVOU „MOUDŘENOU“
Vymyslely jsme si podivné, chytré-vševědoucí stvoření, které žije hluboko v lesích a ví na vše odpověď. Byla to SOVA MOUDRÁ, tj. MOUDŘENA. Děti si měly připravit ve verších dotaz na cokoliv a sovička jim měla ve verších odpovědět. Děti se tedy snažily 2 dny a pro sovu připravily opravdu kuriózní dotazy. Jelikož tušily, že v tom máme prsty, neprozradily nám ani jednu otázku, abychom se nemohly připravit. To jsme nečekaly, jak to bude těžké, odpovídat ve verších na jejich zákeřné otázky!

Vycpaly jsme starý pytel slámou, oči udělaly z odrazek od traktoru a zobák z kusu plechu, na hlavě jsme vytvořily účes z chrostí… a milou sovičku jsme připevnily na strom v lese. Ukryly jsme se do houští za sovu Moudřenou a čekaly, až přijdou první odvážlivci, kteří překonají nástrahy noci. Hůůůůůůůůůů!

A první hrstka dětí dorazila za tichého chichotání s dotazem: „Sovo, sovo střapatá, bude mít naše kočka koťata?“
A my z chrostí odpovídaly: „To přec každé dítě ví, že na půdě již kotě spí… Hůůůůůůůů!"

Další děti už byly originálnější: „Pomůžou mi z choroby nějaké další osoby?“
Sova Moudřena odpověděla: „Teď jsem trochu na vážkách... Zůstaň raděj na práškách! Hůůů!“

Největší strach nám naháněl problémový kluk, který byl opravdu „povedené kvítko“.
A ten přišel s dotazem: „Sovo, sovo, sovičko, můžu si dát pivíčko?“
Kamarádka odpověděla: „Po pivu se tloustne…hůůůů!" A já dodala už se smíchem: „…a stolice houstne!“
To už jsme se válely smíchy.

Takových dotazů jsme měly ten večer dost a dost a hodně jsme se nasmály. Dětem se bojovky líbily a to bylo to hlavní. Ráda na všechny vzpomínám a snad někdy příště… půjdu do toho zase.

Přeji všem „hravý“ den!

Alena (AJENKA)


Tak to bylo hraní z trošku jiného pohledu, ale taky pěkné. Byly jste s kamarádkou docela pohotové!

Reklama