Reklama

Máme pro vás další příběh s pokračováním. Šlo o příběh lékařky Soni, která se před pěti lety rozvedla se svým záletným manželem, ale nemohla ho dostat z bytu. Konečně se jí to po dlouhých peripetiích povedlo a ona může začít žít

„Těch pět let bylo nesnesitelných, vzpomíná Soňa. Nejen že jsem neměla soukromí já ani naše dospívající děti, ale chodil si domů jako do hotelu s plnou penzí. Až na to, že neplatil účet. Ale stále brečel, že je na tom špatně finančně, že není práce a s firmou to jde od desíti k pěti. Jen aby mi nemusel dávat žádné peníze na děti. Tu domácnost vzal čert...“

divorce

Pak se její obličej rozzářil jako sluníčko a vydechla si. „Holky, představte si, že se můj ex konečně odstěhoval. Konečně budou mít děti svůj pokoj a já konečně klid. Už se těším, až v bytě všechno předělám, vymaluju a zařídím nově. Konečně můžu začít normálně žít a třeba si najít i chlapa!“

Jak se jí to povedlo, když to dosud vypadalo naprosto beznadějně a na manžela neměla žádné páky? 

„Konečně došlo (považte, po pěti letech) k vyrovnání majetku. A manžel nejen uvolnil byt, ale zaplatil mi ještě pár set tisíc navíc. O tom se mi ani nesnilo. Zřejmě mu to poradil nějaký právník, abych dala pokoj a víc se v tom nešťourala. Ukázalo se, že má víc peněz, než jsem si dokázala představit.

Vděčím za to vlastně náhodě. Jeho kolega a zároveň společník firmy, kterého mimochodem také znám, se chtěl osamostatnit, a tak došlo na účetnictví a dělení majetku. Samozřejmě že se ke mně doneslo, že exmanželův podíl dělá pár milionů, takže jsem na něj uhodila, že chci půlku.

Toho se lekl, a najednou všechno šlo. Řekl, že mi nechá byt a doplatí ještě tři čtvrtě milionu jako vyrovnání společného majetku. Souhlasila jsem.

Možná bych mohla chtít víc, ale jsem šťastná, že to takhle dopadlo. Konečně začnu žít. Už mám nejvyšší čas, děti mě pomalu opouští a já se necítím tak stará, abych nemohla začít ještě nějaký vztah. Tak mi držte palce, holky.“

Držíme. Soňa je opravdu moc fajn holka.

Čtěte také:

Pět let po rozvodu a stále bydlíme spolu. To je k nepřežití