Ráda bych po dlouhé době přispěla článkem k tématu mně blízkému. Nové začátky, to pro mě znamenalo, po osmi letech opustit manžela, se kterým jsme zařídili a opravili polorozpadlý dům. A s jednou taškou oblečení, mikrovlnkou a motorkou odejít.

Z ničeho nic se ocitnout na nádraží a přemýšlet, kde dnes ulehnu.

Manžel mě psychicky a fyzicky týral a v této fázi jsem byla rozhodnuta, že i kdybych měla spát pod mostem do našeho domu se již nevrátím.

Naštěstí, moji drazí rodiče, i když s pusou plnou řečí, abych se vrátila zpět k manželovi, nabídli střechu nad hlavou v bytě 1+3, kde ještě bydlí i můj dospělý, ale mladší bratr.

A to byl ten největší problém, neustále mu něco vadilo. A mně také, do práce jsem dojížděla každý den 30 km. Po noční usínala ve vlaku, na ranní vypadala jako před smrtí.

Bydlela jsem u rodičů 1,5 roku. Pomalu si šetřila na byt, od manžela nedostlala ani halíř natož nějakou korunu.

Tohle byly mé staronové začátky. Jsem podruhé, ale šťastně, vdaná. Dnes máme krásný byt s novou koupelnou a kuchyní.

Naštěstí bych si už ani nevzpomněla, nebýt Vašeho článku.

A co exmanžel? Po několika známostech si pořídil dceru, kterou ukradl své matce. Do dnešního dne soud nevyřkl, jak to bude s opatrovnictvím. Když týral mě, tak svou dceru nebude?

malé_pískle
Malé_pískle, jsem ráda, že jste díky novému začátku nyní šťastná a spokojená. Dokázala jste se doslova odrazit ode dna, a to každý nedokáže.
Reklama