Zdraví

Po nehezké emoci bývají zlé nemoci

Psychika a fyzický stav těla jsou spojené nádoby, ať si západní (tedy naše) medicína říká, co chce. A nejedná se pouze o zhoršení imunity v důsledku smutku, neurózy či nenávisti, ale rovnou o vznik nemocí, které by se nám jinak vyhnuly obloukem.k

Láska a smrt

Ivana byla na mateřské dovolené se dvěma dětmi, když si její manžel našel milenku. A nebyl to jen nějaký úlet, kterého by pak sám litoval, ale dlouhodobý vztah plný vášně a pobláznění, o kterém si cvrlikali vrabci na střeše. Trval pět let a skončil rozvodem. Během té doby se však Ivana úplně zhroutila, jednou se pokusila o sebevraždu a nakonec onemocněla rakovinou prsu.

Těch pět let totiž pro ni bylo pravé peklo. Ona, zcela oddaná své rodině a malým dětem, neměla mnoho možností, jak svou psychiku udržet v rovnováze. On se naopak neštítil svou ženu trápit například tím, že si vozil milenku na společné rodinné dovolené, nebo ji bral k nim domů a na Ivaně vyžadoval, aby jim uvařila večeři či přichystala kávový dýchánek. Ivana zhubla do rozměrů dvanáctileté školačky, třásly se jí ruce a nedokázala už uvažovat o ničem jiném než o svém trápení. Její muž se občas odstěhoval ke své milence, jindy se na pár týdnů vrátil, aby se celé kolečko znovu opakovalo.

Ivana chtěla pro děti tátu, prosila, přemlouvala, ponižovala se i vyhrožovala, ale ničeho nedosáhla. Nakonec podala žádost o rozvod, ale to už byla v takovém stavu, že sotva dýchala. Dlouhodobý stres se odrazil na jejím zdraví a ona na konci rozvodového řízení zjistila, že má rakovinu prsu. „Paradoxně jsem právě tohle potřebovala. Když mi šlo o život, chodila jsem na ozařování a nakonec jsem o jedno prso přišla, došlo mi, co má v životě cenu a k čemu je lepší se nevracet. Tíha z rozchodu i křivd ze mě spadla docela rychle a já jsem se soustředila hlavně na svoje zdraví. Děti přece nemůžou přijít ještě o mámu, ne?“ vzpomíná dnes už pohodová ženská, kterou láska přivedla málem do hrobu.

Už to věděli za dob antiky

Že city hrají významnou roli při podlehnutí nemoci nebo při jejím zdolávání věděli už antičtí lékaři. Hippokrates například hlásal, že tělo je lékařem svých nemocí. Galén z Pergama pozoroval před 2000 lety, že ženy trpící rakovinou prsu často předtím trpěly melancholií. To sice neznamená, že každý smutek způsobí zhoubnou chorobu, ale imunologové se domnívají, že deprese, úzkost, strach, zloba, trvalý stres - čili destruktivní emoce bez možnosti úniku, výrazně negativně ovlivňují náš obranný systém. V dnešní době zkoumá tento jev vědecký obor psychosomatika, kterou se zabývají psychologové, psychiatři a lékaři.

S nadějí umírají i lidé

Známý je jev z období války, kdy patologové zjišťovali šokující změny ve funkci organismu vojáků, kteří v zákopech ztratili naději na přežití. Ve spisech se píše: „Když vojáci 2. světové války při obléhání Stalingradu zjistili, že ze stalingradského kotle není pro ně úniku, začal u nich patolog zjišťovat tělesné příznaky stárnutí odpovídající až důchodovému věku. Američtí vojáci, kteří padli v korejské válce, odpovídali z pohledu patologa, který je po smrti pitval, tělesné konstituci 70letých lidí.“ (Jejich průměrný kalendářní věk byl něco přes 20 let!)

Víra tvá tě zabije

To, že lze umřít i na neexistující nemoc v případě, že jste přesvědčeni o tom, že ve vás hlodá, už jste asi slyšeli. Stejně tak skončila pacientka plicního oddělení nemocnice v německém Mnichově, která zemřela s příznaky konečného stádia tuberkulózy. Na prvním rentgenu ji lékař informoval, že na snímku vidí hustý rozsev tbc ložisek ve stadiu nezvratných změn. Žena se nechala hospitalizovat v sanatoriu, její stav se zhoršoval a po několika měsících zemřela. Primář sanatoria si vyžádal kompletní dokumentaci včetně onoho osudného prvního rentgenového snímku. Když snímek prohlédl, zjistil, že sice o tbc šlo, ale jen o počáteční a snadno léčitelné stádium.

S diagnózou opatrně

V jedné z kalifornských nemocnic v USA se tamní lékaři soustředili na reakce pacientů po té, co jim byla oznámena diagnóza rakoviny. Téměř ve všech případech se nemoc prudce zhoršila. Vyvstaly otázky: Je možné, že diagnóza za jistých okolností působí jako rozsudek smrti? Vždyť přece každý zná fenomén šamana. Lidé, kterým šaman řekne, že v určitou dobu zemřou, často skutečně zemřou, i když jsou zdraví! Vůle zemřít je silnější než vůle žít. Vzpomeňte si na příběh Marie, která chtěla spáchat sebevraždu kvůli rakovině, kterou neměla… Více ZDE

Ztrácíme důvěru ve vlastní tělo?

Alternativní léčitelé tvrdí, že až 90 % nemocí je psychického původu a 85 % z nich si dokáže organismus vyléčit sám! Převládne-li ale panika a deprese, pak se schopnost organismu využít vlastní terapeutické zdroje prudce sníží. Organismus se musí kromě nemoci vypořádat i s biochemickými účinky paniky, které jsou důsledkem negativních emocí. Naproti tomu pozitivní emoce léčbu umocňují. Ne nadarmo měli naši předkové úsloví: „Veselá mysl – půl zdraví!“

Pozor na srdce

Panika může být pro pacienty se srdečním onemocněním smrtelná. Stres obecně vyvolává zúžení cév. Tím více se musí namáhat nemocné srdce. Chovejte proto „srdcaře“ jako v bavlnce, prodloužíte jim život.

Šetřete své nervy

Ze stresů však nemusíte onemocnět jen rakovinou – to je opravdu jen krajní mez. Každý psychiatr zná případy, kdy z neurózy, úzkosti, strachu či vzteku vznikly nemoci všech druhů a zabarvení. Například problémy s pohybovým aparátem, páteří a klouby, bolavé zuby, ochrnutí části těla, srdeční arytmie, vysoký krevní tlak, žaludeční vředy, žlučníkové i ledvinové kameny, cukrovka, opary, ekzémy, lupenka… V lehčích případech se vystresované tělo stane snadným terčem různých viróz, angín a nachlazení.

Už jste někdy něco podobného zažila na vlastní kůži?

   
06.10.2009 - Zdraví - autor: Simona Škodáková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [41] Léthé [*]

    Mám takový pocit, že poslední dobou jsou podobné články o měSml80

    Ano...dnes již znám důvody své diagnózy "rakovina prsu"...naštěstí ze šťastným koncem. A díky jednomu člověku....říkám mu můj Guru, kterého mi osud přivál do cesty, jsem se zbavila již hodně bloků a jsem si jistá, že už touto nemocí nikdy neonemocnímSml23. Zlé emoce, způsobují nemoce....to je mi již jasné.

    superkarma: 0 08.10.2009, 22:12:34
  2. avatar
    [40] Dallea [*]

    Jak se má člověk zbavit stresů, které se mu připomínají, občas vracejí? Jsou už staré třeba několik let, ale pořád se jich v sobě neumím zbavit...

    Jak píše [color=#000000]My.Blue.Eyes[/color] - něco mi ty "věci" připomene, takže s tím zase příjdou i ty nepříjemné pocity a to, že to vlastně nemám v sobě pořád dořešené.. Jak to dořešit? Sml80

    superkarma: 0 07.10.2009, 21:32:12
  3. avatar
    [39] átéčko [*]

    Eva_Fl — #36 Evi, ono je to asi tak: Kdyby každý dal své trable a problémy na jednu hromadu, tak by nikdo nechtěl problém někoho jiného. Tys toho také dost za život zvládla. A dobře zvládla!!!Sml67

    superkarma: 0 07.10.2009, 15:17:52
  4. avatar
    [38] átéčko [*]

    jarmilab — #31 Já jse si kupovala Zovirax, ale měla jsem opar jen co jsem si přejela nehtem po rtu. Začala jserm si na opary dávat Dračí krev. Pomáhá to a zahojí se to rychle. Ale chtělo to něco jiého. Imunita byla v háji. Chodím na infuzky, které pomáhají natolik, že jsem už rok neměla opar. (Jmenují se Kiovig)

    superkarma: 0 07.10.2009, 15:16:21
  5. avatar
    [37] Alenka0010 [*]

    Anai — #7 Mám něco podobnýho a beru už několik let Cipralex....po porodu jsem měla silnou depku, psychiatr to nedoléčil, blbec, doporučoval mi homeopatika a ty nezabraly, vyvinulo se to v panickou poruchu, která se při větším stresu vždycky projeví. Našla jsem si jinýho doktora, ten je super, jen ten Cipralex už asi budu brát doživotně. Možná to zní blbě, ale hodně mi pomáhá říct si: Máš to ve svých rukou, záleží jen na tobě, co uděláš a ty víš přece, co chceš udělat a co udělat nechceš.  

    superkarma: 0 07.10.2009, 07:37:48
  6. avatar
    [36] Eva_CZ [*]

    Holky, jak vas tak ctu... Co nick, to osud, nejaky trable, u nekoho se zastavim a rikam si : tohle bych ja nezvladla, tohle bych neprezila.... No jo, a zivot jde dal.

    1. na komentář reaguje átéčko — #39
    superkarma: 0 06.10.2009, 22:42:51
  7. avatar
    [35] peetrax [*]

    Anai — #7 stejná diagnóza, stejná medikace. Stejný problém s Neurolem, ale už dobrý. U mě stačilo, že jsem ukončila studia a nastoupila do zaměstnání.

    superkarma: 0 06.10.2009, 22:01:18
  8. [34] sludka [*]

    Už jsem to bohužel zažila a je to pravda, zajedno jsem se zhubla tak, že jsem nechtěla chodit ani ven, ale bohužel do práce jsem musela a tam mi pomohli spolupracovníci. Byla to doba úmrtí maminky, tchyně a nekonec velmi težké onemocnění syna. Naštěstí jsme to dopadlo dobře, ale často na to myslím a asi do konce života se toho nezbavím.Sml22

    Sludka

    superkarma: 0 06.10.2009, 19:14:48
  9. avatar
    [33] My.Blue.Eyes [*]

    jarmilab — #31 Já v té době taky dost trpěla na opary, dostala jsem na imunologii nějaké tabletky, první se bere hned jak začne místo svědit - ale nepamatuji si na název, vím jen, že tam bylo psáno chemoterapeutika. Ty mi docela pomohly :-) Škoda jen, že si fakt nepamatuji název, ráda bych poradila.

    superkarma: 0 06.10.2009, 18:47:27
  10. avatar
    [32] enka1 [*]

    verlit — #21 Taky jsem to slyšela,jenže já vyjela jak formule, ani v nemocnici jsme nebyly,jen doma s porodní bábou.

    superkarma: 0 06.10.2009, 18:40:02
  11. [31] jarmilab [*]

    já pořád trpím na opary a nyní mi doktor napsal léky na posílení imunity.Prosím, má někdo zkušenosti co by zabralo?Vím,že se to nedá vyléčit úplně,ale poslední rok se mi zdá,že se hojí velmi dlouho a vysévají se více.Děkuji za každou radu,je mi  43Sml80 a kupuji si drahý Vectavir,protože s těmi levnějšími mám špatnou zkušenost.Sml15

    1. na komentář reaguje My.Blue.Eyes — #33
    2. na komentář reaguje átéčko — #38
    superkarma: 0 06.10.2009, 18:35:43

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] My.Blue.Eyes [*]

    Ahoj všem,

    nedá mi to nereagovat.

    Měla jsem to hodně podobné, jako v příběhu - během manželovy milostné avantýry a jeho neochoty cokoliv měnit - velice mu vyhovovalo mít milenku a doma manželku se servisem a lítat na týden k jedné, pak ke druhé a dělal mi tak ze života peklo - jsem zhubla 21kg během jednoho jediného roku (tenhle hnus trval 3 roky), třásla jsem se jak ratlík atd. Sesypala jsem se, dostala Neurol a Dalsan. Dostala mě z toho povinnost postarat se o děti - řídím, tudíž nemůžu ten druhý lék a hlavně už jsem začala mít hodně problémů se žaludkem... No abych to shrnula - žádost o rozvod byla obrovská úleva a už jsem si i život trošku upravovala pro sebe... Sice jsme se nakonec nerozvedli, manžel během té doby do prvního stání "přehodnotil" situaci a momentálně bydlíme půl roku v novém domku, on je po těžké havárii, po které snad zmoudřel a je takový, jako býval před těmi třemi lety - prostě fajn chlap, skvělý táta, manžel. Věnuje se dětem opravdu stašně moc,jako by se probudil...

    Ale ve mně to všechno zůstalo a myslím, že se lidé nemůžou den ze dne změnit, proto jsem stále ve střehu a cokoliv mi připomene, co se dělo, tak se mi stáhne žaludek a nervy zapracují. V noci mě budí noční můry... A cpát se práškama bojím, protože vozím děti do školy, kroužků, autem jezdím i do práce. Snad to chce víc času na zklidnění.

    superkarma: 0 06.10.2009, 18:17:06
  2. avatar
    [29] Dimsy [*]

    Petrushe — #27 Každý má jednu nohu delší, bok větší, jednu ruku delší, jedno rameno níž a každou polovinu obličeje jinou. Prostě každá polovina těla je jiná. To není nic zvláštního. Jen si na tom zase někdo založil výnosný obchod.Sml80

    superkarma: 0 06.10.2009, 17:29:08
  3. avatar
    [28] Blueberry [*]

    átéčko — #23 Uz jsi zkusila regresi do minuleho zivota?

    superkarma: 0 06.10.2009, 16:45:20
  4. avatar
    [27] Petrushe [*]

    átéčko — #23 Nedávno jsem byla na kursu Dornovy metody...hodně těhle problémů bez zjevné příčiny spočívá třeba v tom, že máš jednu nohu delší (nejde tak o nohu, ale o prostor v kyčelním kloubu). Na kursu jsme se učili na sobě si klouby srovnat a musím říct, že od té doby mě nebolí trapézy a šíje, což mi taky šlo až do hlavy. Jinak na kursu nás bylo cca dvacet a všichni měli jednu z nohou kratší...to se pak odráží na tom, že se osu tělo snaží vyrovnat přes zádové svaly, kostru, orgány nejsou tam, kde mají být...no, u někoho to odnese hlava, u někoho třeba plodnost...Možná se to týká i tvého problému...

    1. na komentář reaguje Dimsy — #29
    superkarma: 0 06.10.2009, 13:43:06
  5. avatar
    [26] arjev [*]

    verlit — #21 Verlit, mně se často zdá, že lítám a pak padám. Hrůzou se probudím celá zpocená. Většinou dopadnu týž den u šéfa na držku Sml30

    Jo,mám strach jezdit výtahy,protože se mi zdají sny,že se výtah, ve kterém jedu utrhne a já také padám. Žádná lék neberu, jen se někdy společensky utrhnu. Ahojte.

    superkarma: 0 06.10.2009, 13:37:49
  6. avatar
    [25] Petrushe [*]

    Anai — #16 No, to záleží na tom, jestli dietní znamená zdravý. On totiž třeba light jogurt ( a co si budeme povídat vešjeré light výrobky) jsou plné chemie, kterými se ten tuk (cukr) nahrazuje...A pro tělo je to mnohem horší, než nějaký ten tuk v potravinách navíc (a ještě víc zasytí Sml80)

    superkarma: 0 06.10.2009, 13:36:29
  7. avatar
    [24] Irena1 [*]

    átéčko — #23 bolest hlavy bez emocí - špatný pitný režim, málo čerstvého vzduchu, špatné sezení a nehybné zírání na monitor Sml22

    superkarma: 0 06.10.2009, 13:36:19
  8. avatar
    [23] átéčko [*]

    To bych ráda věděla, po čem mě bolí neustále hlava. Jaká emoce ji způsobuje?Sml80

    1. na komentář reaguje Irena1 — #24
    2. na komentář reaguje Petrushe — #27
    3. na komentář reaguje Blueberry — #28
    superkarma: 0 06.10.2009, 13:31:02
  9. avatar
    [22] Irena1 [*]

    Anai, zkus HAP, dělá ho třeba pí Domanská http://reiki.mistecko.cz/hlubinna-abreaktivni

    Já si vynervením taky vypěstovala fyz. problém, který mě na pár let skoro znemožnil kontakt s lidmi a koničky, které mám ráda. Ale vrhla jsem se trochu na léčitelství, meditace...a výrazně se to lepší.

    Prášky mi taky kdysi dali a fungovalo to, ale taky jsem se bála závislosti - a přesto, že jsem je brala rel. krátce, odvykání bylo peklo, mně bylo zle i fyzicky.

    superkarma: 0 06.10.2009, 12:53:45
  10. avatar
    [21] verlit [*]

    enka1 — #19 Sny s podobným obsahem prý mohou souviset s těžkým porodem (prodírání, zužující se chodba, nemožnost dostat se ven, pocit že se člověk dusí...)

    1. na komentář reaguje arjev — #26
    2. na komentář reaguje enka1 — #32
    superkarma: 0 06.10.2009, 12:18:05
  11. avatar
    [20] enka1 [*]

    Ucuk mi prst,omlouvám se za zdvojení.

    superkarma: 0 06.10.2009, 12:04:35
  12. avatar
    [19] enka1 [*]

    Anai — #15 Taky mívám děsivý můry, jednou z nich je polosen-prodírám se chodbou, ta se všelijak kroutí,zužuje, vede nahoru, dolu, schody končí u zdi, vlevo vpravo nic, lidi přede mnou jdou normálně dál, mě nepouští zábradlí...pak jsem přes den na palici.

    Teď jsem si přečetla Tvůj komentář k bobrům,možná máš v podvědomí nějaký blok z dětství,prý se na ně dá přijít v hypnoze.Já tomu docela věřím, ale to je o držku,bez doktora ani ránu.

    1. na komentář reaguje verlit — #21
    superkarma: 0 06.10.2009, 12:02:37
  13. avatar
    [18] enka1 [*]

    Anai — #15 Taky mívám děsivý můry, jednou z nich je polosen-prodírám se chodbou, ta se všelijak kroutí,zužuje, vede nahoru, dolu, schody končí u zdi, vlevo vpravo nic, lidi přede mnou jdou normálně dál, mě nepouští zábradlí...pak jsem přes den na palici.

    Teď jsem si přečetla Tvůj komentář k bobrům,možná máš v podvědomí nějaký blok z dětství,prý se na ně dá přijít v hypnoze.Já tomu docela věřím, ale to je o držku,bez doktora ani ránu.

    superkarma: 0 06.10.2009, 12:02:36
  14. avatar
    [17] Angelika.Devil [*]

    Anai — #15 A co takhle zkusit třeba jogu nebo něco obdobného, co tě naučí se zklidnit. Vydýchat stres... třeba meditace. Možná i bojové umění, to tě uklidní i vybije negativní energii aktivně.Sml79

    superkarma: 0 06.10.2009, 11:43:35
  15. [16] Anai [*]

    Petrushe — #14 Jím dietně a pořád se něčím detoxikuju, prolévam čaji a tak, pro jistotu. Vyšetření ledvin ok...možná na své zdraví dbám až příliš - jediný hříšek je denní vínečko (ale nerada se opíjím) a minimálně kouřím (3 denně v průměru denně).

    1. na komentář reaguje Petrushe — #25
    superkarma: 0 06.10.2009, 11:09:18
  16. [15] Anai [*]

    enka1 — #13 Díky za sdílení mého problému. Sml16Svatba je pozitivní stres, ale taky stres - já to zvládám bez neurolu, beru tu třezalku ráno, takže přes den už úplně bez "depresí" (nebyly to klasické nebezpečné depky), ale noci, jak všude píšu, fakt hrůza... nezabírá nic úplně. Neurol si beru už jen když mě atak pan. poruchy překvapí přes den - když volíš mezi odvozem do nemocnice a práškem, tak je to jasný. Ale to je tak jedou za 3 měsíce, takový stav, naštěstí, většinou vychází z extrémně špatné noci, kdy mi buší srdce od rána, něco jako migréna.

    1. na komentář reaguje Angelika.Devil — #17
    2. na komentář reaguje enka1 — #18
    3. na komentář reaguje enka1 — #19
    superkarma: 0 06.10.2009, 11:05:02
  17. avatar
    [14] Petrushe [*]

    Anai — #7 Ono jako psychika působí na zdraví, tak se dá ozdravením orgánů ovlivnit psychika k lepšímu...nepříklad ledviny hodně ovlivňují psychiku (distribuci hormonů), takže je dobré vyhýbat se jídlům, která je zatěžují Sml22

    1. na komentář reaguje Anai — #16
    superkarma: 0 06.10.2009, 10:31:10
  18. avatar
    [13] enka1 [*]

    Anai — #7 Neurol znám. Brala jsem ho abych usnula, když mě jeden z mých žáčků málem dostal do Bohnic, klasický prášky na spaní neúčinkovaly. Problém po delším čase pominul, Neurol zůstal,hrozila závislost. Už dva roky zvládám bez něj. Trochu mi pomohl pocit zodpovědnosti - vozila jsem čtyři kolegyně autem do práce a taky jsem si říkala, holka seš v přechodu, to bude tím. Neříkám, že je všechno pryč a spánek taky nemám úplně nejklidnější, ale stavy úzkosti jsou minimální,dá se žít. Občas si dám Persen nebo odvar z čerstvý meduňky. Zkus se upnout na nějaký banální problém, třeba jestli se Ti už nikdy nic nepřipálí v troubě a ten řeš. Jak Tě poznávám z komentářů  a článku o Tobě, s novým panem doktorem to zmákneš. Posílám trochu vůle CHTÍT.Sml79

    P.S. Ze svatby syna bych teda měla depku jako kráva taky  Neurol neNeurol. 

    1. na komentář reaguje Anai — #15
    superkarma: 0 06.10.2009, 10:10:45
  19. avatar
    [12] Dimsy [*]

    No právě. Toho se bojím. Žiju v dlouhodobém stresu. Často si říkám, že je div, že jsem ještě zdravá. Teda si myslím, že jsem zdravá, protože doktora doktora si matně pamatuju z doby, kdy jsem se tam byla přihlásit. Po operaci, kterou jsem prodělala před dvanácti lety jsem se zotavila rychle a bez následků. Ani lázně mi nedali. Možná jsem měla trochu víc simulovat.

    superkarma: 0 06.10.2009, 10:08:30
  20. [11] free [*]

    Anai... Tohle sem si prožila taky. Beru tři roky Cipralex. Údajně není návykový, ale nemám z toho dobrý pocit.  Jenomže vrátit se do původního stavu se fakt bojím. Navíc V lednu mému padesátiletému manželovi operovali mozkový nádor. a měla bych mu být oprou.  On je ale takový pesimista, že mě strhává s sebou. Taky nevím jak dál.  Věřím, že je to všechno o psychice.  Jemu nedávno trhal doktor zub a proležel dva dny.  Mě to samé v sobotu.  Měli jsme velký úklid a muž měl čekal na oběd.  S umrtveným jazykem po celonočním probdění jsem to vydržela .....

    superkarma: 0 06.10.2009, 10:01:45
  21. avatar
    [10] koryna [*]

    Taky souhlasím s článkem, všechno negativní se musí někde nebo na něčem odrazit Sml22 Jinak přeji krásný den všemSml16

    superkarma: 0 06.10.2009, 09:52:08
  22. avatar
    [9] Suzanne [*]

    Anai — #6 Anai, myslím, že to není rouhání, je to prostě jeden z velkých stresorů. Zmizelo něco, k čemu máš citový vztah a bereš to jako určitou jistotu v životě.

    superkarma: 0 06.10.2009, 09:31:09
  23. avatar
    [8] enka1 [*]

     Jo, jo. Nejsem věřící (v klasickém slova smyslu), ale z Bible jsem si přisvojila dvě věci. Jedna z nich je: věř a víra tvá tě uzdraví. Pravda, u zlomeniny je mi to houbičky platné, leč  u mnohých ochoření je těch 90% opravdu o psychice, např.:

    - švagrové se nikdy nechtělo moc makat, tak si pořád vymýšlela nemoci. Teď je má.

    -jsem alergická na bodnutí a to tak,že to bývá na špitál a kapačky. Hlídala jsem na chatě čtyři děti 1-6 let, kromě opilého souseda zrovna nikde nikdo a vosa ďob. Teď nemůžu přeci zkolabovat, honilo se mi hlavou a červené skvrny po těle po půlhoďce začly mizet.

    -atd

    Nesouvisí s tím taky reiki? Synek se tomu začal věnovat,jsem zvědavá s čím přijede. Jdu si o tom něco najít.

    superkarma: 0 06.10.2009, 09:25:49
  24. [7] Anai [*]

    Jelikož tohle všechno dobře vím, mám dilema. Trpím panickou poruchou a před lety při velikých obtížích mi předepsal psychiatr neurol a seropram. Ano, byla jsem happy, ale postupně na noc přidávala neurol, až jsem se tala závislou. Když mi došly prášky na dovolené, kde jsem si myslela, že jsem tak v pohodě, že je nepotřebuju, objevil se děsivý absťák. Byla jsem zděšená, vyměnila lékaře a díky jemu se ze závislosti zcela dostala dokonce v extra náročné době (4x za rok změna zaměstnání). Jenže pak to přišlo - noční můry každý den se střídaly s nevysvětlitelnou depresí, podle situace (třeba reakce na svatbu syna, náročnou dovolenou, atd.). Takže prožívám stres. Je lepší pro fyzické zdraví brát prášky a být "happy", nebo je nebrat a fungovat jen se zaťatými zuby, čili si koledovat o průser? Co myslíte? Doktor se zatím snaží zuby nehty, abych se z příznaků dostala sama. Trošku se to daří pomocí nenávykových přípravků, ale ne úplně...

    1. na komentář reaguje enka1 — #13
    2. na komentář reaguje Petrushe — #14
    3. na komentář reaguje peetrax — #35
    4. na komentář reaguje Alenka0010 — #37
    superkarma: 0 06.10.2009, 09:24:51
  25. [6] Anai [*]

    hermína — #2 To jistě, ale brát smrt 19-letého psa jako tragedii je rouhání....

    1. na komentář reaguje Suzanne — #9
    superkarma: 0 06.10.2009, 09:19:08
  26. avatar
    [5] Petrushe [*]

    Další "objevování Ameriky"...Orientální léčitelé a lékaři v tomhle měli jasno už před pár tisíciletími...jen západní medicína na všechno jde podle příruček, léčí jen důsledky a nebere člověka jako celek Sml80 Jasně, že se tělo umí vyrovnat s většinou nemocí samo, ale my ho tolik krmíme chemií, nezdravou stravou vůbec, stresem, neuměním si odpočinout, nepochopením jeho potřeb, že mu to v podsatě znemožňujeme...

    superkarma: 0 06.10.2009, 08:38:27
  27. avatar
    [4] Suzanne [*]

    Díky za ten článekSml67 Když selže psychika, ztratí tělo ochranný štít. Každá chemikálie, kterou stres vyprodukuje, způsobí nějakou chemickou nerovnováhu, je to naprosto logický proces. Pokud to tělo nezvládne nějak "rozpustit", je na problém zaděláno.

    superkarma: 0 06.10.2009, 08:02:08
  28. avatar
    [3] Věrulinka [*]

    hermína — #2 Sml67 jsi silná žena, proto jsi se ze všeho dostala, chtěla jsi a to je hlavní Sml67Sml67Sml67, hodně štěstí do dalšího krásnýho života ti přeji Sml67Sml67Sml67

    Také souhlasím se vším, co je napsané ve článku Sml22

    superkarma: 0 06.10.2009, 07:10:58
  29. avatar
    [2] hermína [*]

    I já musím s článkem víc než souhlasit.A to z vlastní zkušenosti.Nikdy jsem nebyla nemocná snad ani běžnou rýmou a problémy , které život přinášel, zvládala tak nějak samozřejmě.Loňský rok byl pro mě naprostou katastrofou.Rozváděla jsem ,to jsem chtěla, protože to manželství dávno nefungovalo, ale EX mi ty týdny opravdu "zpestřoval".Obzvlášť pak v době, kdy jsem měla přítele a byla šťastná.Tohle štěstí netrvalo dlouho a já byla v přímém přenosu přítomna smrti svého přítele.Všechen ten léty nashromážděný stres a tohle navrch měly naprosto destruktivní charakter na mou psychiku.V duši i srdci jsem měla hlubokou studnu bolesti, povinnosti jsem plnila více méně jak robot,ale jinak jsem nezvládala myslet na nic jiného,než na tu tragedii.Přišel podzim a pak zima a já najednou zjistila,že mě trápí žaludek, jsem neustále nastydlá, s teplotou, spím s bídou v kuse dvě hodiny, bolely mě klouby, zablokovala se mi páteř a to pro mě, sportovce, byl dost neutěšený stav.Začala jsem si uvědomovat, že takhle to dál nejde.Bylo to dost těžké, ale za pomoci mých dětí a přátel,jsem se dokázala z toho ponurého času vyhrabat i když mi v tu dobu ještě navíc odešel do psího nebe můj čtyřnohý kamarád, který na tomhle světě byl se mnou téměř 19 let.Zdravotní stav se pomalu vrátil do normálu, osud mi dopřál nového přítele, se kterým je mi moc nádherně,sportuju jako předtím ne-li víc, nic mě nebolí a je mi prostě skvěle.Zkrátka vykolejená psychika je fakt prevít.Sml22

    1. na komentář reaguje Věrulinka — #3
    2. na komentář reaguje Anai — #6
    superkarma: 0 06.10.2009, 06:31:34
  30. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Jo. S clankem souhlasim. Jedna z-in si proste vuuuuuubec nepripustila, ze se ze sve rakoviny nedostane. Brala ji tak, ze se z ni vylizala v rekordnim case a uzasne.

    Moje mama se rozhodla umrit. To se ji povedlo. Proces trval cca pul roku... Sml31Sml15Sml31

    superkarma: 0 06.10.2009, 00:10:35

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme