Dobrý den redakci a čtenářkám až-in,

tak k dnešnímu tématu si neodpustím napsat svoji zkušenost s tchánem a tchyní.

Vdávala jsem se v 25 letech z lásky. Po roce se nám narodil krásný a zdravý syn - první vnouče pro moji mamku a jeho rodiče, kteří byli v té době rozvedení a žili každý v jiném městě. Moje tchyně bydlela hned v domě naproti, takže jsme si koukali do oken a tchán v cca 100 km vzdáleném městě.

S tchyní jsem si moc do oka od začátku nepadla. Nepřišla se na malého pořádně podívat, a když jsme přišli s malým my k ní, tak jsem hned zase odcházela, protože si neodpustila cigaretu, a to i v blízkosti mimina.

Jednou se jí manžel zeptal, jestli si nechce povozit kočárek, vyjet na procházku. Bez zájmu...

Tchán na tom byl o něco líp, snažil se... 2-3x do roka přijel, pozval nás k sobě a miminku dokonce přispěl do kolébky. Ve vztahu s ním bylo vše v pořádku.

Jeden den před prvními narozeninami našeho syna můj manžel tragicky zemřel. Moje maminka vážně onemocněla a do roka po manželovi zemřela také.

Od té doby se vše změnilo.

Tchyně věděla, že jsme zůstali sami a že to asi nebude lehké. Ani to s ní nehlo. Nepřišla, nezeptala se, jak se máme - dodnes!

Jednou asi v 5 letech šel můj syn s kamarádem a jeho babičkou na procházku a potkali tchyni. Syn ji nezná, prakticky ji pořádně nikdy neviděl a neví, kdo to je.

Ona se k nim přidala a začala si s tou paní povídat a řekla jí, že je můj syn její vnuk a jak jí chybí, jak by se mu ráda věnovala... atd.

Ta paní mi vše vyprávěla a já se rozhodla udělat vstřícný krok a pomoct jí najít znovu společnou cestu a napsala jsem jí dopis. Stálo v něm, že ji máme rádi a že jsme všichni ztratili někoho, koho jsme milovali a že můj syn žádnou babičku nemá a že mu určitě chybí. Že má k nám dveře otevřené a pozvali jsme ji na blížící se synovy narozeniny již 5.! NEPŘIŠLA

A tchán. Ano aspoň občas přijel. Řekla bych, že tak nějak jen z povinnosti. Na vánoční svátek tak na 1 h, na Velikonoce na kafe. Nikdy se nezeptal, co jeho vnuk potřebuje, na jeho úspěchy....

Když jsem ho požádala, zda by přispěl synovi na kolo 1 000,-, musel si to rozmyslet .

Nakonec přispěl, ale tvářil se u toho, jako by nám dával milion. To bylo to jediné, co kdy od něj syn dostal.

Musela jsem samozřejmě jit pracovat hned po tom, co jsme zůstali sami. Bylo to těžké a já nutně potřebovala hlídání, protože malému bylo asi 14 měsíců. Ale do práce jsem musela, abychom nás uživila.

Pomohly mi moje kamarádky, které mi pomáhaly malého hlídat, jak jen to šlo. Za což jim velmi děkuji!!  Ani nevím, jak jsme to všichni zvládli.

Tohle období mi proplulo mezi prsty ani nevim jak. Nemohla jsem si svého mateřství a miminka užít naplno.

Jednou, to už syn chodil do školky, jsem požádala tchána v období letních prázdnin, kdy byla školka zavřená, jestli by si mohl vzít syna na chatu. Byl tam se svou novou ženou a jejími asi 4 vnoučaty. Svolil, že ano. Dohodli jsme se na týdnu.

Poprvé, kdy by si mého syna a svého jediného vnuka vzal a měl možnost se mu věnovat. Ovšem vnoučata jeho ženy, z chaty asi po 2 dnech odjeli a najednou mu byl vnuk na obtíž .

Zavolal mi, ať si pro něj přijedu, že já jsem v práci a ON, že s ním nebude, protože mu utíkají prachy, když nejde do práce!!!!

Nevěřila jsem vlastním uším??!! Neřekla jsem ani slovo, kolegyně, která byla zrovna u mě v práci a byla svědkem toho rozhovoru řekla, ať hned sednu do auta, že za mě vezme službu a ať pro něj jedu.

Beze slova jsem přijela, vzala dítě a odjela. Jak může někdo srovnávat peníze za chvíle strávené se svým jediným vnukem po synovi, který už nežije? Ještě když těch chvil je poskrovnu?

A jak je to dnes?

Tchyně stále bydlí naproti v domě a kouká nám do okna. Když ji potkáme, přejde na druhý chodník a otáčí hlavu. Asi aby se nemusela mně a svému vnukovi podívat do očí. Syn ani netuší, kdo je ta paní.

Tchán se neukázal, neozval více než 2 roky. Ať si klidně ignoruje mě, když mě nemá rád, ale ignoruje i svého vnuka. Vánoce, narozeniny, svátky... ani pohled.

No říkám si: jejich chyba! To oni sami sebe ochuzují o ty krásné chvíle, o dětství jejich jediného vnuka, které tak rychle utíká.

Denisa


Deniso,

zdá se, že Vy jste pro dobré rodinné vztahy udělala maximum a Vaše tchyně i tchán jen málo. Teď už je jen na nich, zda budou chtít své roky strávit alespoň občas v přítomnosti vnoučka, nebo se jej kvůli své hrdosti raději vzdají.  

Reklama