Vztahy

Po manželově smrti mi nepomohli


Dobrý den redakci a čtenářkám až-in,

tak k dnešnímu tématu si neodpustím napsat svoji zkušenost s tchánem a tchyní.

Vdávala jsem se v 25 letech z lásky. Po roce se nám narodil krásný a zdravý syn - první vnouče pro moji mamku a jeho rodiče, kteří byli v té době rozvedení a žili každý v jiném městě. Moje tchyně bydlela hned v domě naproti, takže jsme si koukali do oken a tchán v cca 100 km vzdáleném městě.

S tchyní jsem si moc do oka od začátku nepadla. Nepřišla se na malého pořádně podívat, a když jsme přišli s malým my k ní, tak jsem hned zase odcházela, protože si neodpustila cigaretu, a to i v blízkosti mimina.

Jednou se jí manžel zeptal, jestli si nechce povozit kočárek, vyjet na procházku. Bez zájmu...

Tchán na tom byl o něco líp, snažil se... 2-3x do roka přijel, pozval nás k sobě a miminku dokonce přispěl do kolébky. Ve vztahu s ním bylo vše v pořádku.

Jeden den před prvními narozeninami našeho syna můj manžel tragicky zemřel. Moje maminka vážně onemocněla a do roka po manželovi zemřela také.

Od té doby se vše změnilo.

Tchyně věděla, že jsme zůstali sami a že to asi nebude lehké. Ani to s ní nehlo. Nepřišla, nezeptala se, jak se máme - dodnes!

Jednou asi v 5 letech šel můj syn s kamarádem a jeho babičkou na procházku a potkali tchyni. Syn ji nezná, prakticky ji pořádně nikdy neviděl a neví, kdo to je.

Ona se k nim přidala a začala si s tou paní povídat a řekla jí, že je můj syn její vnuk a jak jí chybí, jak by se mu ráda věnovala... atd.

Ta paní mi vše vyprávěla a já se rozhodla udělat vstřícný krok a pomoct jí najít znovu společnou cestu a napsala jsem jí dopis. Stálo v něm, že ji máme rádi a že jsme všichni ztratili někoho, koho jsme milovali a že můj syn žádnou babičku nemá a že mu určitě chybí. Že má k nám dveře otevřené a pozvali jsme ji na blížící se synovy narozeniny již 5.! NEPŘIŠLA

A tchán. Ano aspoň občas přijel. Řekla bych, že tak nějak jen z povinnosti. Na vánoční svátek tak na 1 h, na Velikonoce na kafe. Nikdy se nezeptal, co jeho vnuk potřebuje, na jeho úspěchy....

Když jsem ho požádala, zda by přispěl synovi na kolo 1 000,-, musel si to rozmyslet .

Nakonec přispěl, ale tvářil se u toho, jako by nám dával milion. To bylo to jediné, co kdy od něj syn dostal.

Musela jsem samozřejmě jit pracovat hned po tom, co jsme zůstali sami. Bylo to těžké a já nutně potřebovala hlídání, protože malému bylo asi 14 měsíců. Ale do práce jsem musela, abychom nás uživila.

Pomohly mi moje kamarádky, které mi pomáhaly malého hlídat, jak jen to šlo. Za což jim velmi děkuji!!  Ani nevím, jak jsme to všichni zvládli.

Tohle období mi proplulo mezi prsty ani nevim jak. Nemohla jsem si svého mateřství a miminka užít naplno.

Jednou, to už syn chodil do školky, jsem požádala tchána v období letních prázdnin, kdy byla školka zavřená, jestli by si mohl vzít syna na chatu. Byl tam se svou novou ženou a jejími asi 4 vnoučaty. Svolil, že ano. Dohodli jsme se na týdnu.

Poprvé, kdy by si mého syna a svého jediného vnuka vzal a měl možnost se mu věnovat. Ovšem vnoučata jeho ženy, z chaty asi po 2 dnech odjeli a najednou mu byl vnuk na obtíž .

Zavolal mi, ať si pro něj přijedu, že já jsem v práci a ON, že s ním nebude, protože mu utíkají prachy, když nejde do práce!!!!

Nevěřila jsem vlastním uším??!! Neřekla jsem ani slovo, kolegyně, která byla zrovna u mě v práci a byla svědkem toho rozhovoru řekla, ať hned sednu do auta, že za mě vezme službu a ať pro něj jedu.

Beze slova jsem přijela, vzala dítě a odjela. Jak může někdo srovnávat peníze za chvíle strávené se svým jediným vnukem po synovi, který už nežije? Ještě když těch chvil je poskrovnu?

A jak je to dnes?

Tchyně stále bydlí naproti v domě a kouká nám do okna. Když ji potkáme, přejde na druhý chodník a otáčí hlavu. Asi aby se nemusela mně a svému vnukovi podívat do očí. Syn ani netuší, kdo je ta paní.

Tchán se neukázal, neozval více než 2 roky. Ať si klidně ignoruje mě, když mě nemá rád, ale ignoruje i svého vnuka. Vánoce, narozeniny, svátky... ani pohled.

No říkám si: jejich chyba! To oni sami sebe ochuzují o ty krásné chvíle, o dětství jejich jediného vnuka, které tak rychle utíká.

Denisa


Deniso,

zdá se, že Vy jste pro dobré rodinné vztahy udělala maximum a Vaše tchyně i tchán jen málo. Teď už je jen na nich, zda budou chtít své roky strávit alespoň občas v přítomnosti vnoučka, nebo se jej kvůli své hrdosti raději vzdají.  

   
02.03.2006 - Láska a vztahy - autor: Iveta Šafránková

Komentáře:

  1. avatar
    [19] Mylady [*]

    apina: tak jsi to zvládla na jedničku a můžeš být právem na sebe hrdá. Byla to špatná zkušenost, ale věřím, že jsi z toho vyšla silnější.

    superkarma: 0 02.03.2006, 14:54:47
  2. [18] apina [*]

    Mylady: muj syn ji vůbec nezná! Jen na dědu si občas vzpomene.
    Když se mě zeptal kdy přijede a tak....tak to jsem nevěděla co mu na to říct. Žádnou hořkost k nim necítim.O to nejlepší připravili oni sami sebe ne mě. Škodí sami sobě a mi jsme to zvládli v těch nejhorších dobách - td už je to fajn. Syn je prvnáček

    superkarma: 0 02.03.2006, 14:52:20
  3. avatar
    [17] Mylady [*]

    apina: důležitý je, abys neměla v srdci hořkost nebo zlost vůči nim. Abys byla nad věcí. Jinak oni pro tebe nic dobrého neudělali, takže jim nejsi ničím povinována ani teď, ani v budoucnu. A co se týče chlapce. Každý vztah se musí budovat i vztah babička, vnuk. A pokud ona se k tomu takhle staví, tak nevím, jestli tvůj syn ji jako babičku vnímá a za pár let to pro něho bude cizí paní. Ale bylo to jejich rozhodnutí, takže bych se tím netrápila.

    superkarma: 0 02.03.2006, 14:48:14
  4. [16] apina [*]

    OlaSm: Jiné vnuky nemá. Zůstal jí jen syn, kterému je dnes asi 26 let, nemá holku, nikam nechodí, vypadá jak debil ( s prominutím) a vlastní matka ho dohnala tak daleko, že se dochází na psychiatrii. Ještě že nechodí za vnukem..asi je to tak dobře. Vše je v životě tak jak má být a nic neni náhoda!

    superkarma: 0 02.03.2006, 14:44:55
  5. [15] apina [*]

    Víte muj názor je ten, že kdyby sami měli zájem tak přijdou. Nebudu je přeci nutit a přemlouvat aby měli vlastního vnuka rádi. Jestli nemají rádi mě tak prosim. Klidně můžou přijít a říct: nemám tě rád/a nemusim se s tebou bavit, ale je tu muj vnuk a tomu se chci věnovat. Nebránila bych jim a dokázala bych to pochopit. Pro svoji vlastní ješitnost a samolítost si nevidí na špičku nosu!

    superkarma: 0 02.03.2006, 14:41:13
  6. avatar
    [14] Žábina [*]

    apina: tak to je super, má to dobrý konec

    superkarma: 0 02.03.2006, 14:35:16
  7. avatar
    [13] Mylady [*]

    apina: Přesně, máš svůj život a jsem ráda, že ti to vyšlo. Držím palečky, ať je to tak dál. A hlavně bývalá tchýně o moc přišla. Ale podle tvého vyprávění je taková jaká je a některý věci ji asi ani nedocházejí. Takže není o co stát.

    superkarma: 0 02.03.2006, 14:25:14
  8. [12] apina [*]

    Mylady: taky že jsem je již dávno vyškrtla. Je to takhle lepší.
    Ted už je pozdě, propásli co mohl. Daří se nám skvěle, potkala jsem muže co je moc fajn a dnes už to všechno zvládáme a vychutnáváme si život. Nemusím být nikomu za nic vděčná. Přítelovo rodiče jsou oba ještě celkem mladí a chodí do práce, jsou celkem v pohodě. A to je fajn.

    superkarma: 0 02.03.2006, 14:10:34
  9. avatar
    [11] Mylady [*]

    Lidi jsou různí. Já bych je ze svýho života úplně vyškrtla. Tak jak oni tebe. A hlavně přeji, ať všechno zvládneš a třeba časem i nového taťky pro syna.

    superkarma: 0 02.03.2006, 13:48:52
  10. avatar
    [9] Žábina [*]

    to je tak smutný, že tu málem
    ještě že máš Deniso kamarádky a přátele, ti jsou někdy lepší než rodina

    superkarma: 0 02.03.2006, 13:32:59
  11. avatar
    [7] arjev [*]

    To jsou zvláštní "lidé",že je netáhne vnuk.

    superkarma: 0 02.03.2006, 13:22:55
  12. avatar
    [5] jewelinka [*]

    Tohle nepochopím, to jsou lidi, kteří by neměli mít ani děti, protože nejsou schopni dát lásku.

    superkarma: 0 02.03.2006, 12:16:38
  13. avatar
    [4] Maši [*]

    Je to hrozné, ale máš pravdu- jejich chyba. Ochuzují se o krásné chvíle strávené s jediným vnukem. A až na to jednou možná přijdou, třeba bude pozdě a oni zůstanou sami...Přeju hodně

    superkarma: 0 02.03.2006, 12:08:22
  14. avatar
    [3] erKa [*]

    jj taky znám jeden takovej případ.

    deniso...

    superkarma: 0 02.03.2006, 12:07:36
  15. avatar
    [2] gerda [*]

    Já tomu prostě nedokážu věřit. Připustit si, že i takoví lidi jsou. Ale oni ve své zlobě nemůžou být šťastní. Co by za vnuka jiní dali a nemají ho...

    superkarma: 0 02.03.2006, 12:06:29
  16. avatar
    [1] Trinitty20 [*]

    To je hrozný, kde se to v nich vzalo? Přece jste pořád rodina i když už manžel nežije. Takhle se otočit zády hrůza. Takové lidi asi nic a nikdo nepředělá.

    superkarma: 0 02.03.2006, 12:03:29

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme