Reklama

Také vám to něco připomíná?

Maminka přemýšlí, zda do sešitu doplnit „i“ či „y“, tatínek pro změnu rýsuje trojúhelník nebo vybarvuje mapu. 

Je to tak totiž mnohem rychlejší a jednodušší, než se s dítětem zlobit a nervovat.

Znechucený potomek přitom nenápadně pokukuje na monitor počítače, zda mu právě „nechatuje“ někdo z kamarádů... 

„Domácí úkoly bývají v mnoha rodinách ošklivou noční můrou,“ říká dětský psycholog Karel Brůna. Kdyby šlo pouze o jeden předmět, to by se ještě dalo zvládnout. Ale deset příkladů z matiky? Vyjmenovaná slova po „b“ nebo v pozdějším ročníku slovíčka z angličtiny? Básnička? Dítě je otrávené, máma vyčerpaná. Je to opravdu nutné?

Učení mučení

„Pokud si myslíte, že vašim dětem nakládají ve škole úkolů přespříliš, je dobré se zkontaktovat s dalšími rodiči a zjistit, jaká je situace,“ radí Brůna rodičům. „Pokud mají i ostatní takové problémy, proberte množství úkolů při nejbližší příležitosti s učitelkou. Také nebude na škodu, když si předem zjistíte, jak zatěžují své žáčky učitelé v sousedních třídách či v jiné škole.“

Pravda, ne vždy to pomůže. „U dcer ve škole mě už považovali za kverulantku,“ líčí situaci matka dvou dětí paní Miroslava.

„Ale co jsem měla dělat? Domácí úkoly jsme prostě s holkama nezvládaly. Některý den se kvůli nim vůbec nedostaly ven a skoro vždycky končila domácí příprava brekem.“

„Mirka zvládla maximálně jeden předmět, ale pak se zasekla. Hlava jí prostě víc nebrala. Když jsem ale o tom začala hovořit na třídních schůzkách, všichni na mě koukali stylem No jo, paní XY si zase na něco stěžuje, kvůli ní tu budeme tvrdnout o půl hodiny dýl…

Nakonec se to vyřešilo samo – přestěhovali jsme se a v nové škole měla učitelka podstatně menší nároky. Ale nemyslím si, že chyba byla jen v mých dětech…“

„Žádný pedagog ani psycholog vám zodpovědně neřekne, kolik času by mělo dítě nad domácími úlohami strávit. Je však zřejmé, že pokud žák prvního stupně základní školy tráví psaním úkolů pravidelně víc než hodinu denně, je něco v nepořádku,“ říká specialista na dětskou psychiku. „Buď je jeho domácí příprava málo efektivní, nebo je práce skutečně příliš mnoho.“

Někdy je to těžké odhadnout. Nad stejným zadáním prosedí loudal třeba hodinu, zatímco čiperné dítě je bude mít hotové během deseti minut.

Roztěkané nebo pomalejší děti budou potřebovat naši pomoc, jinak prolelkují nad otevřeným sešitem celé odpoledne, budou otrávené a unavené a úkoly budou dodělávat místo večerníčku.

„Rozdělte jim proto práci na menší časové úseky. Často je kontrolujte, navoďte příjemnou a optimistickou atmosféru (Tohle už znáš, neboj, na tom nic není. Za chvíli to budeš mít hotové a poběžíš za Lukášem!),“ radí vhodný postup Karel Brůna.

Kdy zasednout ke školní přípravě?

Jaká je správná doba na psaní úkolů? Odpoledne výkonnost a schopnost soustředění prudce klesá. Známe to přece i u sebe – po návratu z oběda jen otupěle zíráme do prázdna a ani inteligentní myšlenku by z nás nikdo nevydoloval. Těžko můžeme předpokládat, že náš školáček přijde po čtyřech pěti hodinách tvrdé práce domů, sedne ke stolu a pustí se s chutí do počítání příkladů.

Podle odborníků nastává „odpolední vrchol“ okolo 15. hodiny, to je ale většinou doba, kdy dítě vyráží s kamarády ven, případně odchází na zájmové kroužky.

Řešení záleží na situaci v rodině a věku školáka. Obecně se ale osvědčuje, aby si dítě po návratu ze školy krátce odpočinulo, potom si udělalo úkoly a pak – s čistou hlavou – užívalo volného zbytku odpoledne.

U starších dětí, u kterých jsme se přesvědčili, že to zvládnou, můžeme povolit psaní úkolů až navečer. Po dohodě s dítětem určete na přípravu do školy pravidelnou dobu, a tu pak dodržujte. Pravidelnost a zvyk mu usnadní s nepopulární činností vůbec začít.