Zdravím všechny ženy-in,
Mindrák. Hrozné slovo. Ale i já je mívám. Začalo to všechno na střední škole. Vybrala jsem si střední pedagogickou, a jelikož nebyla v místě bydliště, musela jsem na internát. Byla jsem štíhlá, 55 kg, ale pravidelná strava a teplé večeře udělaly své a já během 3 měsíců přibrala 10 kg. Při mé výšce 163 cm to bylo docela znát. Tenkrát mi to nějak nevadilo, ale postupem času začalo. Zkoušela jsem hubnout, ale nešlo to. Byla jsem holka krev a mlíko, jak se říká, a okolí mne bralo takovou, jaká jsem. Byla jsem zábavná, takový třídní šašek, a každý říkal, že jsem hezká. ,,Hezká, ale tlustá", myslela jsem si já. Ze své váhy jsem měla mindrák.

Takhle se to se mnou táhlo, až jsem si řekla, dost. Musím fakt zhubnout stůj co stůj. A tak jsem začala nejíst. Malé porce a ne večer. Ale taky se stalo, že jsem měla 1 jablko za den. Byl to děs, ale zhubla jsem. Na 55 kg. Samozřejmě, když jsem začala normální jíst, tak jsem něco nabrala, ale už jsem nepřibírala dál a má váha se ustálila na 58 kilech. Tolik jsem vážila, když jsem se vdávala.

Ještě bych měla napsat, že příteli jsem se líbila jak před tím, tak po zhubnutí taky. Během těhotenství jsem si užívala v jídle s představou, že teď můžu, a pak to po porodu zhubnu. Teď se podržte, přibrala jsem 30 kg. Byla jsem jako dostavník. Když jsem přišla domů z porodnice a stoupla na váhu, ručička se zastavila na 75 kg.

Hubnout jsem začala asi po 6ti měsících, když to "samo nešlo". Zase střídmě jíst a večer nic. Pila jsem hektolitry vody, jaký jsem měla hlad. A k tomu večer na aerobic. Po 3 měsících snažení, jsem se vrátila na 58 kg. Byla to tedy fuška, to vám řeknu. Abych to zkrátila, ještě jsem si to zopakovala při druhém těhotenství, kdy jsem nabrala už "jenom" 18 kg, a pak zhubla zase moc, při dvou dětech jsem nějak nestíhala jíst.

V současnosti jsem se sebou vcelku spokojená, hodně tomu přispívá manžel, který mi poslední dobou říká, že jsem krásná.

Lichotky přijímám s úsměvem a poděkováním. A když to někomu sluší, ani já jimi nešetřím.
edith1975


Tak, milá Edith, ten úplný konec! To tu ještě nezaznělo! S lichotkami to nepřeháníme, ale rozhodně jimi nešetříme! Za prvé to druhého potěší, k tomu nám to dává prostor k manévrování, když chceme někdy naopak naznačit, že zrovna tohle není to pravé ořechové :).

Je dobré mít možnost říci: „Miláčku, víš, jak jsi měl tu košili minulý týden?“
„Aha, tu, jak jsi mi ji chválila?“
„Přesně! Tak ta byla o moc a moc hezčí než tohle seprané triko!“

Na to vám nemůže nic říct! :))

Reklama