Dostaly jsme, co jsme chtěly. My, moderní ženy. Děláme povolání, která nás naplňují a baví. Řídíme podniky, rozhodujeme o věcech, které si naše maminky a babičky neuměly ani představit. Vlastně v té době zřejmě ani neexistovaly. Máme svá práva. Ale stejně ta spokojenost mnohdy nepřichází. To když pán tvorstva zase až tak úplně naši rovnoprávnost nerespektuje… nebo jen tehdy, když se mu to hodí.

mužPětatřicetiletá Lenka žila dlouho jako v tom nejskvělejším snu. Vystudovala školu, kterou chtěla, našla si dobře placenou práci, která ji bavila, a na jednom firemním večírku poznala toho nejpřitažlivějšího muže na světě. A co víc – líbila se mu. Usiloval o ni, dobýval ji a nakonec mu řekla ANO.

A zde by v pohádce zazvonil zvonec a vypravěč by zamumlal to své ověnčené „a žili spolu šťastně až do smrti“. Ale chyba lávky. Tohle patří do pohádek, a ne do skutečného života. Vlastně až teprve tam, kde pohádky končí, tj. svatbou, začíná v normálním životě ta pravá „zábava“.

Lenka po svatbě porodila dvě krásné děti a na první pohled bezproblémově vklouzla zpět do svých pracovních povinností. Ačkoliv měla k dispozici záviděníhodné finanční prostředky a řadu běžných provozních věcí nemusela řešit, přece jen začala pociťovat určitou únavu materiálu.

Dvě malé děti, práce, která ji sice baví, ale je opravdu poměrně náročná, dům se zahradou za městem – to vše vyžaduje čas a energii. A pak také samozřejmě manžel, který si bral atraktivní a výkonnou krasavici a s tou chtěl také nadále žít.

V podstatě očekával, že pojedu jako robot,“ vysvětluje Lenka, která sice byla na jednu stranu ráda, že nemusí sedět JEN doma, ale zároveň bylo nad její síly skloubit zaměstnání a péči o domácnost. „Navíc si manžel myslel, že večer budu svěží jako jarní vánek a vyrazím s ním třeba ještě na nějaký večírek nebo se jinak postarám o romantický večer.“

  • Utahaná máma od dětí, která se vrací po více jak osmi hodinách pracovní doby a sotva připraví nějakou rychlou večeři, aby pak usnula neodlíčená na gauči, nezapadala do jeho představ o manželství, které si naplánoval.

A začaly každodenní nepokoje a hádky na jedno ohrané téma.

Najednou jsem si uvědomila, že tahle jsem si manželství nepředstavovala,“ říká mladá žena, která se pod tíhou svých povinností nakonec složila, a teď přemýšlí, zda nastoupit zpět do rozjetého vlaku, nebo udělat nějakou velkou změnu, která bude zřejmě bolestná…

Vím, že bych se v podstatě rouhala, kdybych si stěžovala. Dostala jsem od života štědré dary, ale asi mi uniklo to podstatné,“ zamýšlí se nad vztahem se svým partnerem. „Dělalo mi dobře, že o mne stojí takový atraktivní muž a vůbec jsem nepřemýšlela, zda to automaticky znamená, že bude dobrým manželem a tátou,“ pokračuje ve svých úvahách, které ji teď pronásledují na každém kroku.

Když totiž zkolabovala vyčerpáním, měla najednou čas se zamyslet nad tím, co po ní její muž všechno chce – aby domů nosila stále tak dobré peníze, pak samozřejmě aby o děti bylo dobře postaráno,  naklizeno, navařeno, vypráno a aby měla kdykoliv čas na něho. A byla pořád tak nádherná na tom večírku, kde ji potkal.

A tohle Lenka prostě nesvedla. I když se snažila sebevíc a řadu let tak nějak „splňovala plán“, přišel čas, kdy už dál nemohla. Samozřejmě přemýšlela, kde udělala chybu.

Možná jich udělala spousta. A možná také žádnou. Jen nenašla toho pravého, který by ji docenil, pomohl a podpořil…

Přečtěte si také:

Reklama