Reklama

Energická, prostořeká, vždy musela mít poslední slovo. Její obávaný a vysoce postavený manžel se prý vedle ní měnil v šedou myš. Po jeho smrti se stala jednou z nejbohatších vdov nacistického Německa. Lina Heydrichová…

Narodila se 14. června 1911 na ostrově Fehmarn jako Lina von Osten. Ostenovi patřili ke zchudlé německé venkovské šlechtě. Její otec vychovával ji i jejího bratra v duchu německých nacionalistických tradic, odtud asi pocházejí její pozdější vřelé sympatie k nacismu. V roce 1927 složila Lina závěrečnou zkoušku na německé nižší střední škole. Chtěla se stát učitelkou, a tak se - i přes odpor rodičů - zapsala na odbornou školu v Kielu. Na jednom z tamních plesů se seznámila s mladým nadporučíkem vojenského námořnictva Reinhardem Heydrichem.

Pro oba to byla láska na první pohled. Heydrich pro ni představoval ideál – mistr Německa v plachtění, výborně šermoval, jezdil na koni a plaval. Navíc pocházel ze staré hudebnické rodiny, skvěle hrál na housle a klavír. K tomu ztělesňoval dokonalý prototyp siegfriedovského supermana – plavovlasý, vysoký, s protáhlým úzkým obličejem a studeně modrýma očima. Už po několika dnech známosti se spolu tajně zasnoubili.

Věc měla ale háček. Heydrich měl v té době vážnou známost a své dosavadní partnerce zapomněl o zasnoubení s Linou říci. Když své původní partnerce poslal oznámení o zasnoubení s Linou, zhroutila se. Její rodina si stěžovala na admiralitě na Heydrichovo nepřístojné chování. Nadřízení pak ohodnotili nestandardní ukončení známosti jako vážný přestupek a po deseti letech musel Heydrich opustit vojenskou službu. Pro tohoto chladného ale velmi ambiciózního muže to byl citelný zásah.

Zato Lina se rychle zorientovala a snažila se o přímluvu u tehdejšího prezidenta Hindenburga. Když neuspěla, okamžitě začala hledat Reinhardovi nové místo. Nakonec se rozhodl, že vstoupí do služeb SS, kde měl vybudovat novou zpravodajskou a bezpečnostní službu. A právě Lina byla tím, kdo ho přesvědčil o správnosti této volby. V roce 1931 se tedy mohli konečně vzít. O síle jejich přesvědčení svědčí i to, že kostelík, kde si řekli své ano, byl vyzdoben jedlovými větvemi poskládanými do tvaru hákového kříže…

Reinhardova kariéra nabrala úspěšný kurz. Nakonec se stal šéfem Hlavního úřadu říšské bezpečnosti, a tím i pánem nad veškerými nacistickými policejními i represivními složkami. Ve svých rukou tak soustředil obrovskou moc, jíž se právem obávali i jeho soukmenovci. Byl to nevyzpytatelný muž – nadaný a citlivý umělec při koncertování na hudebních večírcích v kontrastu s tvrdým a krutým úředníkem, který neváhal jediným podpisem nechat poslat do koncentračního tábora tisíce lidí. Laskavý otec a milující manžel se za dveřmi své kanceláře měnil v nelítostného a chorobně podezřívavého tyrana.

Lina Heydrichová stála svému muži po boku pevně, nikdy ani na okamžik nezapochybovala o správnosti jeho konání. Měla také své vlastní politické ambice. To se ovšem v nacistických kruzích příliš nenosilo, jejich ideologie chápala ženu především jako matku a manželku, ochránkyni domácího krbu…

V roce 1939 mezi manželi dochází k ochlazení kvůli stále větší Heydrichově zaneprázdněnosti. Nespokojená Lina zakládá sportovní jednotu pro manželky gestapáků a dámy v pravidelném tělocviku postupně nacházejí zalíbení. Heydricha však zmobilizuje až to, když Lina začne okatě flirtovat s jeho podřízeným Walterem Schellenbergem. Ačkoli jejich vztah nepřekročí rámec večeří a káviček, paní Schellenbergové jednou dojde trpělivost a svého muže přivítá doma tím, že mu do obličeje vylije roztok kyseliny solné. Jejich manželství se rozpadá, ale Linin úmysl vychází – Heydrich začně žárlit a začne si své ženy konečně pořádně hledět.

V roce 1941 ho Hitler jmenuje do úřadu zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě. Lina se s dětmi usídlí na zámečku Panenské Břežany a konečně může realizovat svůj sen o aristokratickém venkovském životě. Podle dochovaných pramenů patřil - mezi její záliby sbírání starého porcelánu - také zájem o padělání dokladů, což se jí zanedlouho bude hodit. Dne 27. května 1942 je na Heydricha spáchán atentát, na následky zranění o pár dní později umírá. Následuje vlna zatýkání a represí proti českému obyvatelstvu..

Lina očekává své čtvrté dítě, a tak se nemůže zúčastnit ani většiny smutečních slavností. Stává se ale velmi bohatou ženou. Je jí přiznána vysoká penze 1 900 RM, je jí vyplacena životní pojistka 200 000 RM, navíc má na kontech v Německé říšské bance okolo 600 000 RM. Zámek Panenské Břežany je jí zapůjčen k bezplatnému užívání. Lina má ale stále nové nároky a také hodlá realizovat své politické ambice. Až po Hitlerově přímé intervenci se musí stáhnout do pozadí.

Do práce na svých pozemcích v Břežanech si vymůže skupinu židovských vězňů a hodlá si zde vytvořit svou vlastní „kolonii otroků“. Později ve svých pamětech nestydatě tvrdí, že ani nevěděla, co to bylo za lidi. Rok po smrti jejího muže přichází další rána, její nejstarší syn Klaus umírá při srážce s nákladním automobilem. Lina je na pokraji zhroucení.

V dubnu 1945 už tuší, že vítězství spojenců je jen otázka času. Svého druhého syna Heidera vybaví bedničkou doutníků (tehdy uznávané platidlo) a vyšle jej na šílenou cestou z Prahy na ostrov Fehmarn. Chlapec jako zázrakem přežije čtyřměsíční cestu, ale traumatické zážitky si ponese už celý život. Jeho matka za ním přijede o pár měsíců později, když se pomocí padělaných dokladů vyhnula zatčení.

Po konci války se protlouká všelijak, v bývalém Československu je odsouzena k doživotnímu vězní. Nakonec jí přiznávají nepatrný důchod po nadporučíkovi námořnictva a vrací dům na rodném Fehmarnu. Lina se podruhé provdá za Fina Mauna Manninena. Do konce svého života zůstala věrná myšlenkám nacionálního socialismu a nelibě nesla, když se někdo vyjadřoval o Reinhardu Heydrichovi.