Ani nevíte, jak hluboce mě dnešní téma dne zasáhlo – až tak že jsem se vám rozhodla napsat a snad se tak i trochu vypovídat z toho, co se poslední dny děje.

Jsme s manželem spolu už 14 let, za pár dní bychom měli slavit 10 manželství, předtím jsme spolu žili „na psí knížku“. Máme dvě děti, které už vyrostly z miminkovských oblečků a i když je s nimi někdy dost těžké pořízení, asi jako s každými, přece jen převažuje ta radost nad zdravými a šikovnými potomky. Máme vlastní bydlení, které sice ještě budeme dlouho splácet, oba máme práci, jsme oba relativně zdraví – v podstatě by nám nemělo nic chybět. Přesto prožívám ty nejhorší dny života…

Je to asi 14 dní, co mi manžel řekl, že už mě nemiluje, že zjistil, že to, co mezi námi bylo, se někam vytratilo a zbylo jen možná kamarádství… Byl to pro šok, protože i když po těch letech nečekám nějaká vroucí vyznání lásky, tak přece jen  mám svého muže moc ráda a moc mi na něm záleží… Snažila jsem se ptát, co bude dál, jak si představuje náš život dál, ale nic jsem se nedozvěděla, prý sám neví. Mám ve všem zmatek, nevím co bude s námi, co mám dělat , co naopak dělat nemám, strašně bych chtěla, aby  s námi zůstal, ale nevím jestli to má význam…

Samozřejmě jsem se ho ptala, jestli je za tím někdo jiný, tvrdí že ne…snažím se mu věřit.

Abych byla úplně přesná, musím napsat i to co tomu vlastně předcházelo…minulý rok na jaře se manžel dostal do depresí (myšlené čistě medicínsky), byl na tom dost zle a jeden z důvodů, kterým to přičítal, byl pocit, že už ho nemám tak ráda. Je fakt, že jsem hodně časově vytížená a že to mohlo tak působit, takže budiž, souhlasila jsem, že je dobré s tím něco dělat. Snažila jsem se být co nejvíc doma, trávit víc času společně, prostě snažila jsem se - hodně. Vypadalo to, že se vše lepší, měla jsem pocit, jako kdybychom se vrátili o těch 10 let zpátky a bylo aspoň z mého pohledu O K, přestal i léky brát.

Postupně s podzimem jsem cítila, že se jakoby zase začíná vzdalovat, ale na moje otázky tvrdil, že nic, je O.K. jen moc práce... vše se stupňovalo, po vánocích už jsem měla pocit, že je se mnou nešťastný, bylo vidět že se trápí, ale stále mi nechtěl nic říct, tak jsem navrhla poradnu... že pouvažuje... náhodou tak asi za týden kdy jsem se ptala, kdyže tedy zajdeme do té poradny, mě řekl, že jde... ale sám... překvapilo mě to... už jsme hodně byla nešťastná a z něj pak vypadlo, že zjistil, že už mě nemá rád... že jako kamarád Ok., ale jinak už nic... to trvá už 14 dní, tvrdí, že neví co chce, ale že ke mě nic necítí, že je z toho zmatený... nechápu to.

Takže teď spolu dál mluvíme, snad i trochu víc, než předtím, ale snažím se příliš nenaléhat, aby se zase nestáhnul zpět do své ulity, neexistuje, aby mě jako dřív pohladil, vzal za ruku, ALE přitom se každý den se mnou miluje, já se tomu nebráním, protože ho mám stále moc ráda, ale nechápu jeho... nemá mě rád, aby byl se mnou rád, ale sex se mnou mu nevadí?

Píši asi hodně zmateně, což asi tím, že jsem sama totálně zmatená a nevím si rady - budu vděčná za každý názor, vím, že těžko může někdo rozhodnout za mě, co dělat, ale třeba někdo prožil něco podobného…


Děkujeme za Váš dramatický příběh a snad pro Vás naše čtenářky najdou nějakou radu...

Musím přiznat, že já si víc vážím dobrého přátelství než zamilovanosti - a jeden z nejlepších vztahů jsem měla s dobrým kamarádem, takže docela chápu sex bez "lásky"... I když já bych řekla, že kamarádství je prostě jiná forma lásky - možná se Váš manžel musí vyrovnat s tím "šokem" že už do Vás není zamilovaný - pochopit, že vztah lze dál budovat i takhle... Moc Vám přeju, abyste to společně zvládli...

redakce@zena-in.cz

Reklama